Z komunistického Česka až k miliardové firmě. Jak se dvěma přátelům zrodil zázrak jménem Avast

Zakladatelé miliardové společnosti společnosti Avast Pavel Baudiš a Eduard Kučera mají za sebou velký kus cesty. Tito dva muži se setkali ve světě, který se vyznačoval hlubokým nedostatkem svobody, a společně proplouvali měnícími se politickými, společenskými a technologickými okolnostmi, aby vybudovali společnost Avast, jak ji známe dnes – společnost, která umožňuje stovkám milionů lidí chránit jejich počítače.

Počítače nebo hračky?

Když se Pavel a Eda v komunistickém Československu seznámili, nic takového jako „informatika“ neexistovalo. Existoval však Výzkumný ústav matematických strojů, kde oba muži v roce 1988 pracovali. Eda a Pavel společně pracovali na zkoumání rodící se technologie počítačů a psali operační systémy pro komunistické stroje.

„V té době bylo opravdu obtížné získat cokoli ze západních zemí, například technologie, protože na takové věci bylo uvaleno embargo,“ vysvětlil Eda při jednom z rozhovorů. „Takže jsme dostali nějaké počítače a bylo nám řečeno, abychom vytvořili software a operační systém… Bylo to těžké.“

Ústav většinou pracoval na softwaru pro velké počítače a lidé se o osobní počítače, které se začínaly objevovat na Západě, nijak zvlášť nezajímali. Jednoho dne přišel osobní počítač Olivetti M24, dostatečně malý na to, aby se vešel na stůl. Byl to první osobní počítač v ústavu, a přestože se jednalo o novou technologii, většina výzkumníků ho odmítala jako hračku.

„Dostali tento počítač a nikdo se jím nechtěl zabývat, protože to byla ‚hračka‘. Tak skončil na mém stole,“ řekl Pavel. „A já měl spoustu času si s ním hrát. Učil jsem se a studoval, co všechno to umí, a assembler, kterým se to programuje.“

„Základ Avastu“

V květnu 1988 se kolega vrátil ze zahraničí s disketou, kterou předal Pavlovi. Byl na ní nechvalně známý vídeňský virus. Nebyl to jediný virus, který se v té době vyskytoval, ale přesto byl vzácný, a to mu poskytlo nepochopitelnou příležitost jej dobýt a studovat; ne proto, že by měl nějaké velkolepé představy o záchraně světa, ale prostě proto, že byl zajímavý, „jako hračka, učební pomůcka“. Během několika následujících dní ji Pavel rozebíral, analyzoval, co dělá, fascinován tím, jak se dokáže šířit.

I když trvalo šest nebo sedm měsíců, než se Pavlovi podařilo chytit další virus, v té době už začal přemýšlet o napsání programu, který by virům zabránil infikovat počítače. Takže tohle byl základ Avastu.

Když viděli příležitost zdokonalit antivirový program, který Pavel napsal, našli si s Edou novou práci v malé organizaci Zenitcentrum, kde měli větší přístup k PC (počítačům Commodore C64) a trochu více nezávislosti, aby se mohli soustředit na svůj nový projekt. Po krátké době se však rozhodli věnovat se svému novému podniku vážně a v listopadu 1989 se spojili s dalšími podnikatelsky smýšlejícími lidmi a založili družstvo Alwil. Družstvo bylo v té době jediným povoleným druhem podnikatelského záměru, ale umožnilo Pavlovi a Edovi začít prodávat svůj antivirový program: AntiVirus Advanced SeT (AVAST), který se skládal z mnoha utilit a který dal firmě jméno. V prodeji svého antivirového a dalšího softwaru zaznamenali skromný úspěch, většinou vládním organizacím.

Pak se ovšem s revolucí všechno změnilo.

Svět předstírání

Pavel chtěl být vším možným, od popeláře po kosmonauta, zatímco Eda si představoval, že se stane kuchařem. Ale jejich svět nebyl takový, jaký bychom dnes poznali. Když vzpomínali na komunistické Československo a snažili se ho co nejpřesněji popsat, Eda s krutou upřímností přiznal, že to všechno byla jen přetvářka. Vůdci slibovali svět rovnosti, ale přinesli svět, kde lidé pouze předstírali, že pracují, a předstírali, že dostávají mzdu. Neexistovala skutečná svoboda volby povolání, možnost říkat své názory, být ambiciózní, experimentovat s tím, kým nebo čím chcete být, a oba muži tato omezení těžce pociťovali ve svých životech.

Eda popisoval svět, v němž tajná policie shromažďovala informace o místě pobytu, víře a majetku lidí a nenechávala téměř žádnou část soukromého života nedotčenou. „To je to, co nás činí tak citlivými na témata bezpečnosti a soukromí,“ dodal v rozhovoru. Okamžitě si vzpomněl na dnešní online svět, kde se lidé výměnou za sdílení, lajky a pohodlí vzdávají svého soukromí a často si tuto skutečnost neuvědomují. Jde však o to, že dnes máme na výběr.

Uzavřeme dohodu

V polovině 90. let už byl antivirový trh přeplněný společnostmi Alwil, Grisoft – výrobcem AVG, který byl založen v Brně v roce 1991 – a slovenskou společností ESET, která působila i v České republice. Většina zemí měla v té době pouze jednoho místního poskytovatele antivirových programů, ale i přes silnou konkurenci se společnosti Alwil dařilo. V roce 1995 do společnosti nastoupil Ondřej Vlček, nyní technický ředitel a výkonný ředitel Avastu pro spotřebitele, a stal se spoluautorem prvního antiviru Alwil pro Windows 95. Kolem roku 1994 začala společnost Alwil předkládat svůj antivirus Avast k testování každého půl roku, což dělali všichni známí hráči.

„Alwil byl vůbec první společností, která v testu Virus Bulletinu získala 100/100/100 za všechno,“ poznamenal Eda s hrdostí. To bylo v polovině roku 1996 a tento úspěch nezůstal bez povšimnutí. Brzy se ozval jeden z největších hráčů na americkém antivirovém trhu.

„V prosinci 1996 se ozval někdo z McAfee.“

Eda popisuje první nadbíhání s rozpaky. V té době byla společnost McAfee největším jménem v oblasti kybernetické bezpečnosti. Po veřejné hysterii kolem viru Michelangelo si vybudovala silnou pozici. Měla konkurenční postavení na americkém trhu se spotřebitelskými antiviry a byla z velké části zodpovědná za poskytování řešení kybernetické bezpečnosti pro americkou armádu. Měli všechno, co se jim hodilo, až na jeden malý problém: jejich antivirus byl v té době slabý.

A tak, jak Eda vyprávěl, požádali: „Jestli by bylo možné nás navštívit. Tak jsme souhlasili. Proč ne? Pochopili jsme, že by nás rádi získali.“ V té době neměla společnost Alwil žádný freemium model ani rozsáhlou globální distribuci. Trh byl lokální a do značné míry se omezoval na „prodej produktu korporacím a státním institucím a místním podnikům“.

Předtucha, že McAfee chce společnost koupit, byla správná, ale samotná nabídka byla nedostatečná. Alwil se nechtěl vzdát svého podnikání ani svobody a tušil, že se mu otevírá cesta jiným směrem, a navrhl jinou dohodu. Eda vzpomíná: „Nabídli jsme, že by Avast mohl McAfee poskytnout licenci na svůj engine. Nejdříve okamžitě odmítli… Ale po dvou týdnech se rozhodli, že naši nabídku přijmou.“

Od roku 1997 byl engine Avast základem antivirového programu společnosti McAfee. Nakonec společnost McAfee koupila jinou společnost, aby mohla vytvořit vlastní antivirový program ve vlastní režii. Spolupráce však společnosti Alwil přinesla dva důležité výnosy: finanční stabilitu a lepší pochopení toho, co by bylo možné, kdyby se zapojili do globálního trhu.

Když to rozdáte, zaplatí vám?

V polovině až na konci 90. let se konkurence na trhu antiviru neustále zvyšovala, zatímco viry řádily. Makroviry pustošily systémy Windows, a jak se technologie stávala složitější, bylo obtížnější ji zabezpečit. Velcí američtí hráči, jako je Symantec, vstupovali do menších zemí, jako je Česká republika, a snažili se ovládnout trh.

„Na začátku, po roce 2000, se zdálo, že bude těžké pokračovat, protože prodeje v České republice klesaly a náklady na vývoj rostly,“ říká Eda. Při vzpomínce na situaci Alwilu v době, kdy se blížil rok Y2K, kroutil hlavou: „Měli jsme polštář peněz od McAfee, ale dva až tři roky jsme byli v červených číslech a opravdu jsme zkrachovali.“ Pavel se při té vzpomínce usmál. „Museli jsme udělat něco dramatického, abychom se udrželi na trhu.“ Naštěstí byli ochotni riskovat. A tak to také udělali.

V roce 2001 se Eda a Pavel rozhodli, že každá verze jejich základní antivirus ochrany bude zdarma, „v naději, že se někdo rozhodne nám zaplatit“. Tato změna obchodního modelu byla značným rizikem, i když se o ni pokoušeli již dříve. V roce 2000 začala společnost AVG nabízet bezplatnou verzi své základní ochrany, ale pouze v angličtině a pouze pro trhy v USA a Velké Británii. Tam jim to sloužilo dostatečně dobře, ale lidé v jiných regionech byli, jak řekl Eda, naštvaní, že musí stále platit. Poučeni z této lekce a s velkým rizikem se rozhodli přejít na globální trh bez peněz na účtu, jak Eda vzpomíná. A pak čekali. A čekali.

„Otevřeli jsme první e-shop a chvíli to trvalo,“ vzpomíná Pavel. „Po devíti dnech se stále nic neprodávalo. Začali jsme být dost nervózní.“ Naštěstí desátý den přinesl zlom – den prvního prodeje. Zanedlouho jich mělo být víc. Ještě chvíli však potrvá, než se jejich odvážný krok osvědčí. „První milion uživatelů trval 30 měsíců,“ Pavel krátce zaváhal, ale pak se vzpamatoval. „Za další dva roky pak bylo uživatelů přes dvacet milionů.“ A pouhý rok poté, v období explozivního růstu, se uživatelská základna zdvojnásobila na 40 milionů – v době, kdy měl Avast stále jen 38 zaměstnanců (docela dost práce). Tento prudký růst pokračoval i nadále, a to více, než v co mohli doufat.

Co bude podle nich dál?

Jak podnikatelé vypráví, jejich posláním je vytvořit svět, který zajistí bezpečnost a soukromí pro všechny, bez ohledu na to, kdo jste, kde jste nebo jak se připojujete. „A přestože způsoby, jakými bojujeme proti zločinu a zvědavým očím, mohou být jiné než před 30 lety – základní principy toho, za co bojujeme, zůstávají stejné: zajištění naší svobody a svobody každého, kdo žije svůj život online,“ dodávají závěrem,

Zdroj: Avast, Wikipedia, redakčně upraveno