Proruský exprezident ovládl Bulharsko, Moldavsko utíká od Moskvy

Východní křídlo Evropské unie a postsovětského prostoru prochází v roce 2026 výraznými politickými proměnami. Zatímco Moldavsko formálně opouští Společenství nezávislých států (SNS) a dává tak najevo odklon od struktur vedených Ruskem, v Bulharsku naopak výrazně posiluje politická síla, jejíž lídr je vnímán jako euroskeptik a politik vstřícný k Moskvě. Oba příběhy, jakkoli se odehrávají v různých částech regionu, mají společného jmenovatele: hledání nové rovnováhy mezi národní suverenitou, tlakem veřejnosti a geopolitickými zájmy velmocí.

Moldavsko se loučí se SNS: symbolický i praktický rozchod s postsovětským blokem

Moldavsko oficiálně ukončí své členství ve Společenství nezávislých států 8. dubna 2027. Termín oznámil ministr zahraničí Mihai Popșoi po jednání vlády s tím, že právní účinek vystoupení nastane rok po schválení příslušného zákona v parlamentu. Legislativní norma o vypovězení zakládací dohody a charty SNS prošla závěrečným čtením začátkem dubna 2026.

Podle šéfa moldavské diplomacie jde spíše o dovršení procesu, který ve skutečnosti probíhá už delší dobu. Kišiněv se prakticky neúčastní činnosti SNS ani společných akcí, protože je nepovažuje za slučitelné s národními zájmy země. V posledních letech Moldavsko postupně vypovídalo jednotlivé dohody uzavřené v rámci tohoto postsovětského uskupení a v lednu 2026 formálně oznámilo, že zahajuje kroky vedoucí k úplnému odchodu.

Argumentace Kišiněva: porušení základních principů

Klíčovým důvodem, kterým moldavské ministerstvo zahraničí odůvodňuje odchod, je porušování základních hodnot a principů, na nichž bylo SNS založeno. Jedním z nich je závazek členských států respektovat územní celistvost partnerů a nedotknutelnost jejich hranic.

Podle Kišiněva právě tento princip dlouhodobě nerespektuje Rusko – a to nejen ve vztahu k Ukrajině a Gruzii, ale i vůči samotnému Moldavsku. Moskva je obviňována z okupace částí území těchto tří zemí, a v případě Moldavska konkrétně z vojenské přítomnosti v separatistickém Podněstří. Ruské jednotky jsou v tomto regionu rozmístěny dlouhodobě a jejich status je předmětem ostrých diplomatických sporů.

Moldavská vláda tak vysílá jasný signál, že nechce být součástí formátu, v němž podle jejího názoru klíčový člen systematicky porušuje základní pravidla společné hry. Vystoupení z SNS je zároveň vnímáno jako další krok na cestě k užší integraci s Evropskou unií a k posílení vazeb se západními partnery.

Reakce Moskvy: varování před „ztrátou suverenity“

Kreml reagoval na rozhodnutí Moldavska ostře. Podle vyjádření Vasilije Kočmara, ruského představitele spojeného s tzv. mírovou operací v zóně moldavsko-podněsterského konfliktu, je odchod Kišiněva ze SNS prvním krokem ke ztrátě moldavské suverenity. Ruská strana tak naznačuje, že vnímá SNS jako nástroj, který členským státům poskytuje určitý rámec bezpečnosti a politické opory, a odchod z něj jako oslabení jejich postavení.

Z moldavského pohledu je však situace opačná: právě ruský vliv a vojenská přítomnost v Podněstří jsou v Kišiněvě často označovány za hlavní překážku plnohodnotné suverenity a nezávislé zahraniční politiky. Rozchod se SNS proto vláda prezentuje jako posílení vlastní nezávislosti, zatímco Moskva jej vykresluje jako nebezpečné přibližování Západu na úkor tradičních vazeb.

Hlavní zprávy

Lyridy 2026: jak a kde sledovat první velkou meteorickou show roku

Lyridy 2026 slibují první velkou meteorickou podívanou roku. Poradíme, kdy přesně vyrazit, kam se dívat a jak si užít desítky „padajících hvězd“ v ideálních podmínkách.

Bulharské volby: Radevovo Progresivní Bulharsko míří k absolutní většině

Na opačné straně černomořského regionu, v Bulharsku, se mezitím rýsuje zásadní vnitropolitický obrat. Parlamentní volby, které proběhly v neděli, přinesly podle dosavadních výsledků drtivé vítězství novému uskupení Progresivní Bulharsko vedenému bývalým prezidentem Rumenem Radevem. Po sečtení více než 87 procent volebních okrsků získalo toto hnutí 44,6 procenta hlasů.

Na druhém místě skončila liberálně-centristická koalice Pokračujeme ve změně – Demokratické Bulharsko (PP-DB) s 13,5 procenta. Těsně za ní se umístila středopravicová a proevropská strana Občané za evropský rozvoj Bulharska (GERB) bývalého premiéra Bojka Borisova se ziskem 13,3 procenta hlasů.

Do parlamentu se podle průběžných výsledků dostává také Hnutí za práva a svobody (DPS), reprezentující zejména zájmy turecké menšiny, se 6,1 procenta, a ultranacionalistické, otevřeně proruské Obrození s 4,4 procenta. Volební práh pro vstup do parlamentu činí čtyři procenta, a právě kolem této hranice se pohybují menší formace.

Historický propad socialistů a konec jedné éry

Zcela zásadní symbolický rozměr mají volby pro Bulharskou socialistickou stranu (BSP). Podle dosud neúplných výsledků zůstává pod čtyřprocentní hranicí, což by znamenalo, že se poprvé od pádu komunistického režimu v roce 1989 nedostane do parlamentu. Strana, která po desetiletí patřila k pilířům bulharské politiky, tak čelí bezprecedentnímu oslabení.

Bulharsko se přitom už od roku 2021 nachází v dlouhodobé politické krizi. Po rozsáhlých protikorupčních protestech tehdy skončila vláda Bojka Borisova a od té doby se u moci střídají krátkodobé a křehké koalice. Nedělní hlasování bylo už osmými parlamentními volbami za posledních pět let. Poslední kabinet padl po masových protestech proti návrhu státního rozpočtu, který vyvolal odpor velké části veřejnosti.

Radevův vzestup: od prezidentského paláce k dominantní straně

Rumen Radev, bývalý stíhací pilot, stál v čele Bulharska jako prezident od roku 2017. Na konci roku 2025 otevřeně podpořil protivládní demonstrace a v lednu 2026 se vzdal prezidentské funkce, aby mohl kandidovat v parlamentních volbách. Jeho nové uskupení Progresivní Bulharsko dokázalo během krátké doby mobilizovat voliče nespokojené s vleklou politickou nestabilitou, korupčními skandály a dominancí tradičních stran.

Podle propočtů bulharských médií by aktuální výsledek mohl stačit k tomu, aby Radev získal v Národním shromáždění absolutní většinu – situaci, kterou země nezažila od roku 1997. Pokud se tento scénář potvrdí, bude mít nový premiér (ať už jím bude sám Radev, nebo jiná osobnost z jeho hnutí) mimořádně silný mandát k prosazování svého programu.

Radev označil volební výsledek za „vítězství naděje nad nedůvěrou, vítězství svobody nad strachem a vítězství morálky“. Zdůraznil přitom, že klíčovou prioritou jeho hnutí je boj proti korupci a reforma institucí, které podle něj dlouhodobě selhávaly.

Mezi Bruselem a Moskvou: jak se může změnit zahraniční kurz Bulharska

Silný domácí mandát ale zároveň otevírá otázku, jakým směrem se Bulharsko vydá v zahraniční politice. Radev je dlouhodobě vnímán jako euroskeptik, který kritizuje některé politiky Evropské unie, zejména klimatickou agendu označovanou jako „zelená politika“. Zároveň odmítá vojenskou podporu Ukrajiny v jejím odporu proti ruské agresi a netají se snahou obnovit užší spolupráci s Ruskem.

Tato stanoviska mu vynesla srovnání s maďarským premiérem Viktorem Orbánem, jenž si v rámci EU vybudoval pověst lídra prosazujícího vstřícnější přístup k Moskvě a časté blokování společných evropských iniciativ. Radev se dosud k řadě zahraničněpolitických otázek vyjadřoval spíše neurčitě a není zcela jasné, jak daleko bude ochoten zajít při redefinici bulharské pozice v NATO a EU.

Na jedné straně ujišťuje, že Bulharsko „vyvine úsilí, aby pokračovalo na své evropské cestě“, a deklaruje ochotu spolupracovat s liberální koalicí PP-DB na reformě soudnictví. Na straně druhé však dává najevo odstup od některých klíčových unijních politik a odmítá aktivní zapojení do vojenské podpory Kyjeva. Pro evropské partnery tak může být jeho vláda obtížno čitelným hráčem, který bude balancovat mezi zachováním členství v západních strukturách a snahou o autonomnější, často kritický kurz vůči Bruselu.

Hlavní zprávy

Silné zemětřesení a varování před tsunami na severovýchodě Japonska

Silné zemětřesení o magnitudě 7,7 zasáhlo severovýchod Japonska a vyvolalo varování před tsunami i masové evakuace. Otřesy byly citelné až v Tokiu a úřady varují před možným dalším, ještě silnějším zemětřesením.

Proměna východního křídla: co spojuje Moldavsko a Bulharsko

Na první pohled působí moldavský a bulharský vývoj protichůdně. Moldavsko se snaží vymanit z orbitu ruského vlivu, zatímco v Bulharsku posiluje politik, který volá po obnovení spolupráce s Moskvou a zpochybňuje některé společné postoje EU vůči Rusku. Při bližším pohledu však obě země spojuje několik společných rysů.

• Reakce na dlouhodobou nespokojenost: V Moldavsku i v Bulharsku jsou aktuální kroky reakcí na hlubokou nespokojenost veřejnosti s dosavadním vývojem – ať už jde o politickou nestabilitu, korupci, nebo pocit, že elity nejednají v souladu s národními zájmy.
• Hledání nové definice suverenity: Moldavsko chápe suverenitu jako osvobození se od struktur, v nichž dominuje Rusko, zatímco část bulharské veřejnosti ji spojuje s větší autonomií vůči Bruselu a s možností flexibilněji manévrovat mezi Východem a Západem.
• Silná role osobností: V obou případech hraje zásadní roli konkrétní politický lídr – v Moldavsku ministr zahraničí Popșoi a proevropské vedení země, v Bulharsku Rumen Radev, který dokázal přetavit prezidentskou popularitu v parlamentní sílu.

Vývoj v těchto dvou státech zároveň podtrhuje, že východní křídlo Evropy zůstává prostorem, kde se střetávají různé vize budoucího uspořádání: od těsné integrace se západními institucemi po snahu obnovit či udržet vazby na Rusko. Rozhodnutí Kišiněva opustit SNS i volební triumf Radeva v Sofii tak budou v následujících letech bedlivě sledovat jak v Bruselu, tak v Moskvě.

Co mohou poslední kroky Moldavska a Bulharska znamenat do budoucna

Moldavské vystoupení ze SNS má především symbolický rozměr, ale jeho dopady mohou být i praktické. Kišiněv tím dává jasně najevo, že se nehodlá smiřovat s ruskou vojenskou přítomností na svém území a s porušováním principu územní celistvosti. To může vést k dalšímu zostření rétoriky s Moskvou, ale zároveň posílit podporu Moldavska ze strany Evropské unie a dalších západních partnerů.

V případě Bulharska se naopak otevírá období, v němž bude klíčové sledovat konkrétní kroky nové vlády. Pokud Radev skutečně získá absolutní většinu, bude mít prostor prosazovat ambiciózní domácí reformy v oblasti boje s korupcí a fungování justice. Zároveň se však očekává, že bude testovat hranice loajality vůči společným rozhodnutím EU a NATO, zejména v otázkách vztahu k Rusku a podpory Ukrajiny.

Oba příběhy potvrzují, že východní Evropa není jednotným blokem, ale dynamickým prostorem, kde jednotlivé státy volí odlišné strategie v reakci na stejné výzvy – ruskou agresi, energetickou závislost, tlak veřejnosti na změny a únavu z dlouhodobé politické nestability. Zda Moldavsko posílí svou bezpečnost díky těsnější vazbě na Západ a zda Bulharsko dokáže skloubit domácí reformy s předvídatelnou zahraniční politikou, ukážou až následující roky.

Jisté už nyní je, že rozhodnutí Kišiněva a volební výsledek v Sofii znovu připomněly, jak křehká a proměnlivá je rovnováha sil na východním okraji Evropské unie a v postsovětském prostoru. A že každý krok jedné země je okamžitě čten nejen jako vnitropolitický akt, ale i jako signál v širší geopolitické hře mezi Západem a Ruskem.