Nové financování médií a plán zestátnění ČEZ

Stát se v roce 2026 chystá zásadně přepsat pravidla pro dvě klíčové oblasti – veřejnoprávní média a energetiku. Vláda plánuje zrušit koncesionářské poplatky za Českou televizi a Český rozhlas a převést jejich financování plně pod státní rozpočet. Současně připravuje úplné zestátnění energetického gigantu ČEZ, které má být dokončeno do konce volebního období v roce 2029. Oba kroky vyvolávají ostré debaty o nezávislosti, ekonomické racionalitě i o tom, jak hluboko má stát zasahovat do médií a strategických podniků.

Nový model pro Českou televizi a rozhlas: konec poplatků, méně peněz

Podle vládního návrhu zákona o médiích veřejné služby mají od 1. ledna 2027 skončit koncesionářské poplatky a financování České televize (ČT) a Českého rozhlasu (ČRo) se má přesunout výhradně pod státní rozpočet. Změna ale neznamená jen jiný zdroj peněz, nýbrž i jejich nižší objem.

Návrh zákona počítá pro Českou televizi s částkou 5 741 826 000 Kč ročně a pro Český rozhlas s 2 065 766 000 Kč. V porovnání s aktuálními příjmy z poplatků jde o citelný pokles.

• Česká televize odhaduje, že v roce 2026 vybere na poplatcích zhruba 6,73 miliardy korun. To je téměř o miliardu více, než kolik by měla podle návrhu dostat ze státního rozpočtu.
• Český rozhlas má letos na poplatcích vybrat asi 2,476 miliardy korun, tedy rovněž podstatně více, než je plánovaná suma z rozpočtu.

Vláda tím de facto vrací financování veřejnoprávních médií na úroveň roku 2024, kdy se ještě neprojevilo zvýšení poplatků. Tehdy činily výnosy z poplatků přibližně 5,7 miliardy korun u ČT a 2,07 miliardy u ČRo.

Hlavní zprávy

Vznikne monstrum leteckého byznysu? Tajný plán United a American Airlines odhalen

Spojení United a American Airlines by mohlo vytvořit největšího leteckého dopravce světa a převrátit trh vzhůru nohama. Co odhalil tajný plán a jak by změnil ceny letenek i konkurenci?

Reakce České televize a rozhlasu: obavy z propouštění i omezení tvorby

Generální ředitel České televize Hynek Chudárek označuje navržený objem prostředků za nedostatečný. Podle něj neodpovídá tomu, co bylo předjednáno s ministrem kultury Otou Klempířem, nominovaným Motoristy. Na společné schůzce se totiž mluvilo o vytvoření pracovní skupiny, v níž by experti ČT, ČRo a ministerstva kultury společně připomínkovali a dopracovali návrh zákona.

Chudárek upozorňuje, že při rozpočtu v podobě představené ministrem nebude televize schopna v roce 2027 plnit všechny své zákonné i smluvní závazky. V praxi by to znamenalo:

• omezení původní tvorby – tedy méně nových seriálů, dokumentů, publicistických a vzdělávacích pořadů,
• propouštění zaměstnanců – redukci počtu pracovních míst v televizi, což by mohlo ovlivnit zejména výrobu a regionální zpravodajství.

Kriticky se k návrhu staví také iniciativa pracovníků České televize a Českého rozhlasu. Podle ní vládní návrh zákona ohrožuje nezávislost veřejnoprávních médií. Argumentují tím, že přechod na financování plně ze státního rozpočtu může posílit politický vliv na média veřejné služby, protože jejich rozpočty budou každoročně záviset na rozhodnutí vlády a parlamentu.

Valorizace až od roku 2028: ochrana před inflací, nebo jen kosmetická úprava?

Ministerstvo kultury a vláda zdůrazňují, že nový systém financování obsahuje mechanismus pravidelné valorizace. Podle návrhu se má výše příspěvku pro ČT a ČRo od roku 2028 každoročně zvyšovat k 1. lednu o průměrnou roční inflaci vyhlášenou Českým statistickým úřadem pro období dva roky zpět, maximálně však o pět procent.

Pro kritiky je však klíčové, že valorizace začne působit až rok po zavedení nového modelu. Rok 2027 tak pro obě instituce znamená náhlý propad příjmů bez kompenzace. Zástupci médií i jejich zaměstnanců varují, že jednorázové „seškrtání“ rozpočtů může mít dlouhodobé dopady na kvalitu a rozsah služeb, které veřejnoprávní média poskytují.

Zastánci změny naopak argumentují tím, že přechod pod státní rozpočet zjednoduší systém a umožní lépe koordinovat veřejné výdaje. Odpůrci však připomínají, že jednou z hlavních výhod poplatků byla relativní stabilita a předvídatelnost financování, méně závislá na momentálním politickém složení vlády.

Hlavní zprávy

Slavná čokoláda Figaro opouští Trnavu. Výroba míří do Česka

Slavná čokoláda Figaro opouští po desetiletích svůj domov v Trnavě a výrobu přesouvá do českého Rohatce. Firma změnu vysvětluje efektivitou a udržitelností, v nejistotě však zůstávají stovky zaměstnanců.

Plánované zestátnění ČEZ: vláda chce plnou kontrolu nad energetikou

Zatímco u médií stát mění způsob, jakým je financuje, v energetice míří k mnohem razantnějšímu kroku – k úplnému zestátnění společnosti ČEZ. Premiér Andrej Babiš potvrdil, že vláda chce firmu dostat plně pod státní kontrolu do konce volebního období, tedy do roku 2029.

Stát v současnosti drží prostřednictvím ministerstva financí zhruba 70 procent akcií ČEZ. Zbytek vlastní minoritní akcionáři, jejichž podíl chce vláda odkoupit. Po dokončení transakce by se ČEZ stal stoprocentně státním podnikem.

První konkrétní kroky mají být podle premiéra učiněny na červnové valné hromadě společnosti v roce 2026. Detaily vláda zatím nezveřejnila, Babiš však opakuje, že „plán na zestátnění platí“ a že je podle něj nutný pro lepší kontrolu vývoje cen energií a pro další rozvoj energetického sektoru.

Premiér také prohlásil, že ČEZ se „neměl nikdy privatizovat“. Podle něj plné vlastnictví umožní státu lépe chránit domácnosti i podniky před výkyvy cen a strategicky řídit investice do energetiky, včetně modernizace sítí či rozvoje nízkoemisních zdrojů.

Kolik bude zestátnění ČEZ stát a kdo to zaplatí?

Celková cena odkupu podílu minoritních akcionářů se bude odvíjet od tržní hodnoty akcií v době realizace. Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček už dříve připustil, že by náklady na zestátnění mohly dosáhnout zhruba 250 miliard korun, konečná suma se však může lišit podle vývoje na burze.

Vláda předpokládá, že proces potrvá zhruba dva a půl roku. To znamená, že bude probíhat paralelně s dalšími velkými rozpočtovými výdaji státu. Kritici upozorňují, že tak vysoká investice může mít dopad jak na zadlužení státu, tak na samotnou finanční kondici ČEZ.

Opozice dlouhodobě varuje, že zestátnění nedává ekonomický smysl. Argumentuje mimo jiné tím, že:

• ČEZ přestane vyplácet dividendy menšinovým akcionářům – stát tak přijde o část pravidelného příjmu, který dosud inkasoval jako většinový vlastník ze zisku firmy.
• zadlužení státu může výrazně vzrůst – pokud bude odkup financován dluhem, promítne se to do veřejných financí a může omezit prostor pro jiné investice.
• nejistý přínos pro ceny energií – podle kritiků není jisté, že plné zestátnění samo o sobě povede k levnější elektřině pro domácnosti a firmy.

ČEZ přitom zůstává mimořádně ziskovou společností. V posledním roce vykázal čistý zisk 27,4 miliardy korun, i když meziročně došlo k poklesu o 1,7 miliardy. Snížil se také provozní zisk a výnosy, firma však stále patří k pilířům české ekonomiky a státního rozpočtu.

Stát jako větší hráč: společné jmenovatele dvou odlišných kroků

Na první pohled se může zdát, že změna financování médií veřejné služby a plánované zestátnění energetické firmy spolu nesouvisejí. V obou případech však stát posiluje svou roli v oblastech, které považuje za strategické – v informování veřejnosti a v dodávkách energií.

Posílení kontroly vs. riziko politizace

U veřejnoprávních médií se stát stává přímým „plátcem“ jejich rozpočtů. Zatímco dosud proudily peníze hlavně od občanů prostřednictvím poplatků, nově bude rozhodující kapitola státního rozpočtu a každoroční politické rozhodování o její výši. Kritici se obávají, že to může zvýšit tlak na vedení médií, a tím i riziko autocenzury či změny programové politiky podle aktuálních vládních preferencí.

V případě ČEZ vláda otevřeně deklaruje, že chce větší kontrolu nad cenami energií a investicemi do energetiky. Opozice však upozorňuje, že státní vlastnictví samo o sobě nezaručuje efektivní řízení ani levnější služby. Naopak může vést k tomu, že se podnik začne více řídit politickými než ekonomickými hledisky.

Ekonomické dopady na veřejné finance

Oba kroky mají výrazný rozpočtový rozměr. U médií stát sice přebírá přímou odpovědnost za jejich financování, současně ale krátí jejich příjmy oproti současnému stavu. To může krátkodobě ulevit rozpočtu, ale za cenu možného omezení služeb, které média veřejné služby poskytují.

U ČEZ naopak vláda zvažuje obrovskou jednorázovou investici, která může zatížit veřejné finance na roky dopředu. Zda se jí podaří proměnit v dlouhodobý přínos – například v podobě stabilnějších cen energií nebo vyšších budoucích zisků – zůstává otevřenou otázkou.

Co změny znamenají pro občany a budoucnost státu

Pro běžné občany znamená konec koncesionářských poplatků úlevu v rodinném rozpočtu, alespoň na první pohled. Nebude už nutné platit pravidelné částky za vlastnictví televizoru či rádia. Zároveň však veřejnoprávní média mohou mít méně prostředků na výrobu pořadů, které se komerčně nevyplácejí, ale mají společenskou hodnotu – od investigativní žurnalistiky po vzdělávací a kulturní projekty.

Zestátnění ČEZ může veřejnost vnímat jako příslib většího vlivu státu na ceny elektřiny a energetickou politiku. Není však jisté, zda se tento příslib naplní. Vývoj bude záviset nejen na politických rozhodnutích, ale i na situaci na evropském trhu s energiemi, regulaci a nákladech na modernizaci energetické soustavy.

Společným jmenovatelem obou kroků je otázka důvěry. Zda veřejnost uvěří, že stát dokáže posílené pravomoci využít ve prospěch občanů, nebo zda se obavy z politizace, neefektivity a zhoršení služeb potvrdí, ukážou až následující roky. Jisté je pouze to, že Česko vstupuje do období, kdy bude role státu v klíčových sektorech výrazně silnější než dosud.