Plán na výstavbu největšího větrného parku v České republice v bývalém vojenském prostoru Ralsko končí. Energetická skupina ČEZ po několikaměsíčním měření větru oznámila, že v projektu nebude dál pokračovat. Rozhodnutí přichází v době, kdy se proti záměru postavilo i místní zastupitelstvo a kdy se debata o větrné energetice v Česku vyostřuje. Příběh ralského parku přitom ukazuje nejen technické a ekonomické limity, ale také zásadní roli komunikace s obcemi a obyvateli.
Jak měl vypadat největší větrný park v zemi
Projekt větrného parku v Ralsku připravovala společnost ČEZ PV & Wind, součást skupiny ČEZ zaměřená na obnovitelné zdroje. V katastru města Ralsko, konkrétně v místních částech Náhlov a Svébořice, chtěl investor vybudovat šestnáct větrných elektráren s celkovým instalovaným výkonem od zhruba 89 do 115 megawattů (MW).
V případě realizace by šlo o největší větrný park v České republice. Plánované turbíny měly mimořádné rozměry: osa rotoru měla být ve výšce přibližně 160 metrů a špička listu v nejvyšší poloze by dosahovala až 250 metrů. Pro srovnání, nejvyšší mrakodrap v Česku, brněnská AZ Tower, měří 111 metrů. Větrníky v Ralsku by tak výrazně převýšily i pražský Žižkovský vysílač.
Projekt se od počátku řadil mezi vlajkové lodě plánovaného rozvoje větrné energetiky v Česku. Vláda i energetické firmy dlouhodobě deklarují, že chtějí výrazně posílit podíl obnovitelných zdrojů v rámci klimatického balíčku Green Deal. V případě Ralska ale ambice narazily na kombinaci přírodních, ekonomických i společenských bariér.
Agrofert znovu na penězích. Nový posudek otevřel cestu k miliardám z dotací
Státní fond znovu otevírá Agrofertu cestu k miliardovým dotacím. Opírá se o nový právní posudek, podle nějž je čerpání podpory po vložení holdingu do svěřenského fondu v pořádku – navzdory přetrvávajícím pochybnostem o střetu zájmů Andreje Babiše.
Rozhodující roli sehrálo měření větru
Oficiálním důvodem, který ČEZ uvádí pro ukončení projektu, je nedostatečný větrný potenciál lokality. Společnost v Ralsku prováděla dlouhodobá měření rychlosti větru až do konce minulého roku. Data následně vyhodnocoval nezávislý akreditovaný odborník.
Podle zástupce ČEZ Obnovitelné zdroje Stanislava Cetkovského se ukázalo, že průměrná rychlost větru v plánované výšce rotoru nedosahuje očekávaných hodnot. Původní předpoklad počítal s minimálně šesti metry za sekundu. Pokud je rychlost nižší, klesá využití instalovaného výkonu a projekt se ekonomicky nevyplácí.
Mluvčí skupiny ČEZ Martin Schreier vysvětlil, že dlouhodobé měření a jeho odborné posouzení nedaly dostatečnou záruku pro udržitelnou ekonomiku projektu. Firma se proto rozhodla v jeho dalším rozvoji nepokračovat. Cetkovský dodal, že pokud by měření vyšla příznivěji, byl ČEZ připraven záměr případně zredukovat tak, aby měl větší šanci na schválení a přijetí ze strany obcí.
Rozhodnutí tak ukazuje, že ani v bývalých vojenských prostorech, které se často zmiňují jako vhodné lokality pro rozvoj obnovitelných zdrojů, není úspěch velkých větrných projektů samozřejmostí. Zásadní je právě kombinace dostatečného větru a ekonomické návratnosti.
Obrat v postoji města Ralsko: od podpory k odmítnutí
Samotné město Ralsko přitom zpočátku patřilo mezi podporovatele projektu. Radnice usilovala o změnu územního plánu podle požadavků investora a jako jediná samospráva v širším okolí neposlala do zjišťovacího řízení krajského úřadu ani jednu připomínku.
Starosta Ralska Miloslav Tůma (ANO) dokonce krátce před Vánocemi rozeslal dopis do všech domácností, v němž avizoval, že milionové kompenzace od ČEZ bude město rozdělovat přímo mezi obyvatele. Vedení radnice tak dávalo najevo, že v projektu vidí finanční příležitost pro obec i její občany.
Na jaře však přišel nečekaný obrat. Zastupitelstvo Ralska na mimořádném jednání schválilo usnesení, kterým další projednávání větrného parku odmítlo. Paradoxně přitom nešlo primárně o výšku či počet plánovaných turbín, ale o způsob, jakým investor s obcí a veřejností komunikoval.
Starosta Tůma jako hlavní důvod uvedl, že veřejnost nebyla o projektu dostatečně informována a zástupci ČEZ se neúčastnili veřejných debat. Podle něj město v lednu vyzvalo firmu, aby se zapojila do diskusí, ale do doby rozhodnutí zastupitelstva prý nedostalo odpověď. Zastupitelé, jejichž mandát končí na podzim 2026, už se tak k projektu vracet nechtějí.
Zároveň je třeba dodat, že ani město samo nevytvořilo pro debatu ideální podmínky. Plánovanou anketu mezi obyvateli o postoji k větrnému parku radnice zrušila a žádnou širší veřejnou diskusi sama nezorganizovala. Přesto právě nedostatek komunikace ze strany investora se stal oficiálním argumentem pro odmítnutí záměru.
Británie zavádí generaci bez cigaret. Debata, kterou Česko teprve čeká
Británie od roku 2026 zavádí „generaci bez cigaret“ – lidé narození po roce 2009 si už legálně cigarety nikdy nekoupí. Otevírá tím spor o to, kam až může stát zajít v ochraně zdraví a zda by se Česko mělo vydat podobnou cestou.
Odpor v okolních obcích a kritika komunikace
Ralsko nebylo jediným aktérem, kterého se projekt dotýkal. Vzhledem k rozměrům plánovaných elektráren by větrný park výrazně ovlivnil i sousední obce a jejich obyvatele. Právě v okolí se postupně formovala silná vlna odporu.
Podle informací z regionu měl záměr v Ralsku i okolních obcích mnoho odpůrců. Ti upozorňovali na možné dopady na krajinu, životní prostředí, kvalitu života i turistický ruch. Kritika se soustředila také na to, že informace o projektu přicházely pozdě a nekoordinovaně.
Liberecký hejtman Martin Půta (Starostové pro Liberecký kraj) na prezentaci zástupců ČEZ k ukončení projektu zdůraznil, že se ukázalo, jak nelze připravovat tak rozsáhlý záměr bez pravidelné komunikace s obyvateli od samého začátku. Podle něj bylo problematické i to, že ačkoli se větrníky měly nacházet na katastru města Ralsko, významně se dotýkaly sousedních obcí, které v počáteční fázi neměly téměř žádné informace.
Prezentace projektu pro starosty dotčených obcí proběhla podle hejtmana až v listopadu, tedy v době, kdy už nejméně rok probíhala veřejná debata a kdy se názory v regionu vyostřily. Zpožděná komunikace tak přispěla k tomu, že projekt získal pověst kontroverzního a pro část veřejnosti nepřijatelného.
Politický rozměr: vstup vládního zmocněnce pro Green Deal
Další rozměr celému příběhu dodalo vystoupení vládního zmocněnce pro Green Deal Filipa Turka (Motoristé). Ten na sociálních sítích oznámil, že v Ralsku se větrné elektrárny stavět nebudou, a obyvatelům města pogratuloval k „vítězství“.
Ve videu uvedl, že má dobrou zprávu pro všechny, kdo se obávali výstavby větrníků v blízkosti svých domovů, a konkrétně obyvatelům Ralska vzkázal, že projekt končí. Zároveň zdůraznil, že vláda se bude snažit prosazovat větrné elektrárny pouze tam, kde nebudou vadit lidem ani přírodě, a že nemá ambici stavět je „v masovém množství“.
Tato gratulace však působí poněkud rozporně v kontextu toho, že město Ralsko dlouhé měsíce projekt podporovalo a obrat v postoji přišel až nedávno a především kvůli komunikaci investora. Turkovu interpretaci tak nelze jednoduše ztotožnit s dlouhodobým postojem místní samosprávy, spíše odráží politickou rovinu debaty o větrné energetice a snahu zdůraznit roli vlády při „ochraně“ obyvatel před velkými projekty.
Ralsko zůstává centrem obnovitelných zdrojů, ale jiného typu
Ukončení větrného parku neznamená, že by se ČEZ z oblasti Ralska stahoval. Naopak, region je už nyní významným centrem fotovoltaiky a společnost zde počítá s dalším rozvojem obnovitelných zdrojů jiného typu.
V okolí Ralska má ČEZ již dnes pět solárních elektráren s celkovým výkonem 56 MW. Další velká fotovoltaická elektrárna o výkonu 71 MW se v lokalitě Kuřívody nachází přibližně v polovině výstavby a do provozu by měla být uvedena v lednu 2028. Ve stejné oblasti firma plánuje také bateriové úložiště, které by mělo pomáhat vyrovnávat výrobu z obnovitelných zdrojů a stabilizovat síť.
Ralsko tak zůstává pro ČEZ strategickou lokalitou pro rozvoj čisté energetiky, jen bez větrných turbín, které měly původně dominovat horizontu bývalého vojenského prostoru.
Co příběh Ralska vypovídá o budoucnosti větrné energetiky v Česku
Ukončení projektu v Ralsku má širší význam, než jen lokální. Ukazuje několik klíčových momentů, které budou rozhodující pro budoucnost větrné energetiky v Česku:
- Technické limity: Ani na první pohled vhodná lokalita nemusí splnit požadavky na dostatečnou rychlost a stabilitu větru. Bez příznivých přírodních podmínek se i velké a technologicky vyspělé turbíny ekonomicky nevyplatí.
- Ekonomická návratnost: Rozhodování investorů není vedeno pouze politickými cíli nebo dotačními programy. V případě Ralska sehrály výsledky měření tak zásadní roli, že ČEZ projekt zastavil i přes původně vysoké ambice.
- Komunikace s obcemi: Případ Ralska potvrzuje, že u velkých energetických staveb je klíčová včasná, otevřená a systematická komunikace s místními samosprávami i obyvateli. Zpožděné prezentace a nedostatek dialogu vytvářejí prostor pro nedůvěru a odpor.
- Role samospráv: Postoj města Ralsko se v čase proměnil a ukázal, že i obce, které zpočátku projekt podporují, mohou svůj názor změnit, pokud mají pocit, že nemají dostatek informací nebo že se s nimi nejedná partnersky.
- Politický tlak a veřejná debata: Větrné elektrárny se staly jedním ze symbolů širší diskuse o Green Dealu. Politické vstupy, jako v případě vládního zmocněnce Filipa Turka, mohou ovlivňovat vnímání projektů bez ohledu na jejich technické parametry.
Ralský projekt tak může být pro investory i stát varováním i návodem zároveň. Pokud má Česká republika v roce 2026 a dále naplnit své cíle v oblasti obnovitelných zdrojů, bude muset kombinovat pečlivý výběr lokalit, důkladná měření, transparentní ekonomické kalkulace a především systematickou práci s veřejností.
V Ralsku se větrné elektrárny nakonec stavět nebudou. Zůstává však otázka, kde a za jakých podmínek vzniknou jiné projekty, které mají nahradit chybějící výkon a přispět k postupnému odklonu od fosilních paliv. Odpověď na ni bude formovat českou energetiku na mnoho let dopředu.
💬 Komentáře (1)