Od botníku po skříňku: Co nesmí zablokovat únikovou cestu na společné chodbě
Botník, skříňka nebo jen pár odložených bot na společné chodbě. Je to téma, které v mnoha bytových domech vyvolává napjatou atmosféru. Přitom zákony na společné prostory pamatují, protože tady může jít i o život.
Pojďme se na tuto situaci podívat věcně, ale především lidsky a bez emocí. I když můžeme slyšet argumenty, že je to věc jen toho souseda nebo že jde jen o kousek místa a stěžovatel asi nemá, co na práci. Jedná se však o vážný problém, a to hned ve dvou rovinách.
Čí je vlastně ta chodba?
Jádrem sousedského sporu je často nedorozumění v tom, co vlastně znamená společný prostor. Je lákavé vnímat ten kousek chodby přímo před naším prahem jako trochu víc svůj.
Občanský zákoník v tom má ale jasno. Chodby, schodiště, vchody či výtahy jsou definovány jako společné části domu. Patří úplně všem vlastníkům v domě, a to bez výjimky. Každý z nás má samozřejmě právo tyto prostory užívat. To však zahrnuje jen chůzi po nich, abychom se dostali k bytu.
Umístění botníku či skříně už ale není běžné užívání. Je to faktické zabírání prostoru, který patří i všem ostatním. Dotyčný tak zmenšuje prostor pro ostatní a v podstatě si soukromě přivlastňuje něco, co mu nepatří. Z právního hlediska je prostě argument „je to moje věc“ naprosto mylný.
Větší problém než právo je naše bezpečí
Přestože je vlastnická stránka důležitá, ten skutečný a bohužel často přehlížený problém je jinde. Je jím požární bezpečnost.
Společná chodba totiž není jen obyčejný průchod. Podle zákona je to téměř vždy úniková cesta. Je to prostor, který má v případě nouze sloužit dvěma klíčovým účelům. Zaprvé musí umožnit všem obyvatelům rychlou a bezpečnou evakuaci a zadruhé musí umožnit hasičům a záchranářům rychlý a bezpečný přístup.
Jakýkoli nábytek nebo odložený předmět na této cestě představuje dvě obrovská rizika, která si často neuvědomujeme. Prvním rizikem je překážka v kouři. Zkuste si představit ten nejhorší scénář. V domě hoří, vypadl proud a chodba je plná hustého, neprůhledného kouře. Viditelnost je nulová. V panice se snažíte dostat ven po hmatu. V tu chvíli se i malý botník stává smrtelně nebezpečnou pastí. Můžete o něj zakopnout, zablokovat cestu ostatním za sebou nebo záchranářům s nosítky.
A teď to hlavní, co si málokdo uvědomí, botník ze dřevotřísky, boty z plastu a gumy, nebo odložený kabát, to všechno je v podstatě palivo. Dáváme tím ohni potravu přímo na chodbu, která má být přitom podle všech předpisů naprosto čistá a bez jakýchkoli hořlavých předmětů. Tím, že na chodbu umístíme nábytek, dáváme ohni palivo, aby se rychleji šířil. A co je horší, při hoření těchto materiálů vzniká extrémně hustý a vysoce toxický kouř.
Kdo za to nese odpovědnost?
Pokud by se nedej bože něco stalo, otázka odpovědnosti je neúprosná. Samotný vlastník botníku může dostat pokutu od hasičů (HZS) a je plně odpovědný za škodu na zdraví či majetku, kterou jeho překážka způsobí.
Odpovědnost však nese i společenství vlastníků (SVJ) jako celek, které je povinno udržovat volné únikové cesty a hrozí mu od HZS statisícové pokuty. A teď pozor, protože osobní odpovědnost dopadá i na jednotlivé členy výboru SVJ.
Ti mají povinnost jednat s péčí řádného hospodáře. Pokud o problému prokazatelně vědí, ale nekonají, mohou být v případě tragédie osobně a celým svým majetkem odpovědní za škodu, která vznikla jejich nečinností. To je riziko, které si mnoho dobrovolníků ve výborech neuvědomuje.
Jak situaci řešit citlivě a konstruktivně?
Cílem není vést sousedskou válku, ale zajistit bezpečný domov pro všechny. Nejlepším řešením je prevence a osvěta. Je ideální mít jasně formulovaná pravidla v domovním řádu a na schůzích SVJ pravidelně a vlídně vysvětlovat, že zákaz odkládání věcí na chodby není „nesmysl“, ale klíčové bezpečnostní pravidlo.
Často pomůže i přátelská lidská domluva, kde sousedovi vysvětlíme rizika, o kterých možná ani nevěděl. Pokud domluva selže, musí výbor SVJ zaslat danému vlastníkovi formální výzvu k odstranění věcí s odkazem na požární předpisy a stanovit přiměřenou lhůtu.
Jako krajní řešení, pokud ani to nepomůže, může SVJ věci odstranit svépomocí. Zde je ale třeba postupovat opatrně, protože věci se nesmí vyhodit. Musí se bezpečně uskladnit a vlastník musí být vyzván k jejich převzetí. Náklady na odstranění a uskladnění pak hradí on.
Závěrem, nejde tu o to, kdo vyhraje spor o botník. Jde o společnou odpovědnost za bezpečí našich rodin a sousedů. Je nezbytné pochopit, že pravidlo prázdné chodby není symbolem nevlídnosti či osobní zaujatosti, ale symbolem domu, kde lidé myslí jeden na druhého.
Zdroje: hasicicr.cz, portalsvj.cz, podnikatel.cz, portalobydleni.cz
