Investovat byste měli co nejdříve, protože čas vám může přinést zajímavé výnosy

V investování nevyhrává ten, kdo má největší startovní kapitál, ale ten, kdo hraje nejdelší hru. Složené úročení mění malé a pravidelné částky v nečekaně velké sumy, jen to chce dát času šanci pracovat.

Kdy tedy začít, kolik dávat a proč je i pomalý začátek v mládí silnější než pozdější velké investice? Pojďme si to rozebrat na srozumitelných příkladech a bez zbytečné vědy.

Složené úročení v kostce

Složené úroky jsou „úroky z úroků“. Každý připsaný výnos se stává novou součástí základu a od příštího období vydělává také. Proto roste křivka zhodnocení čím dál rychleji a připomíná sněhovou kouli řítící se z kopce. Platí přitom, že čím dřív začnete a čím častěji se výnosy připisují, tím lépe.

Proč čas porazí „velkou jednorázovku“

Složené úročení je exponenciální proces: čas násobí nejen peníze, ale i násobky z minulých let. Proto se vyplácí začít co nejdřív, i kdyby šlo o pár stokorun měsíčně. Základem je takzvané pravidlo 72 – to přibližně spočítá, za kolik let se investice zdvojnásobí (72 děleno ročním procentem výnosu). Není to přesné měření, ale rychlý kompas, který krásně ukáže sílu času.

Modelové příklady

• Příklad 1: Začnu brzy, dávám málo. Řekněme, že od 20 do 30 let posíláte 2 000 Kč měsíčně a pak už jen necháte peníze pracovat. Při průměrném výnosu 7 % ročně máte v 60 letech zhruba 2,8 milionu korun, ačkoliv jste vložili jen 240 000 Kč.
• Příklad 2: Začnu později, dávám víc. Když začnete až ve 30 a posíláte stejných 2 000 Kč měsíčně do 60, naspoříte zhruba 2,44 milionu – i když jste vložili třikrát víc (720 000 Kč). Čas byl v prvním scénáři silnější než větší celková částka.
• Příklad 3: Jednorázově vs. čas. Jednorázových 100 000 Kč zainvestovaných na 30 let při 7 % vyroste na cca 812 000 Kč; 300 000 Kč investovaných až za 10 let a držených 10 let vyroste „jen“ na asi 603 000 Kč. Čas zkrátka sčítá sám sebe. (Výpočty jsou modelové, ignorují daně, poplatky a inflaci; skutečné výnosy se mohou výrazně lišit.)

Jak začít, když mám jen něco málo

Začněte částkou, která vás nebude bolet, a přidejte si pokaždé, když se zvedne příjem. Důležitější než honba za „nejlepší“ sazbou je pravidelnost a reinvestování výnosů. I drobné navýšení spoření má v horizontu let velký efekt, zvlášť když výnosy přiskakují měsíčně či denně.

Prakticky pomáhá automatizace: nastavte trvalý příkaz hned po výplatě a jednou za rok přidejte pár procent navíc. Postupné navyšování bolí méně než jednorázový skok a díky složenému úročení se efekt nasčítá. Pokud máte dluhy s vysokým úročením, snižujte je paralelně – úroky na druhé straně barikády pracují proti vám.

Na co si dát pozor

Neplést si jednoduché úročení se složeným – jednoduché úročení přičítá výnos jen k původní částce, takže roste pomaleji. Zajímejte se i o frekvenci připisování (měsíční vs. roční) a o celkové náklady, které efekt složeného úročení „ukusují“. Pamatujte také, že stejné kouzlo funguje i opačně u dluhů: čím déle je nesplácíte, tím rychleji bobtnají.

Proč je dnes lepší než zítra

Čím dřív pošlete první stovku, tím víc „výplat“ od trhu stihne pobrat. Dva lidé se stejným průměrným výnosem mohou mít po letech rozdíl statisíců jen díky rozdílnému startu. Frekvence připisování také hraje roli: měsíční či denní připisování posune výsledek výš než roční, byť sazba zůstane stejná.

Pravidlo 72 poslouží jako rychlý kompas: výnos 8 % znamená zdvojnásobení za ~9 let, 6 % za ~12 let. I krátké otálení tak stojí kus potenciálu.

Brzký start buduje zvyk. Kdo má trvalý příkaz a občas částku navýší, vytváří systém, který funguje i v horších časech.

Poznámka k inflaci a riziku

Reálný výnos = nominální výnos − inflace − náklady. Pokud peníze leží ladem, inflace je „požírá“; i tady pomáhá pravidlo 72 jako hrubý odhad. Kolísání je normální a krátkodobě může složené úročení překrýt, proto se vyplácí dlouhý horizont a disciplína.

Zdroje: Czech Crunch, Seznam Zprávy