Přestal jsem pracovat v 60. Nečekal jsem, kolik peněz mi stát skutečně pošle
„Nikdy jsem nepatřil k těm, co se těší na důchod,“ začíná pan Petr vyprávět svůj příběh. „Celý život jsem pracoval a poctivě odváděl státu. Když mi pak přišla výměra starobního důchodu, myslel jsem, že mě odvezou.“
Pan Petr je 61letý starobní důchodce z Kadaně. Celý život působil ve stavebnictví, dlouhé roky jako stavbyvedoucí, posledních osm let před důchodem zastával pozici koordinátora staveb. Přestože ho práce bavila, kvůli restrukturalizaci společnosti, v níž pracoval, odešel začátkem loňského roku do předčasného důchodu.
Plány na důchod vzaly za své
Třicet let práce v jedné firmě pana Petra naplňovalo. Měl stabilní příjem, pravidelné prémie a zázemí zaměstnavatele, díky němuž mu zbýval čas i peníze na vlastní aktivity. S přibývajícími lety toho pan Petr stále více odsouval na dobu, kdy bude v důchodu.
„S manželkou jsme rádi cestovali, ještě za minulého režimu jsme rádi jezdívali i s dětmi na Slovensko, když vyrostli a odstěhovali se, dokázali jsme našetřit i na nějakou tu občasnou cestu letecky do zahraničí,“ popisuje pan Petr. „Přesně takhle jsme plánovali, že si budeme užívat jako důchodci.“
S důchodem pan Petr sotva vyžije
Dobu starobního důchodu si představoval jako skutečně zasloužený odpočinek, kdy se bude moci odměnit za všechna ta léta poctivé práce. Když ale panu Petrovi přišel výměr starobního důchodu, nestačil se divit.
„Pracoval jsem od sedmnácti, za tu dobu několikrát posunuli věk odchodu do důchodu. A co za to? Čtrnáct a půl tisíce,“ přiznává šokovaně pan Petr. „Chtěli jsme udělat novou kuchyň, předělat zahrádku na místo, kam můžeme chodit posedět, ale hlavně jsem chtěl manželce splnit sen a vzít ji do Paříže. Teď to vypadá, že nepojedeme nikam,“ zoufá si pan Petr.
Veškeré úspory pohltí oprava bytu
Přestože nežil od výplaty k výplatě a vždy se mu podařilo odložit nějaké peníze stranou, na všechny jeho důchodové plány úspory nestačí. „Zahrádku holt jenom z poloviny zaryjeme a zatravníme, ale pergolu stavět nebudeme. Kuchyň ale rekonstrukci potřebuje jako sůl, máme tam padesát let staré trubky, každou chvíli můžou prasknout a katastrofa je na světě. Oželet tedy budeme muset tu Paříž,“ vysvětluje.
V prvních měsících po nástupu do důchodu pan Petr podle svých slov cítil především rozhořčení. „Celý život jsem pracoval, o děti se staral, i jsem si posledních patnáct let šetřil, když začali strašit, že nebude na důchody. První měsíce byly dost krušné, to, co mi chodí na účet, stačí na nájem a na jídlo, ale tím to končí. Musím zase šetřit, jen už není z čeho,“ neskrývá své zklamání pan Petr.
S novou životní situací mu nezbývá než se smířit
Nepříznivá situace se pochopitelně odrazila i na jeho náladě. Přiznává, že výše starobního důchodu mu pořádně ležela v žaludku a trvalo mu, než si na nový režim aspoň trochu zvykl. „Přichází jaro, ptáci zpívají a já si říkám, že si ten konec života nenechám ničím zkazit. Už jsem začal pracovat na zahrádce, manželka vybírá novou kuchyňsku linku a až budeme mít hotovo, zvažuju nějakou brigádu. Když jsem řekl, že se do Paříže podíváme, tak pro to udělám maximum,“ zakončuje rázně pan Petr.
Výměra starobního důchodu působí šok většině seniorů. Průměrná výše starobního důchodu v letošním roce činí 21 080 korun. Takové částky jsou přitom často na pokrytí všech nákladů na život důchodcům nestačí. Přestože mají již půjčky splacené a děti dospělé, s nástupem do důchodu se životní standard rapidně snížuje. O zlatých důchodech v Česku rozhodně nemůže být řeč.
