Chantal Poullain chtěla důchod. To, co jí řekla úřednice na sociálce, se může stát jen v Česku (Foto: Local import)
Chantal Poullain chtěla důchod. To, co jí řekla úřednice na sociálce, se může stát jen v Česku
Herečka, šansoniérka a žena s obrovským srdcem. Chantal Poullain je po desetiletích na scéně nedílnou součástí české kultury. Když ale v 66 letech zašla na správu sociálního zabezpečení, aby si po letech práce zažádala o zasloužený důchod, čekal ji šok jako z absurdního dramatu.
Jak se před pár lety Chantal v rozhovoru pro web České důchody svěřila, verdikt úřednice zněl neuvěřitelně: nárok na penzi budete mít až v 86 letech. Její příběh není jen osobní kuriozitou, ale přesným zrcadlem systému, který si často neví rady s umělci a svobodnými dušemi.
Šok na úřadě a smích místo slz
Představte si tu scénu. Chantal, synonymum pro šarm a eleganci, vstupuje do šedivé budovy České správy sociálního zabezpečení. Šla tam na popud své účetní, která jí řekla: „Hele Chantal, už máme věk na důchod.“ S pocitem, že jde o pouhou formalitu, usedla před úřednici. To, co následovalo, ale běžná administrativa rozhodně nebyla. Slečna za přepážkou chvíli hledala v počítači a pak s vážnou tváří pronesla: „Ježišmarja, paní Chantal, nemáte právo ani na jednu korunu.“ Po další chvíli zkoumání dodala finální ránu: „Budete muset pracovat do 86 let, abyste měla nárok na důchod.“ V momentě, kdy by většina lidí propadla hněvu, se stalo něco nečekaného. Chantal Poullain dostala záchvat smíchu. Její reakce úřednici naprosto vykolejila. „Paní Chantal, já dostanu nadávky kvůli stokoruně, a vy se smějete?“ nechápala. V tomto střetu dvou světů – logiky úřadů a nespoutaného ducha umělkyně – se ukrývá jádro celého příběhu. Systém viděl jen chybějící roky v tabulce; ona viděla absurditu života vměstnanou do čísel.

ČNB omylem vydala několik tisíc chybných bankovek. Sběratelé za ně nabízejí desítky tisíc
Tiskaři, kteří se starají o to, abychom mohli platit hotovostí, jsou také jenom lidé. Stává se, že při výrobě bankovek udělají chybu, která ale není nijak zásadní, a tak se mohou vypustit do oběhu. Bystrým očím filatelistů však nesrovnalosti neuniknou. Za nesprávně vytištěné ceniny jsou sběratelé často ochotní zaplatit horentní sumy. Několik takových je momentálně v nabídce.
Francouzská hvězda s českým srdcem
Jak je ale možné, že se oslavovaná osobnost, která v Česku žije a tvoří desítky let, ocitne v takové situaci? Abychom to pochopili, musíme se vrátit na začátek. Chantal, rodačka z francouzské Marseille, měla našlápnuto na skvělou kariéru. Měla letět do New Yorku, ale pak potkala Bolka Polívku. Byla to láska na první pohled. Bez váhání roztrhala letenku a následovala ho do komunistického Československa. Její talent si ale našel cestu. Hra Šašek a královna se stala legendou a z Chantal udělala ikonu. Hrála ve filmech Věry Chytilové i Jiřího Menzela, v Národním divadle a v posledních letech i v populárních seriálech. Kromě toho založila Nadaci Archa Chantal, která už třicet let pomáhá polidšťovat dětské nemocnice a realizovala projekty za téměř 60 milionů korun. Právě v tom je ten největší paradox. Žena, která této zemi tolik dala, od ní nemůže čekat ani základní sociální jistotu.
Kde se stala chyba? Past v paragrafech
Kde se tedy stala chyba? Problém je v bludišti zákonů. Abyste v Česku dostali důchod, musíte dosáhnout důchodového věku a mít odpracováno (tedy platit pojištění) 35 let. A tady je ten háček. Jako občanka EU sice může sečíst roky odpracované ve Francii a v Česku, aby splnila podmínku pro nárok, ale výše důchodu se počítá v každé zemi zvlášť.


Invalidní důchody od ledna porostou. U některých lidí klidně o více než 4 000 Kč
Už od ledna 2026 dojde k významným změnám ve výši invalidních důchodů. Podle aktuálních informací by si tak někteří mohli polepšit dokonce až o 4 000 korun měsíčně. Jde o šťastnou souhru dvou okolností. Do výše nárůstu se totiž promítne jak pravidelná valorizace, tak i nová výše minimálního důchodu.
Vítězství nad absurditou
Chantal Poullain byla za svůj přínos české kultuře vyznamenána nejvyšším francouzským řádem. Symbolického uznání se jí dostalo. Když ale došlo na praktickou pomoc od státu, kterému tolik dala, systém ji nechal na holičkách. Její smích tváří v tvář absurditě však nebyl projevem porážky, ale důkazem nezdolné síly a nadhledu. A to je vítězství, které jí žádný úředník vzít nemůže.
Zdroje: ceskeduchody.cz, program.rozhlas.cz, cssz.cz
💬 Komentáře (0)
Zatím zde nejsou žádné komentáře. Buďte první!