Atraktivní měna může způsobit odklon od dolaru. Třeba digitální Euro.

Už to nemusí trvat dlouho a eurozóna bude mít svou vlastní digitální měnu. Evropská centrální banka zveřejnila svou analýzu týkající se možnosti zavedení digitálního eura a ta si získala velkou pozornost. Na stránkách Financial Times se objevují i ​​předpovědi kdy. Jedna z nich je celkem odvážná, do roku 2025.

Současný systém funguje tak, že většina centrálních bank distribuuje měnu bankám přes operace na volném trhu. Na něj ale mají banky přístup pouze v případě, že jsou v dané zemi podnikatelsky aktivní. Musí mít účet v centrální bance a celkově je systém nastaven tak, že vše je drženo v rámci jurisdikce dané centrální banky. Peníze jsou tedy „velmi lokální“.

Transakce v jiných měnách se pak vypořádají přes takzvané korespondenční banky. To s sebou nese riziko, že protistrana nesplní své závazky včas (riziko likvidity) či dokonce vůbec (riziko týkající se solventnosti). Problémy pak mohou vyvolávat řetězovou reakci a ohrozit celý systém. A cenu za riziko zaplatí podle FTAlphaville zákazník. Buď ve formě vyšších poplatků nebo opožděných plateb.

Do tohoto prostředí vstoupil nedávno Facebook s myšlenkou na vytvoření nástroje pro rychlou a levnou mezinárodní platbu. Mezi centrálními bankami tento plán vyvolal rozruch. Plány na vytvoření digitální měny v eurozóně jsou stále ve své počáteční fázi

FTAlphaville se domnívá, že plány Facebooku na vytvoření digitální měny Libra jsou od počátku „děsné“. Jejich zveřejnění mělo ale významný vedlejší efekt, protože donutilo centrální banky k tomu, „aby se probudili a věnovali se významným slabinám současného systému fungování jejich jmen“. Jinak řečeno, Libra donutila centrální banky přiznat si, že i přes desetiletím digitalizace jsou mezinárodní platební systémy stále pomalé, drahé a někdy neposkytují potřebné bezpečí.

V této souvislosti FTAlphaville připomíná, že nelze zapomínat, že euro má v globální ekonomice stále mnohem slabší pozici než dolar. Bylo by dobré, kdyby vzrostl objem aktiv denominovaných v eurech a euro se ve větší míře rozšířilo za hranice eurozóny? FTAlphaville v této souvislosti poukazuje na Řecko, jehož hospodaření způsobilo celé měnové unii nemalé problémy, „a to jde o zemi, která se řídí zákony EU.“

Pokud v nějaké zemi, kde se ve velké míře používají dolary, dojde k jejich nedostatku, Fed může poskytnout swapové linky a potřebnou likviditu. Učinil tak například během krize roku v 2008. Tyto linky ale vyvolaly politické spory a podle FTAlphaville mohou ovlivňovat i nezávislost Fedu. Kdyby se euro díky digitalizaci používalo ve světě více než nyní, podobným výzvám by mohla čelit také ECB. I ta podobné linky již použila, ale v mnohem menší míře než Fed. I tak se ale ECB může rozhodnout, že digitální euro je v jejím zájmu. A pak může podle FTAlphaville dojít k tomu, že svět se díky revoluci v mezinárodním platebním systému začne od dolaru přiklánět k euru.