Státní zásahy do hospodářství po celém světě způsobily, že se lidem nechce pracovat

Centrální banky explozivní zvyšují nabídku peněz. Rozpočty, deficity a obchodní deficity dosahují rekordní úrovně. Vlády izolovali lidi a omezily výrobu a spotřebu, píše portál Mises Institute. Jak by se na to měl dívat ekonom?

V ekonomice je evidentně chaos a sotva projde den aniž by se v každodenním ekonomickém životě neobjevily neobvyklé, není bezprecedentní situace. Mnoho lidí a ekonomů však problémy buď přehlíží, nebo jejich popírá. Věci jsou pro ně takto normálně. V tomto táboře jsou většinou politici. Pro ekonomy a podporovatele investic je inflace „přechodná“. Nevědí, jak funguje ekonomika, a očekávají od ekonomiky a podnikatelů téměř dokonalost. Tento pohled je nesprávný.

Chaos je pro většinu ostatních příliš skutečný. Domácnosti vidí, jak se jejich kupní síla zmenšuje, jejich možnosti mizí a více času tráví úpravami svých rodinných rozpočtů. Vánoční nákupy budou horší než obvykle.

Popírači chaosu mají podporu médií, které se problémy buď nezabývají, nebo jejich maskují souhrnnými statistikami, jako je cenová inflace, tedy index spotřebitelských cen, nízká nezaměstnanost, nárůst mezd a extrémně vysoké hodnoty akciových trhů a nemovitostí, zejména na bydlení. Díky těmto statistikám se lidé cítí komfortně nebo jsou přinejmenším méně nervózní.

Situace ale poukazuje na skutečné ekonomické utrpení. Malé podniky trpí až zanikají. Velký byznys má také problémy v celém svém dodavatelském řetězci, především kvůli zablokování a pandemickým omezením. Tuto překážku v ekonomickém životě symbolizuje pět set tisíc námořních kontejnerů uvízlých u přístavu Long Beach v Kalifornii. 

Rakouská škola poskytuje pochopení příčin tohoto chaosu a nabízí řešení.

Kroky centrálních bankéřů byly silným zásahem proti ekonomice. Tisk peněz přinesl určité znaky prosperity, ale jejím hlavním známým efektem jsou hmatatelné efekty v podobě zvýšení cen, úbytku investic a další posun bohatství přerozdělení od střední třídy k velmi bohatým.

Řešení je jednoznačné, centrální banka musí zastavit svou politiku podpory trhů se státními dluhopisy a hypotékami, aby ukončil tím zvrácené efekty, které vytváří na obecném trhu půjček ve formě ultra nízkých úrokových sazeb. Sliby „utahování“ v podobě snižování nákupů aktiv, jsou opravdu příliš málo a přicházejí příliš pozdě. Blokování a omezení jsou velkou ranou pro světovou ekonomiku. Proč tolik nákladních lodí čeká na vykládku? Proč se výrobky nedostávají na trh? Může to mít miliony důvodů, ale v mnoha případech je společným jmenovatelem nedostatek pracovníků, protože mnozí nejsou ochotni dodržovat omezení a požadavky týkající se koronaviru. Výroba uvízla v bažinách vládních intervencí.

Velkým problémem jsou omezení a dotace na trzích práce, kdy speciální dávky v nezaměstnanosti a různé formy podpory ze strany vlády znamenají, že nepracovat se vyplatí více než pracovat. Prázdné regály, zavírání obchodů, zkrácené pracovní hodiny a nápisy „hledáme zaměstnance“ nejsou přímým důsledkem cenových kontrol ani vinou tržního hospodářství. Ceny v některých oblastech hospodářství musí stoupat tak vysoko a tak rychle z důvodu, aby harmonizovaly nabídku a poptávku, aby podnikatelé v tomto prostředí, v němž dominují vládní intervence a zvýšená nejistota, jen těžko dokáží udržet krok. Je málo pouze soucítit s podnikateli, kteří se pokoušejí zachránit svůj byznys, udržet se na trhu, vydělat si na živobytí a zaplatit daně. 

Dobrým příkladem je zavřený stánek se zmrzlinou, který úspěšně fungoval téměř sedm desetiletí. Nebyla za tím složitost podnikání, nedostatek surovin nebo vyšší ceny, které si účtoval. V bludišti omezení a dotací v nezaměstnanosti jednoduše nemohli najít a udržet si pracovní sílu. „Ve skutečnosti nevíme, co se stane. To závisí na COVIDu a od toho, kdy lidé budou chtít začít pracovat, „vyjádřil se současný vlastník této vícegenerační rodinné firmy.

Není jasné, které aspekty covidu podnikatele dovedli k zániku, ale hlavní stížností je, že kvůli vládní podpoře vlastně už nechce nikdo pracovat. Je zřejmé a stále jasnější, že takové sociální bonusy a vládní pobídky musí skončit, aby se ekonomika zotavila.

Není to jen nedostatek maloobchodního zboží, některé věci nejsou okamžitě dostupné ani za vyšší ceny. V servisech chybí náhradní díly, ale i odborníci. Nedokáží plnit objednávky na čas a proto ztrácejí kredit. Přitom šlo o spolehlivé firmy, které dodržovaly termíny před zásahem vlády. 

Mělo by být zřejmé, že příčinou našich nových ekonomických problémů jsou rozsáhlé celoplošné vládní zásahy po celém světě. Mezi negativní důsledky patří tyto každodenní změny, kterými procházíme. Vládní zásahy nejenže způsobily velký zásah do ekonomických transakcí, ale zničili i firmy a životy lidí. Na druhé straně roste síla sociálních médií, internetových gigantů, či farmafirem. Toto je hospodářská krize maskovaná ekonomickými statistikami a růstem akciových trhů s malým počtem super vítězů z důvodu lockdownu. Náprava se dá dosáhnout pouze ukončením intervencí, zejména inflační politiky, omezení a dotací na výrobu a spotřebu. To by pomohlo obnovit tržní hospodářství do fungujícího stavu.

Zdroj: Mises Institute