Byt za socialismu. Stál jako svačina, ale získat ho byl horor. Co si pamatujete vy?

Tehdejší režim deklaroval dostupné bydlení za až směšné nízké ceny. V této době ale nešlo zavítat do realitní kanceláře a byt si jednoduše pronajmout. Všechny byty totiž byly v podstatě státní, alternativou pak byly družstevní nebo podnikové byty.

Vzhled bytů jako přes kopírák

Byty za socialismu měly mnoho společných rysů. Zpravidla disponovaly umakartovým jádrem, univerzální obývací stěnou a chybět nesměla ani ikonická rohová lavice. Do obývacích a dětských pokojů ale i kanceláří se dával stavebnicový nábytkový systém známý pod názvem Universal. I z toho důvodu to v mnoha bytech vypadalo velmi podobně. V módě tehdy byly papírové tapety na stěnách, na podlaze se nejčastěji nacházelo klasické linoleum, případně koberce nebo kachličky.

Zajímavosti

Domácí energie pod kontrolou. Pět levných vychytávek sníží účet o tisíce ročně

Účty za energie v roce 2026 patří mezi největší položky rodinného rozpočtu. Elektřina, plyn i teplo zdražily, a i když se situace na trzích postupně uklidňuje, většina domácností stále hledá způsoby, jak platit méně, aniž by musela zásadně snižovat svůj komfort.

2,5 koruny za metr čtvereční

Velkou výhodou socialistického bydlení byly jednoznačně jeho velmi přívětivé ceny. Pokud už se vám podařilo státní byt získat, mohli jste slavit hned dvakrát. Jednak jste měli k dispozici svůj vlastní prostor k bydlení a jednak ceny nájemného byly skutečně velmi nízké. Za metr čtvereční bytu jste v šedesátých letech minulého století zaplatili pouze 2,5 koruny československé. To znamená, že byt o rozloze 75 metrů čtverečních vás vyšel zhruba na 187,5 Kčs. Tato sazba navíc byla platná pro všechna města. Nemuseli jste se obávat toho, že v Praze budete platit více než například v Brně nebo Ostravě. S přihlédnutím k nízkým cenám nájemného je samozřejmě nutné připomenout, že průměrné mzdy byly velmi odlišné od těch, které platí v současnosti. V roce 1960 činila průměrná mzda v tehdejším Československu 1 073 Kčs.

Získat bydlení rovnalo se utrpení

Stát kontroloval většinu ekonomických aktivit, a to včetně výstavby a distribuce jednotlivých bytů. V praxi se lidé setkávali s dlouhými čekacími lhůtami na přidělení bytů. V některých případech to mohlo trvat i několik let, což je v dnešním světě již nemyslitelné. Mnohdy tak byli nuceni zůstávat u svých rodičů. Na přidělení bytu existovaly pořadníky a rozdělovníky s bodovacím systémem. Dokonce platil i příděl metrů čtverečních, který se pohyboval kolem osmi metrů čtverečních na osobu. Lidé si nemohli vybírat, pokud šlo o umístění nebo typ bydlení. Nemohli si diktovat, kolik místností chtějí mít k dispozici nebo v jaké lokalitě potřebují bydlet. Individuální preference nikoho nezajímaly.

Zajímavosti

Šokující operace před 2500 lety. Co dnes odhalují vrty v Dukovanech?

CT sken mumie z Altaje odhalil šokující operaci čelisti starou 2500 let. Jak stejné technologie dnes v Dukovanech „operují“ skálu pro nové jaderné bloky?

Mladí lidé často bydleli se staršími

Aby tehdejší mladí obyvatelé zvýšili pravděpodobnost získání bydlení, využívali k tomu nejrůznější triky. Mladé páry se například mnohdy sestěhovávaly se staršími příbuznými nebo i cizími lidmi. Mladí tak získávali právo na trvalé užívání bytu a měli větší šanci, že jim po smrti spolubydlících dané bydlení přidělí. Rovněž bylo běžné, že rodiče přenechali bydlení mladší generaci a sami se stěhovali do míst s menšími náklady na bydlení. Mohlo jít například o chaty nebo chalupy přizpůsobené celoročnímu užívání. V pořadníku se přitom člověk mohl posunout i nelegální cestou. Často šlo o úplatky příslušnému úředníkovi bytového hospodářství.

Zdroje: fondik.cz, poznatsvet.cz, denik.cz