Kamarádka tvrdila, že sotva vyjde s důchodem. Pak si odletěla na měsíc do Thajska a od té doby se nebavíme

S Hanou jsme si byly blízké už od střední školy a naše přátelství přežilo až do důchodu. Když mi před časem přiznala finanční problémy, ani mě nenapadlo nepodat jí pomocnou ruku.

Hana byla vždy krásná žena, jen někdy myslela víc na ostatní než na sebe. Možná proto se její bývalý manžel na stará kolena zbláznil do mladé sekretářky, a když mu Hana na poměr přišla, vyhodila ho z domu. Jenže s jejím mužem odešel i zdroj jejího příjmu. A tak se ocitla sama a bez peněz.

Radila jsem jí, ať si najde brigádu — díky ní by přišla i na jiné myšlenky — ale to odmítala. Prý to zkoušela a nikde ji nechtějí, tvrdila mi. Připadalo mi, jako by rezignovala na život. Přičítala jsem to rozvodu, a tak jsem chápala, že jede na autopilota a nic dalšího řešit nedokáže.

Pomohla jsem kamarádce v těžké chvíli

Když se jí do toho všeho ještě rozbila pračka, neváhala jsem ani minutu a nabídla jí pomoc. Sáhla jsem do úspor a vzala Hanu do elektra, aby si vybrala novou – a to i přesto, že jsme s mužem už byli v důchodu a sami jsme toho neměli nazbyt. „Na mě se můžeš spolehnout,“ říkávala jsem Haně pokaždé, když jsem měla pocit, že to potřebuje. A Hana potřebovala. Jednou na pračku, jindy zase nevyšla s penězi a týden před důchodem obracela poslední dvě stovky. A já platila a platila…

Kde na to vzala?

Pak jsem ale jednoho dne potkala v čekárně u doktora její sousedku. „Ta Hanka se má, co? Do Thajska si odletěla – to bych taky brala,“ šokovala mě. „Cože?“ nechtělo se mi věřit. Hanka? Vždyť má stěží na nájem! Jenže sousedka mě rychle vyvedla z omylu – ukázala mi fotky, které jí Hana naposílala. Luxusní resort, opulentní večeře, masáže na pláži. Úplně se mi udělalo špatně. Takhle vypadají finanční problémy, o kterých Hana v poslední době mluvila?

Jak je možné, že někdo, kdo nemá ani na jídlo, najednou cestuje po světě?, ptala jsem se sama sebe mockrát. Mísil se ve mně vztek a pocit křivdy, cítila jsem se opravdu podvedená. Věřila jsem Haně, ani na vteřinu jsem nepochybovala o tíživosti její životní situace – a najednou tu byla tahle dovolená, o které se Hana ani slovem nezmínila.

Ztráta důvěry bolela víc než peníze

Několik dní jsem si pohrávala s myšlenkou, že se s Hanou sejdu a narovinu se zeptám, co to má znamenat. Pak se do toho vložil můj muž a řekl mi, že to, co řeším, nejsou peníze, ale ztráta důvěry v někoho, koho jsem považovala za kamarádku. A měl pravdu. Největší bolest a pocit bezmoci jsem měla právě z toho, že ke mně nebyla upřímná. Mohla kdykoliv přijít a říct, že potřebuje vypadnout, utéct před všemi starostmi a odjet načerpat síly, i za tu cenu, že si na takovou cestu musí půjčit, ale neudělala to.

Zradu kamarádky nedokážu překousnout

Stejně tak neudělala ani jakýkoliv krok k tomu, aby mi to nějak vysvětlila. Musela vědět, jak moc mě ranila, přesto jsem jí nestála ani za zprávu. Až když se mi po čase ozvala a chtěla se sejít, odmítla jsem ji. I kdybych jí dokázala odpustit, náš vztah už nikdy nebude jako před tím.

Příběh, který s vámi sdílím, není o tom, jak peníze dokážou zničit vztahy. Je o důvěře a očekáváních, která ve vztazích máme, a také o tom, jak těžké je nahlédnout na jednu situaci vícero úhly pohledu. A hlavně o tom, jak snadno se i dlouholeté přátelství rozpadne, když se cítíme podvedeni.

Zdroje: Psychologie pro každého, iDnes, Medium.cz