Otravní Češi v ordinacích, kteří ničí doktorům život. Tohle nevymyslíte
Mnozí lidé jsou přesvědčeni, že znají svůj zdravotní stav mnohem lépe než lékaři. Ještě, než dojdou do ordinace, vyhledají si informace na internetu. Vyzbrojeni svými znalostmi pak odmítají tvrzení lékařů a dožadují se vyšetření, na které mnohdy ani nemají nárok. Věcí, kterými Češi ničí lékařům život, je přitom mnohem více.
Lékaři jsou ti, kteří se každý den setkávají tváří v tvář lidem, s nimiž je potřeba vyjít. S některými pacienty mohou komunikovat bez problémů, ale najdou se i takoví, kteří jim práci komplikují nebo pořádně znepříjemňují. Mezi ně patří např. lidé, kteří chodí řešit banální problémy, s nimiž by se dokázali vypořádat i v klidu a teple svého domova. Pokud dostanete rýmu, nemáte vysoké horečky nebo dýchací obtíže, je celkem zbytečné k lékaři chodit. Doporučí vám stejně jen postel, horký čaj s citronem a medem, hodně vitamínu C a kapky do nosu. Přesto se najdou lidé, kteří chodí s „rýmičkou“ pokaždé. Navíc nejde jen o rýmu. Jsou lidé, kteří si někde na internetu vyčtou příznaky různých nemocí, a aniž by měli skutečné problémy, naklušou do ordinace a vyžadují ošetření. Lidově jim říkáme hypochondři. I to je však slabý odvar oproti některým pacientům.
Bez roušky ani krok
Co dokáže lékaře i sestry v ordinaci spolehlivě vytočit, je pacient, který kašle, kýchá a smrká a sedí si v čekárně bez roušky. Bez té vejde také do ordinace. Ať už je zrovna období chřipek nebo není, je slušnost nasadit si roušku, čistě z ohledu k lidem, kteří potřebují třeba jen potvrzení od lékaře do zaměstnání, nebo mají jiné problémy a mohli bychom je nakazit. Nedávno jsem takto seděla v čekárně se zablokovanou krční páteří a sestra během hodiny poslala do lékárny pro roušku asi šest pacientů. Pojďme brát ohled nejen na lékaře a sestry, ale i na sebe navzájem a nosme roušky, alespoň při návštěvě lékaře, když to náš zdravotní stav vyžaduje.
Chci neschopenku!
Lékaře vytáčí i pacienti, kteří si chodí pro neschopenky, aniž by jim něco skutečně bylo. Zkrátka se jim nechce pracovat, nebo se jim hodí volno. Ti si pak vymýšlí všemožné problémy, kvůli kterým do práce nemohou. Mám kolem sebe několik známých, kteří si chodí pro neschopenku pravidelně. Důvodem je obvykle bolest zad, ramene či hlavy – tedy něco, co lékař nemůže „vidět“ a tudíž je na něm, zda pacientovi uvěří. Lidé také často zneužívají zdravotních problémů, které měly v minulosti, nebo jsou chronické. Např. pacienti s nemocnou slinivkou jdou marodit, protože je chytne „záchvat“. Využijí toho ale i ve chvíli, kdy žádný nemají.

Rychlá záchranná služba jen v ohrožení života
Dalším problémem jsou mnohdy zbytečné výjezdy rychlé záchranné služby. Tu bychom měli volat ve chvíli, kdy jsme skutečně v ohrožení života. Pravdou je, že někdy je člověku tak zle, že sám nedokáže poznat, zda je skutečně v ohrožení života či nikoliv. Přesto je spoustu výjezdů zbytečných. Hodně telefonátů na linku RZS dokáže „odfiltrovat“ operátor. Ten s pacientem hovoří o jeho problémech a vyhodnotí, zda je skutečně nutné volat rychlou záchranou službu. Jenže ani operátoři nemají věšteckou kouli, a tak záchranáře raději na místo pošlou, než aby někoho ohrozili na životě.
Něco jiného je, když se zraníme tak, že by nás někdo do nemocnice nebo na pohotovost mohl dovézt. Jenže nikoho nemáme. A tak voláme rychlou záchranou službu. Otázkou je, zda na to máme v tu chvíli právo, nebo ne. Máme velký zdravotní problém, např. zlomenou nohu, ale nejsme v ohrožení života.
Rigidní pacienti
Rigidním pacientem je ten, kdo má chronické onemocnění, jež vyžaduje změnu životního stavu. Takový pacient by měl např. přestat kouřit, více se hýbat, cvičit a protahovat svalstvo (třeba u lidí s chronickými bolestmi zad), nebo by měl výrazně zhubnout. Jedná se o pacienty, kterým způsobuje zdravotní komplikace stále dokola jejich životní styl a situace, ale odmítají s tím cokoliv dělat. Jsou přesvědčeni, že lékař by měl najít řešení, i když oni ve skutečnosti nebudou spolupracovat. Problém je v tom, že lékař může dát léky na akutní problémy – např. bolest zad, ale do budoucna se mohou tyto komplikace stále opakovat. Pacienti však o své vlastní iniciativě slyšet nechtějí a dál vyžadují řešení svého stavu od lékařů.
Lékaři jsou dnes vnímáni spíše jako ti, kteří nedělají dobře svou práci, vyšetřují „od stolu“, tedy pořádně pacienta ani neprohlédnou. Jistě se takoví skutečně najdou, ale je i mnoho těch, kteří svou práci dělají zodpovědně. Zkusme jim vyjít vstříc. Vždyť se denně setkávají s mnoha lidmi, kteří nejsou zrovna příjemní, když je něco bolí. A i když je to jejich práce, i na ně toho může být někdy moc. Vzít si roušku, když jdeme k lékaři s chřipkou, nebo se zkusit nejprve doma vyležet, je to nejmenší, co můžeme udělat.
Zdroj: