Odbornicí varují: Toto jsou dva nejnespolehlivější typy mobilu. Vypečou vás, když to nejméně čekáte
Přístroj, na který spoléháme při placení, navigaci i focení, nás umí nechat ve štychu v tu nejhorší chvíli. A nejde jen o smolné pády. Některé kategorie telefonů mají slabiny v samotné konstrukci nebo v softwarové péči – a ty se po pár měsících běžného používání ozvou spolehlivěji než budík.
Dali jsme dohromady dvě rizikové skupiny mobilů, na které odborníci dlouhodobě upozorňují. Co přesně se u nich kazí, proč k tomu dochází a jak se nespálit, když vás právě tyhle typy lákají?
1) Skládací telefony: zázrak techniky, který má rád rukavičky
Skládací konstrukce je efektivní. Jenže právě kloub a ohebný displej jsou nejslabším místem celého přístroje. Pant se neustále namáhá, uvnitř má miniaturní soukolí a těsnění a stačí drobná nepřesnost nebo prach, aby se objevil problém s vrzáním, nedomykáním, nebo aby se ohyb neotevřel úplně do roviny.
Ohebný displej navíc není klasické tvrzené sklo. Horní vrstvy bývají měkčí, citlivější na rýhy i tlak hrotu nehtu a v ohybu se časem zvýrazní zlom. Servisy hlásí, že nejčastějšími opravami u těchto mobilů jsou právě problémy v oblasti kloubu a displeje – poškození krycí vrstvy, praskliny od nečistoty v ohybu a selhání pantu.
A že nejde jen o teorie z laboratoře, naznačují i čerstvé terénní pozorování: nová generace skládacích telefonů si hned po startu prodeje vysloužila zprávy o kusových rozdílech v chování pantu – některé kusy se otevíraly jen na 178–179°, jiné šly do roviny, což ukazuje, jak citlivá je tahle kategorie na výrobní tolerance i intenzivní zkoušení na prodejně.
Pozor také na odolnost proti živlům. I když se dnešní skládací přístroje chlubí voděodolností, prach bývá jejich úhlavní nepřítel. Jemné částice se totiž s radostí nastěhují právě tam, kde by u klasického telefonu neměly šanci.
Jak s nimi žít, když je chcete
Jestli vás skládací forma stejně láká, počítejte s péčí navíc: ochranné pouzdro bez tvrdých hran v ohybu, pravidelný jemný úklid od prachu, vyhýbání se písku a kapsám s drobnými. Ujistěte se, že v ceně je solidní program oprav displeje a pantu – realita ukazuje, že tyto díly jsou prostě spotřebnější.
2) Ultra-levné smartphony: cena hezká, ústupky horší než kompromis
Druhým problematickým typem jsou extrémně levné modely. Aby se vešly do ceny hluboko pod průměr trhu, výrobci šetří na displeji, čipsetu, pamětech, úložišti a hlavně na softwarové podpoře. Výsledek? Viditelné záseky už po pár měsících, kolísavá stabilita, potíže s konektivitou a krátká výdrž baterie.
Ještě větší problém než pomalost je často neviditelný dluh v aktualizacích. Některé dostupné modely dostanou jen jediný velký upgrade systému a bezpečnostní záplaty jen po omezenou dobu. Přitom právě bezpečnost a kompatibilita s novými aplikacemi rozhodují o použitelnosti telefonu po dvou, třech letech.
Jak minimalizovat riziko u levných modelů
Pokud chcete ušetřit, vybírejte pragmaticky: zkontrolujte, kolik let bezpečnostních záplat a velkých aktualizací výrobce garantuje pro konkrétní řadu. Vybírejte modely s rychlejším úložištěm a aspoň střední porcí RAM – právě to má vliv na denní stabilitu. A sledujte testy od médií, která levné telefony opravdu používají delší dobu.
Co z toho plyne
Skládací telefony jsou dnes technicky fascinující, ale pořád citlivé na přesnost výroby, prach a pečlivé zacházení. Ultra-levné smartphony zase šetří tam, kde to po pár měsících nejvíc bolí: ve výkonu, paměti a aktualizacích. Pokud chcete mobil, který vás nevypeče, vyplatí se buď sáhnout po osvědčeném klasickém mobilním telefonu střední třídy s jasnou aktualizační politikou, nebo si u skládacího modelu připlatit za delší servisní program a počítat s údržbou. Kombinace realistických očekávání a kontroly softwarové podpory vám ušetří víc nervů než parametry na papíře.
Zdroje: androidauthority.com, blog.squaretrade.com, youtube
