Tenhle nábytek nevyhazujte. Možná je ošklivý, ale má cenu nového auta a sběratelé vám utrhnou ruce
Na vaší půdě nebo v bytě po prarodičích možná najdete nábytek, který se bude jevit jako stará přítěž. Může jít o těžkou komodu, křeslo s ošoupaným čalouněním nebo třeba nevzhlednou skříň. Většina lidí tyto kusy nábytku bez rozmyslu vyhodí či prodá. To je však velká chyba.
Ne všechny kusy starého nábytku jsou bezcenným harampádím. Retro a meziválečné kousky se prodávají napříč Evropou a některé „obyčejné“ kusy z českých domácností mají hodnotu i desítek tisíc korun.
Proč je starý nábytek tak drahý?
Vysvětlení je překvapivě prosté. U starého nábytku je významným cenovým faktorem původ, výrobce a stav. Spousta kusů nábytku se v minulých dekádách zničila, spálila nebo skončila na skládce. Zachovalých exemplářů tedy ubývá. A jak všichni víme – když je něčeho méně a lidé to chtějí, cena jde nahoru.
Křesla Halabala
Pokud existuje jedna věc, u které lidé chybují a zbavují se ho pod cenou, jsou to křesla Jindřicha Halabaly. Typově je poznáte podle zahnutých dřevěných částí, elegantních tvarů a „měkkého“ funkcionalistického výrazu. V českých domácnostech se držely desítky let, protože byly pohodlné a poctivě vyrobené.
Jenže sběratelé to vidí jinak. U modelů, jako je H269 nebo H70, hraje roli i to, jestli máte kusy dva do páru, jestli jsou původní, jestli mají zachované detaily a jak moc se do nich zasahovalo. Tyto kousky se prodávají i ve vyšších desítkách tisíc.
Nenápadné komody
Druhá velká kategorie je nábytek, který lidé znají z paneláků a bytů ze šedesátých a sedmdesátých let. Často má jednoduché tvary, dýhované plochy a typické úchytky. Na první pohled nic, co by člověk vystavoval jako poklad. Jenže právě „bruselský“ styl se vrátil do módy a ikonické komody, sektorové skříňky a sestavy dnes mizí z bazarů rychleji, než byste čekali.
Klasickým příkladem je komoda Brusel od Jiřího Jiroutka: v mnoha domácnostech zůstala jen proto, že byla praktická, dnes mají zachovalé kusy hodnotu, kterou už nelze brát jako drobné. Podobně je na tom i komoda U-453, občas přezdívaná „dáma ze smeťáku“. U obou platí, že čím zachovanější kousek je, tím vyšší je jejich hodnota. Nové úchytky, necitlivé broušení nebo přetření nevhodnou barvou naopak cenu rychle srazí.
Křeslo „Skořepina“ a další kusy, kde rozhoduje vzácnost
Zvláštní kapitola jsou kusy, které nejsou jen retro, ale designová ikona. Typicky křeslo „Skořepina“ od Františka Jiráka. Ne každý ho měl doma, a právě proto je dnes tak zajímavé. U těchto kousků bývá největší hodnota v tom, že se jich nedochovalo mnoho. A pokud máte pár, cena skáče úplně jinam, než když prodáváte solitér. Přehled zmiňuje, že u podobných kusů hraje pár zásadní roli.
Skříně, které vypadají děsně, ale na internetu se o ně perou
Možná největší paradox nastává u velkých skříní. Ty bývají pro rodiny největší „problém“, protože jsou těžké, zabírají místo a působí zastarale. Jenže některé typy, ať už brutalistní kusy z 60. let, nebo funkcionalistické skříně s chromovanými prvky, se dnes prodávají v částkách, které laik nečeká. U takového nábytku sběratelé hledají autenticitu, původní kování, původní povrch a dobové proporce. Pokud skříň vypadá „ošklivě“ jen proto, že je z jiné éry, může to být přesně důvod, proč má hodnotu.
Jak poznat, že máte doma poklad, a ne krám
Nejlepší signál je kombinace tří věcí: kvalitní materiál, promyšlený design a stopa po výrobci. Zkuste se podívat zezadu, zespodu, do šuplíků. Hledejte štítky, vypálené značky, výrobní čísla, typické úchytky a konstrukční detaily. Všímejte si dýhy, spojů, šroubů, pantů. Nábytek, který přežil desítky let bez toho, aby se rozviklal, obvykle není odpad.
A hlavně: nic nepřebrušujte a „neopravujte“ dřív, než budete vědět, co máte. Dobře míněná renovace často smaže to nejcennější, tedy původnost.
Pokud si nejste jistí, vyfoťte celek i detaily a nechte si udělat orientační odhad. Většina seriózních prodejců, aukčních domů nebo antiků vám řekne, jestli jde o běžný kus, nebo cenný poklad.
Zdroje: Drevostavitel.cz, Tvguru.cz, Arecenze.cz
