19. 2. 2025

Komunistická utopie paneláků: Jak měl vypadat život na sídlišti a proč to nevyšlo

Paneláková sídliště slibovala skvělé bydlení pro všechny. Jak se vize lišila od reality? Podívejte se s námi i na to, jak se tato sídliště změnila dodnes.

Od roku 1948 do roku 1989 byla v Československu u moci Komunistická strana Československa (KSČ). Československo se v té době potýkalo s obrovským nedostatkem bytů. Komunistický režim proto přišel s ambiciózním plánem. Měli v úmyslu stavit sídliště, která měla nabídnout moderní a dostupné bydlení pro všechny. Sídliště slibovala dostatek zeleně, školy, obchody i kulturní centra přímo v místě bydliště. I když byl úmysl jistě skvělý, realita byla jiná. Co se nepovedlo a s jakými problémy se lidé potýkali?

Důvody, které vedly k výstavbě sídlišť

To, proč máme okolo sebe v současnosti tolik sídlišť, má své důvody již z minulosti. Mezi ně patří:

Nedostatek bytů: Lidé žili ve starých domech v nevyhovujících podmínkách. Častokrát žilo v jednom domě i více rodin.
Industrializace: Komunistický režim podporoval industrializaci. Bylo nutné zajistit bydlení pro dělníky poblíž průmyslových zón. Společně s řemeslníky se stěhovaly i jejich rodiny.
Rovnoprávnost: Byty byly postavené stejně, aby nevznikaly sociální rozdíly. Každý měl možnost bydlet stejně jako ostatní.
Bydlení pro mladé lidi: V 60. letech se zvýšila porodnost a bylo potřeba zajistit bydlení i pro mladé. Výstavba sídlišť měla tento problém vyřešit.

Odvážné plány

Československo bylo oproti ostatním zemím pozadu s výstavbou panelových sídlišť. Když se v roce 1959 sešly různé komunistické strany, domluvily si plán. Cílem bylo postavit do konce roku 1970 1,2 milionů bytů. V tu chvíli si asi můžete představit, co se začalo dít. Urychlené navrhování, plánování a na vše se spěchalo.

Sídliště jako města budoucnosti

Nově postavená sídliště měla splňovat několik požadavků:

dostatek zeleně a dětská hřiště
obchody, školy, školky a kulturní domy v blízkosti panelových domů
společné prostory pro posilování sousedských vztahů
moderní vybavení, splachovací záchody a ústřední topení

sídliště s dostatkem zeleně — Sídliště měla mít v blízkosti dostatek zeleně, školy, školky i obchody, zdroj: Shutterstock

Radost z nového bydlení vyprchala velmi rychle

Asi si každý umíme představit radost, kterou zažívají lidé, kteří se stěhují do zcela nově postaveného domu / bytu. Mnozí si od takového bydlení slibují, že nebudou muset na spoustu věcí sáhnout, jelikož jsou udělané nově. U těchto bytů to bylo přesně naopak a noví obyvatelé zažívali spíše zklamání.

Jak to na sídlišti vypadalo doopravdy?

Nepromyšlené plány i uspěchaná výstavba vedla akorát k tomu, že v bytech nebyly vyhovující podmínky pro život. Zpětně to vypadá, že kvantita byla upřednostněna před kvalitou. Mnoho domů mělo problémy. Střechami a okenními rámy zatékalo dovnitř. Spáry mezi panely netěsnily a u balkonů hrozilo jejich zřícení. Aby toho nebylo málo, objevovaly se problémy i se statikou a vnitřními rozvody.

Když na sídliště přijížděly první rodiny, mohly vidět rozkopané okolí domů, zablácené cesty, zbytky stavebního materiálu, nedostatek veřejného osvětlení i chybějící chodníky. S těmito potížemi se můžeme setkat občas i v současnosti. Většina lidí by si řekla, že tento problém se při dokončování stavebních prací vyřeší. Bohužel zde tento problém pouze začínal. Na nových sídlištích nebyly obchody, školy ani školky. Školy v okolí byly přeplněné a rodiče měli problémy s tím, kam děti umístit.

Na nové obyvatele čekalo staveniště, zdroj: Shutterstock

Byty, ve kterých nebylo místo

Jakmile se má někdo stěhovat do zcela nového domu, určitě si bude přát dostatek místa a komfortu. Byty v těchto panelácích však navrhoval někdo, kdo zrovna na dostatek prostoru nemyslel. Mnoho nových obyvatel zaskočily malé prostory. I nábytek, který si s sebou přivezli do nového bytu, byl příliš velký. Jak takovou situaci tehdejší obyvatelé vyřešili?

Někteří prostě nábytek upravili, zúžili nebo zmenšili. Pokoje byly tak malé, že ani výrobci nábytku nemohli nabídnout vhodné vybavení do takových prostorů. Některé pokojíčky připomínaly větší skříň. A v kuchyni se dalo sotva otočit. Velice často se jednalo o úzké podlouhlé pokoje. Stolovat zde nebylo možné.

Zajímavost: V pražských Bohnicích byl v jednom z bytů pokoj dlouhý 5 metrů a široký pouze 170 cm. Dokážete si představit, jak byste takový pokoj zařídili? I tamní obyvatelé nad tím dlouho kroutili hlavou, ale nakonec si poradili.