Vesnice na Moravě, která zmizela pod vodní hladinou
Z dvou set domů zbyly ruiny, které pohltila voda. Obec oficiálně zmizela z mapy, když ji zaplavila nádrž Nové Mlýny, která pokryla krajinu pod Pálavskými vrchy. Mušov, kdysi malebná obec na jižní Moravě, je dnes jen vzpomínkou skrytou pod hladinou Novomlýnských nádrží. Osud této vesnice je jedním z příkladů dramatických proměn krajiny a lidských osudů ve jménu modernizace a hospodářského rozvoje.
Mušov ležel v oblasti, která byla v 70. a 80. letech 20. století vybrána pro stavbu Novomlýnských nádrží. Tento rozsáhlý projekt měl zajišťovat regulaci vodních toků, zavlažování a ochranu před povodněmi. Ve skutečnosti se však ukázal jako ekologicky problematický, protože narušil místní ekosystémy, způsobil pokles podzemních vod a vedl k degradaci původně úrodné půdy. V důsledku stavby nádrží museli obyvatelé Mušova opustit své domovy. Přesídlili se do okolních obcí, nejčastěji do nedalekých Pasohlávek. Domy byly zbourány a krajina nenávratně změněna. Pro mnoho rodin to znamenalo ztrátu domova, ale i rozpad dlouholetých sousedských vazeb.
Vojska ministerstva vnitra nakonec vesnici doslova srovnala se zemí. Více než sto domů bylo strženo, přičemž lidé se neodvážili odporovat. „Žádné demonstrace se tehdy nekonaly,“ vzpomíná Emil Kordiovský, bývalý ředitel Státního okresního archivu v Mikulově. V závěru 70. let minulého století totiž v Československu vládl pevnou rukou komunistický režim. „Zatopení Mušova byla naprosto zbytečná věc. Byla to hloupost století,“ říká Tomišek, původní obyvatel domu č.122, který se na tuto událost stále dívá s rozpaky.
Nové domy byly postaveny pro obyvatele Mušova na konci 70. let. V roce 1987 však přišla definitivní změna, sto milionů kubíků vody pohřbilo vesnici pod hladinu nádrže.
„Tancovat sem jezdila spousta lidí. Při svatomartinských hodech se dokázali lidé neuvěřitelně semknout. Zdejší zábavy byly fantastické, každý na ně rád vzpomíná,“ dodává Tomišek.
Z původní obce se zachoval pouze kostel svatého Linharta, který stojí na ostrově uprostřed nádrže. Tento kostel patří mezi nejstarší církevní stavby v jižní Moravě, a právě jeho historický význam ho uchránil před zbouráním. Stojí osamocen uprostřed vody a připomíná, že pod hladinou dřímá zapomenutý svět.
Osudy obyvatel Mušova jsou stále plné emocí a vzpomínek na ztracený domov. Například Zdeňka Zemánková, která v obci prožila své dětství, vzpomíná na bohatý společenský život, tradiční hody a soudržnost komunity. Když se dozvěděli o plánovaném zatopení, obyvatelé se snažili bojovat za zachování své vesnice, ale nakonec byli nuceni se vystěhovat. Mnozí z nich se přestěhovali do nedalekých Pasohlávek, kde si museli znovu vybudovat své domovy.
Další pamětník, Václav Čermák, vzpomíná na své dětství v Mušově, na školu, kostel a každodenní život v obci. Po vystěhování sledoval demolici domů a zaplavení oblasti vodou, což pro něj dle jeho vyjádření bylo velmi bolestné.
Zdroje: iDnes, Lidé a Země, čt24
