Největší větrný park v Česku v Ralsku končí. ČEZ projekt zastavil kvůli větru i odporu obcí

Plán na výstavbu největšího větrného parku v České republice v bývalém vojenském prostoru Ralsko končí. Energetická skupina ČEZ po několikaměsíčním měření větru oznámila, že v projektu nebude dál pokračovat. Rozhodnutí přichází v době, kdy se proti záměru postavilo i místní zastupitelstvo a kdy se debata o větrné energetice v Česku vyostřuje. Příběh ralského parku přitom ukazuje nejen technické a ekonomické limity, ale také zásadní roli komunikace s obcemi a obyvateli.

Jak měl vypadat největší větrný park v zemi

Projekt větrného parku v Ralsku připravovala společnost ČEZ PV & Wind, součást skupiny ČEZ zaměřená na obnovitelné zdroje. V katastru města Ralsko, konkrétně v místních částech Náhlov a Svébořice, chtěl investor vybudovat šestnáct větrných elektráren s celkovým instalovaným výkonem od zhruba 89 do 115 megawattů (MW).

V případě realizace by šlo o největší větrný park v České republice. Plánované turbíny měly mimořádné rozměry: osa rotoru měla být ve výšce přibližně 160 metrů a špička listu v nejvyšší poloze by dosahovala až 250 metrů. Pro srovnání, nejvyšší mrakodrap v Česku, brněnská AZ Tower, měří 111 metrů. Větrníky v Ralsku by tak výrazně převýšily i pražský Žižkovský vysílač.

Projekt se od počátku řadil mezi vlajkové lodě plánovaného rozvoje větrné energetiky v Česku. Vláda i energetické firmy dlouhodobě deklarují, že chtějí výrazně posílit podíl obnovitelných zdrojů v rámci klimatického balíčku Green Deal. V případě Ralska ale ambice narazily na kombinaci přírodních, ekonomických i společenských bariér.

Hlavní zprávy

Revoluce na kolejích: miliardy do rychlotratí a tajná zbraň proti zániku lokálek

Česká železnice vstupuje v roce 2026 do zlomové éry: miliardy míří do rychlých koridorů na letiště i do Bavorska, zatímco experimenty typu vlakotramvaje hledají způsob, jak zachránit ohrožené lokálky.

Rozhodující roli sehrálo měření větru

Oficiálním důvodem, který ČEZ uvádí pro ukončení projektu, je nedostatečný větrný potenciál lokality. Společnost v Ralsku prováděla dlouhodobá měření rychlosti větru až do konce minulého roku. Data následně vyhodnocoval nezávislý akreditovaný odborník.

Podle zástupce ČEZ Obnovitelné zdroje Stanislava Cetkovského se ukázalo, že průměrná rychlost větru v plánované výšce rotoru nedosahuje očekávaných hodnot. Původní předpoklad počítal s minimálně šesti metry za sekundu. Pokud je rychlost nižší, klesá využití instalovaného výkonu a projekt se ekonomicky nevyplácí.

Mluvčí skupiny ČEZ Martin Schreier vysvětlil, že dlouhodobé měření a jeho odborné posouzení nedaly dostatečnou záruku pro udržitelnou ekonomiku projektu. Firma se proto rozhodla v jeho dalším rozvoji nepokračovat. Cetkovský dodal, že pokud by měření vyšla příznivěji, byl ČEZ připraven záměr případně zredukovat tak, aby měl větší šanci na schválení a přijetí ze strany obcí.

Rozhodnutí tak ukazuje, že ani v bývalých vojenských prostorech, které se často zmiňují jako vhodné lokality pro rozvoj obnovitelných zdrojů, není úspěch velkých větrných projektů samozřejmostí. Zásadní je právě kombinace dostatečného větru a ekonomické návratnosti.

Obrat v postoji města Ralsko: od podpory k odmítnutí

Samotné město Ralsko přitom zpočátku patřilo mezi podporovatele projektu. Radnice usilovala o změnu územního plánu podle požadavků investora a jako jediná samospráva v širším okolí neposlala do zjišťovacího řízení krajského úřadu ani jednu připomínku.

Starosta Ralska Miloslav Tůma (ANO) dokonce krátce před Vánocemi rozeslal dopis do všech domácností, v němž avizoval, že milionové kompenzace od ČEZ bude město rozdělovat přímo mezi obyvatele. Vedení radnice tak dávalo najevo, že v projektu vidí finanční příležitost pro obec i její občany.

Na jaře však přišel nečekaný obrat. Zastupitelstvo Ralska na mimořádném jednání schválilo usnesení, kterým další projednávání větrného parku odmítlo. Paradoxně přitom nešlo primárně o výšku či počet plánovaných turbín, ale o způsob, jakým investor s obcí a veřejností komunikoval.

Starosta Tůma jako hlavní důvod uvedl, že veřejnost nebyla o projektu dostatečně informována a zástupci ČEZ se neúčastnili veřejných debat. Podle něj město v lednu vyzvalo firmu, aby se zapojila do diskusí, ale do doby rozhodnutí zastupitelstva prý nedostalo odpověď. Zastupitelé, jejichž mandát končí na podzim 2026, už se tak k projektu vracet nechtějí.

Zároveň je třeba dodat, že ani město samo nevytvořilo pro debatu ideální podmínky. Plánovanou anketu mezi obyvateli o postoji k větrnému parku radnice zrušila a žádnou širší veřejnou diskusi sama nezorganizovala. Přesto právě nedostatek komunikace ze strany investora se stal oficiálním argumentem pro odmítnutí záměru.

Hlavní zprávy

Itálie couvá od zelených slibů: uhlí poběží až do roku 2038. Co se stalo?

Itálie couvá od svých klimatických závazků a prodlužuje život uhlí až do roku 2038. Proč země, která v G7 tlačila konec uhlí do roku 2035, náhle mění kurz?

Odpor v okolních obcích a kritika komunikace

Ralsko nebylo jediným aktérem, kterého se projekt dotýkal. Vzhledem k rozměrům plánovaných elektráren by větrný park výrazně ovlivnil i sousední obce a jejich obyvatele. Právě v okolí se postupně formovala silná vlna odporu.

Podle informací z regionu měl záměr v Ralsku i okolních obcích mnoho odpůrců. Ti upozorňovali na možné dopady na krajinu, životní prostředí, kvalitu života i turistický ruch. Kritika se soustředila také na to, že informace o projektu přicházely pozdě a nekoordinovaně.

Liberecký hejtman Martin Půta (Starostové pro Liberecký kraj) na prezentaci zástupců ČEZ k ukončení projektu zdůraznil, že se ukázalo, jak nelze připravovat tak rozsáhlý záměr bez pravidelné komunikace s obyvateli od samého začátku. Podle něj bylo problematické i to, že ačkoli se větrníky měly nacházet na katastru města Ralsko, významně se dotýkaly sousedních obcí, které v počáteční fázi neměly téměř žádné informace.

Prezentace projektu pro starosty dotčených obcí proběhla podle hejtmana až v listopadu, tedy v době, kdy už nejméně rok probíhala veřejná debata a kdy se názory v regionu vyostřily. Zpožděná komunikace tak přispěla k tomu, že projekt získal pověst kontroverzního a pro část veřejnosti nepřijatelného.

Politický rozměr: vstup vládního zmocněnce pro Green Deal

Další rozměr celému příběhu dodalo vystoupení vládního zmocněnce pro Green Deal Filipa Turka (Motoristé). Ten na sociálních sítích oznámil, že v Ralsku se větrné elektrárny stavět nebudou, a obyvatelům města pogratuloval k „vítězství“.

Ve videu uvedl, že má dobrou zprávu pro všechny, kdo se obávali výstavby větrníků v blízkosti svých domovů, a konkrétně obyvatelům Ralska vzkázal, že projekt končí. Zároveň zdůraznil, že vláda se bude snažit prosazovat větrné elektrárny pouze tam, kde nebudou vadit lidem ani přírodě, a že nemá ambici stavět je „v masovém množství“.

Tato gratulace však působí poněkud rozporně v kontextu toho, že město Ralsko dlouhé měsíce projekt podporovalo a obrat v postoji přišel až nedávno a především kvůli komunikaci investora. Turkovu interpretaci tak nelze jednoduše ztotožnit s dlouhodobým postojem místní samosprávy, spíše odráží politickou rovinu debaty o větrné energetice a snahu zdůraznit roli vlády při „ochraně“ obyvatel před velkými projekty.

Ralsko zůstává centrem obnovitelných zdrojů, ale jiného typu

Ukončení větrného parku neznamená, že by se ČEZ z oblasti Ralska stahoval. Naopak, region je už nyní významným centrem fotovoltaiky a společnost zde počítá s dalším rozvojem obnovitelných zdrojů jiného typu.

V okolí Ralska má ČEZ již dnes pět solárních elektráren s celkovým výkonem 56 MW. Další velká fotovoltaická elektrárna o výkonu 71 MW se v lokalitě Kuřívody nachází přibližně v polovině výstavby a do provozu by měla být uvedena v lednu 2028. Ve stejné oblasti firma plánuje také bateriové úložiště, které by mělo pomáhat vyrovnávat výrobu z obnovitelných zdrojů a stabilizovat síť.

Ralsko tak zůstává pro ČEZ strategickou lokalitou pro rozvoj čisté energetiky, jen bez větrných turbín, které měly původně dominovat horizontu bývalého vojenského prostoru.

Co příběh Ralska vypovídá o budoucnosti větrné energetiky v Česku

Ukončení projektu v Ralsku má širší význam, než jen lokální. Ukazuje několik klíčových momentů, které budou rozhodující pro budoucnost větrné energetiky v Česku:

• Technické limity: Ani na první pohled vhodná lokalita nemusí splnit požadavky na dostatečnou rychlost a stabilitu větru. Bez příznivých přírodních podmínek se i velké a technologicky vyspělé turbíny ekonomicky nevyplatí.
• Ekonomická návratnost: Rozhodování investorů není vedeno pouze politickými cíli nebo dotačními programy. V případě Ralska sehrály výsledky měření tak zásadní roli, že ČEZ projekt zastavil i přes původně vysoké ambice.
• Komunikace s obcemi: Případ Ralska potvrzuje, že u velkých energetických staveb je klíčová včasná, otevřená a systematická komunikace s místními samosprávami i obyvateli. Zpožděné prezentace a nedostatek dialogu vytvářejí prostor pro nedůvěru a odpor.
• Role samospráv: Postoj města Ralsko se v čase proměnil a ukázal, že i obce, které zpočátku projekt podporují, mohou svůj názor změnit, pokud mají pocit, že nemají dostatek informací nebo že se s nimi nejedná partnersky.
• Politický tlak a veřejná debata: Větrné elektrárny se staly jedním ze symbolů širší diskuse o Green Dealu. Politické vstupy, jako v případě vládního zmocněnce Filipa Turka, mohou ovlivňovat vnímání projektů bez ohledu na jejich technické parametry.

Ralský projekt tak může být pro investory i stát varováním i návodem zároveň. Pokud má Česká republika v roce 2026 a dále naplnit své cíle v oblasti obnovitelných zdrojů, bude muset kombinovat pečlivý výběr lokalit, důkladná měření, transparentní ekonomické kalkulace a především systematickou práci s veřejností.

V Ralsku se větrné elektrárny nakonec stavět nebudou. Zůstává však otázka, kde a za jakých podmínek vzniknou jiné projekty, které mají nahradit chybějící výkon a přispět k postupnému odklonu od fosilních paliv. Odpověď na ni bude formovat českou energetiku na mnoho let dopředu.