Konec papírování i hotovosti? Stát chystá digitální revoluci a spory o referendum

Český stát vstupuje v roce 2026 do období zásadních změn: na jedné straně spouští jeden z největších digitalizačních projektů, který má zjednodušit komunikaci mezi zaměstnavateli a úřady, na straně druhé se znovu otevírá debata o ústavních změnách a obecném referendu. Tyto dva zdánlivě nesouvisející procesy mají společný jmenovatel – proměnu vztahu mezi občanem, firmami a státem. Zatímco digitální jednotné měsíční hlášení slibuje méně byrokracie a rychlejší služby, ústavní změny včetně referenda a zakotvení hotovosti či české koruny míří k tomu, jaké mantinely bude mít politická moc v budoucnu.

Jednotné měsíční hlášení: jeden formulář místo 25 výkazů

Od 1. dubna 2026 začíná platit nová povinnost pro všechny zaměstnavatele: místo až pětadvaceti různých výkazů a hlášení budou odesílat jediný digitální formulář. Jednotné měsíční hlášení se stane centrálním zdrojem informací o mzdách a odvodech na sociální a zdravotní pojištění i daních.

Nový systém se týká každého zaměstnavatele bez ohledu na velikost firmy – povinnost dopadne jak na velké podniky s tisíci zaměstnanců, tak na drobné živnostníky, kteří mají jen jednoho pracovníka. Formulář se bude podávat výhradně elektronicky, a to prostřednictvím portálu České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ).

ČSSZ se stane jakýmsi datovým distributorem. Po obdržení hlášení bude údaje automaticky předávat dalším institucím, které dnes vyžadují vlastní výkazy:

• Finanční správě pro účely daně z příjmů a dalších daňových agend,
• Úřadu práce pro výpočet podpor a dávek,
• Českému statistickému úřadu pro statistické výkaznictví,
• postupně také zdravotním pojišťovnám a dalším rezortům, například ministerstvu spravedlnosti.

Cílem je, aby data o zaměstnání a příjmech občanů kolovala mezi úřady automaticky a zaměstnavatelé nemuseli opakovaně vyplňovat tytéž informace v různých formulářích. Stát tak získá komplexní přehled o mzdách a pojistném „naráz“ z jednoho zdroje.

Hlavní zprávy

Německo tlačí na návrat Syřanů. Merz po jednání se Šarou mění azylovou politiku

Německý kancléř Friedrich Merz po jednání se syrským lídrem Ahmadem Šarou oznamuje zásadní obrat v azylové politice. Až 80 % Syřanů má Německo opustit, zatímco kritici varují před porušováním práv menšin.

Digitalizace, která nejdřív přidá práci. Až pak má ulevit

Podle ministerstva práce a sociálních věcí jde o jeden z největších digitalizačních projektů posledních let. Ministr práce Aleš Juchelka upozorňuje, že první měsíce budou pro firmy náročnější. V dubnu 2026 se očekává zvýšená zátěž, protože zaměstnavatelé se budou muset naučit s novým systémem pracovat a jednorázově do něj zadat rozsáhlé množství dat.

Resort však argumentuje, že systém si jednou zadané údaje „zapamatuje“ a v dalších měsících již nebude nutné vše vyplňovat znovu. Mělo by stačit aktualizovat změny – například nové zaměstnance, ukončení pracovních poměrů či výkyvy v příjmech. Po překonání startovní fáze by tak měla administrativa postupně klesat.

Finanční správa v projektu vidí klíčový krok k tomu, aby část povinností zaměstnavatelů do budoucna převzaly samy úřady. Generální ředitelka Finanční správy Simona Hornochová označuje sdílení dat za podmínku pro to, aby mohlo dojít k dalšímu zjednodušování daňové agendy. Informace z jednotného hlášení se mají využívat například pro předvyplňování daňových přiznání nebo pro automatické sestavování přehledů k důchodovému pojištění.

Projekt má dvouleté přechodné období. Až do konce roku 2026 poběží jednotné hlášení souběžně se stávajícím systémem výkazů a formulářů. Úřady deklarují, že nejprve chtějí zaměstnavatelům pomoci se v nové agendě zorientovat a nebudou bezprostředně sahat k sankcím. Ostrý provoz, kdy se starý systém definitivně vypne, je plánován od 1. ledna 2027.

Co se změní pro zaměstnance: konec papírových potvrzení

Novinka nezasahuje jen firmy a úřady, ale výrazně promění i situaci zaměstnanců. Jednotné měsíční hlášení totiž umožní, aby si úřady samy sahaly do centrální databáze a ověřovaly potřebné údaje. Občan tak přestane být „poslíčkem“ mezi zaměstnavatelem a státem.

Zaměstnavatelé by například neměli muset vydávat papírová potvrzení o příjmech při:

• žádosti o podporu v nezaměstnanosti,
• žádosti o dávky státní sociální podpory,
• dalších řízeních, kde se dnes dokládá výše příjmů.

Úředník si potřebná data vyhledá sám v systému. Podobný princip se má uplatnit i ve vztahu k bankám. Občan bude moci při žádosti o hypotéku či jiný úvěr udělit elektronický souhlas (například přes identitu občana) a úřad zašle bance potvrzené údaje o příjmech přímo. Tato funkcionalita se má spouštět v průběhu léta 2026, přičemž plně využitelná bude až poté, co se systém dostatečně naplní daty – odhadem kolem září 2026.

Digitalizace tak může v delším horizontu zrychlit vyřizování úvěrů, dávek i podpor a snížit zátěž na straně občanů, kteří dnes často obíhají několik institucí se složkou potvrzení.

Hlavní zprávy

Vláda proti drahým pohonným hmotám: tlak na marže, možné snížení daní i uvolnění ropy

Vláda v roce 2026 reaguje na rekordně drahé pohonné hmoty. Jedná s hlavními distributory, zvažuje zastropování marží, snížení daní i uvolnění ropných rezerv.

Ústavní změny a obecné referendum: politika hledá nové mantinely

Zatímco v oblasti digitalizace státní správy se vláda opírá o vlastní většinu a technickou přípravu projektů, v oblasti ústavních změn je situace výrazně složitější. Pro zásahy do Ústavy je zapotřebí ústavní většina v Poslanecké sněmovně i Senátu, kterou kabinet v roce 2026 nemá.

Ve Sněmovně chybí vládním stranám do hranice 120 hlasů dvanáct poslanců, v Senátu je situace ještě komplikovanější – při plném počtu senátorů by jim k třípětinové většině chybělo 34 hlasů. Ani případný výrazný úspěch v podzimních senátních volbách by ústavní většinu nezajistil, vládní tábor by se dostal maximálně na zhruba 42 senátorů, zatímco potřebných je 49.

Pod ministerstvem spravedlnosti sice vznikla pracovní skupina pro přípravu zákona o obecném referendu, složená však pouze ze zástupců vládních stran. Opoziční subjekty v ní chybějí, což vyvolává otázky ohledně šancí na dosažení široké politické shody.

Obecné referendum dlouhodobě prosazuje hnutí SPD, jehož předseda Tomio Okamura avizuje, že chce k jednání přizvat i další opoziční strany. Odkazuje přitom mimo jiné na Piráty, kteří mají referendum v programu. Pirátský klub v Poslanecké sněmovně čítá 18 členů a mohl by být jazýčkem na vahách, strana ovšem podpoří jen takový zákon, který bude mít podle jejích představ dostatečně „přísné parametry“ – tedy jasně nastavené podmínky platnosti a omezení témat, o nichž lze hlasovat.

V Senátu je pirátská reprezentace minimální – má jedinou senátorku Adélu Šípovou, která se k myšlence celostátního referenda staví rezervovaně. Podporuje jen krajská a místní referenda, která považuje za lidem bližší a konkrétnější nástroj rozhodování.

Referendum, koruna a hotovost: kde jsou linie sporu

Vedle zákona o obecném referendu se v debatě o ústavních změnách objevují i další návrhy, zejména ze strany SPD. Hnutí prosazuje, aby se do Ústavy výslovně zakotvilo právo platit v hotovosti a aby byla česká koruna pevně ukotvena jako národní měna. To by v budoucnu výrazně zkomplikovalo případné přijetí eura, protože by šlo o změnu ústavního pořádku.

V horní komoře Parlamentu však pro takovou úpravu není zdaleka jednoznačná podpora. Předseda nejsilnějšího senátorského klubu ODS a TOP 09 Zdeněk Nytra považuje ze všech zvažovaných ústavních změn za nejrealističtější právě zákon o obecném referendu. Připouští, že k němu existuje nejméně výhrad, zároveň je ale skeptický k tomu, že by se v příštích třech letech podařilo prosadit zásahy do kompetencí prezidenta nebo zakotvení české koruny do Ústavy.

Nytra také připomíná, že vláda k přípravě změn nepřizvala opozici, což podle něj zpochybňuje vážnost celého záměru. Bez dohody napříč politickým spektrem je ústavní většina prakticky nedosažitelná.

Mezi senátory však existují i otevřenější postoje. Zdeněk Hraba (ODS) upozorňuje, že Ústava s možností referenda počítá, ale klíčové jsou jeho konkrétní parametry. Podle něj je nutné jasně stanovit:

• minimální účast, při níž je referendum platné,
• počet občanů, kteří mohou hlasování vyvolat,
• vztah referenda k běžnému zákonodárnému procesu – zda má potvrzovat již přijaté zákony, nebo iniciovat nové úpravy.

Hraba zdůrazňuje, že by rozhodnutí z referenda mělo být závazné jen tehdy, pokud se pro danou variantu vysloví více než 50 procent všech oprávněných voličů, nikoli pouze většina zúčastněných. Jde o velmi přísné kritérium, které by zajišťovalo vysokou legitimitu výsledku, ale zároveň by výrazně omezilo počet úspěšných referend.

Opatrnou podporu institutu referenda připouští i senátor Václav Láska (SEN21). Podle něj může být zákon o referendu buď velmi dobrým, nebo naopak velmi špatným nástrojem – vše záleží na tom, jak bude konkrétně napsán. Nestranická senátorka za koalici Spolu Hana Marvanová zase zdůrazňuje, že ústavní změny by měly vznikat na základě širokého konsenzu a neměly by být výsledkem těsných hlasování.

Jak se propojí digitalizace a ústavní debaty v praxi

Na první pohled působí zavedení jednotného měsíčního hlášení a diskuse o obecném referendu či právu na hotovost jako oddělené světy – technická digitalizace versus „velká politika“. Ve skutečnosti však obě linie změn spoluurčují, jak bude vypadat výkon státní moci v následujících letech.

Jednotné digitální hlášení posiluje schopnost státu sbírat a analyzovat data o příjmech a sociální situaci obyvatel. Umožní rychlejší výměnu informací mezi úřady, automatizaci procesů a potenciálně i sofistikovanější kontrolní mechanismy. To může vést k efektivnějšímu výběru daní a pojistného, ale i k obavám části veřejnosti z přílišného „datového“ dohledu státu.

Debata o obecném referendu, právu na hotovost a ústavním zakotvení koruny naopak míří k tomu, jaké nástroje budou mít občané k přímému ovlivňování politiky a jaké mantinely dostanou budoucí vlády například při změně měnového režimu či při přechodu na bezhotovostní ekonomiku. Právo platit v hotovosti je vnímané i jako pojistka proti plné digitalizaci peněz, zatímco referendum může fungovat jako korektiv parlamentní většiny.

Společným jmenovatelem obou procesů je otázka důvěry. U digitalizace musí stát přesvědčit firmy i občany, že nové systémy budou spolehlivé, bezpečné a skutečně povedou k úlevě od byrokracie, nikoli k jejímu dalšímu nárůstu. U ústavních změn je klíčová důvěra mezi politickými stranami a ochota hledat kompromis, který přežije několik volebních období.

Co změny znamenají pro budoucnost českého státu

Rok 2026 tak může být v českém prostředí vnímán jako test schopnosti modernizovat stát ve dvou rovinách zároveň. Na jedné straně se v praxi ukáže, zda ambiciózní digitalizační projekt jednotného měsíčního hlášení skutečně přinese slibovanou úlevu firmám a občanům – nebo zda se naopak přechodné období protáhne a vyvolá odpor zejména mezi menšími zaměstnavateli.

Na straně druhé se ukáže, zda je politická reprezentace schopna dosáhnout shody na tak citlivých otázkách, jako je obecné referendum, právo na hotovost či budoucnost české měny. Bez zapojení opozice a bez ochoty ke kompromisu zůstane většina ústavních návrhů pouze na papíře.

Výsledek obou procesů bude mít přímý dopad na každodenní život občanů – ať už v podobě toho, jak snadno si vyřídí hypotéku či sociální dávky, nebo v tom, zda a jak budou moci přímo rozhodovat o zásadních otázkách směřování země. Zda se podaří skloubit efektivní digitální stát s pevnými ústavními zárukami práv a svobod, ukážou následující roky.