ČNB drží sazby, inflaci může zvednout Írán i drahá ropa

Česká národní banka vstupuje do dalšího období vyčkávání. Bankovní rada v březnu 2026 jednomyslně rozhodla, že základní úroková sazba zůstane na úrovni 3,5 procenta, kde se drží nepřetržitě od května 2025. Ještě před několika týdny přitom analytici počítali s tím, že by se mohlo začít mluvit o postupném snižování sazeb. Místo toho se debata kvůli prudkému zdražení ropy a plynu a eskalaci konfliktu v Íránu stáčí k opačnému scénáři – tedy k možnosti, že centrální banka bude muset sazby naopak zvýšit.

V sázce je především vývoj inflace, která se po razantním utlumení v minulých letech vrátila blízko dvouprocentnímu cíli ČNB. Únorová meziroční inflace dosáhla 1,4 procenta, což by za běžných okolností vytvářelo prostor pro uvolnění měnové politiky. Novým klíčovým faktorem je však vývoj cen energetických komodit a riziko, že se jejich růst přelije do širšího zdražování zboží a služeb.

ČNB drží sazby na 3,5 % a přechází do režimu „čekej a sleduj“

Bankovní rada České národní banky na svém březnovém zasedání rozhodla, že základní úroková sazba zůstane beze změny na úrovni 3,5 procenta. Jde o sazbu, od které se odvíjejí úroky komerčních bank u většiny úvěrů i vkladových produktů, a která zásadně ovlivňuje finanční podmínky v celé ekonomice.

Guvernér Aleš Michl po jednání zdůraznil, že rozhodnutí bylo jednomyslné. Rada se shodla, že v situaci zvýšené nejistoty je rozumnější vyčkat a pečlivě sledovat, jak se promítne napětí na Blízkém východě do cen ropy, plynu a následně do české inflace.

Členové bankovní rady Jakub Seidler a Jan Kubíček už na začátku března avizovali, že centrální banka má prostor „nedělat nic“ a získat čas na vyhodnocení dopadů konfliktu v Íránu. Vzhledem k tomu, že aktuální inflace se pohybuje pod dvouprocentním cílem ČNB, není banka pod tlakem okamžitě reagovat. Riziko však spočívá v tom, že inflační výhled se může během několika měsíců výrazně změnit.

Podle Michla bude bankovní rada „pečlivě monitorovat“ dopady konfliktu na Blízkém východě. Zvláštní pozornost chce věnovat nejen přímému zdražení energií, ale i tomu, jak se vyšší náklady promítnou do ekonomické aktivity a finančních podmínek v tuzemsku. Pokud by se začala zhoršovat inflační očekávání a docházelo k širšímu zdražování, je rada připravena reagovat – v krajním případě i zpřísněním měnové politiky.

Hlavní zprávy

Levná nafta jen pro Slováky? Fico plánuje zdražit cizincům u čerpacích stanic

Slovensko zvažuje dvojí ceny paliva – levnější pro domácí, dražší pro cizince včetně Čechů a Poláků. Fico se chce inspirovat Maďarskem a omezit tankovací turistiku.

Aktuální inflace je nízká, rizika jdou ale směrem vzhůru

V únoru 2026 vzrostly spotřebitelské ceny v Česku meziročně o 1,4 procenta. To je hodnota, která je nejen pod dvouprocentním inflačním cílem ČNB, ale i pod úrovněmi, s nimiž počítaly některé starší prognózy. Po období vysoké inflace v předchozích letech se tak cenový růst výrazně zklidnil.

Právě tato situace ještě nedávno nahrávala scénáři, že by ČNB mohla začít uvažovat o postupném snižování sazeb, aby podpořila ekonomickou aktivitu a levnějšími penězi usnadnila financování investic firem i spotřebu domácností. Březnové rozhodnutí ale ukazuje, že nová geopolitická rizika změnila priority.

Ekonomové se shodují, že rozhodující pro další kroky ČNB bude vývoj cen ropy a zemního plynu na světových trzích. Ty v posledních týdnech reagují na eskalaci napětí v Íránu a na možné ohrožení těžby i exportních tras z regionu Perského zálivu. Právě tento region je klíčový pro globální dodávky ropy a významný i pro plyn.

Kolik může dražší ropa přidat k inflaci? Odhady ekonomů

Hlavní ekonom Deloitte David Marek odhaduje, že při současných cenách ropy a zemního plynu by přímý dopad na českou inflaci – tedy přes ceny pohonných hmot a plynu pro domácnosti – mohl činit zhruba jeden procentní bod. To znamená, že pokud by bez těchto vlivů inflace směřovala například k 1,7 procenta, samotné energie by ji mohly posunout přibližně k 2,7 procenta.

Problémem však nejsou jen přímé cenové šoky, ale i tzv. sekundární dopady. Pokud by ceny energií zůstaly na vyšších úrovních delší dobu, začaly by se postupně promítat do nákladů dopravy, výroby i služeb. Dražší pohonné hmoty zdražují přepravu zboží, vyšší ceny plynu zvyšují náklady v energeticky náročných odvětvích a firmy se je často snaží přenést na konečné zákazníky.

Podle Marka by právě tyto sekundární efekty mohly přidat k inflaci další zhruba jeden procentní bod. Celkově by se tak meziroční růst cen mohl dostat někam do rozmezí tří až čtyř procent. Pokud by navíc ceny ropy a plynu pokračovaly v růstu, inflace by mohla vystoupat ještě výše.

Podobně hovoří i hlavní ekonom společnosti Investika Vít Hradil. Ten upozorňuje, že případné dlouhodobější narušení logistiky v Perském zálivu a útoky na těžební či exportní infrastrukturu by neměly dopad jen na pohonné hmoty a plyn, ale i na širší škálu zboží – od potravin až po mikročipy. V takovém scénáři by podle něj tuzemská inflace mohla v roce 2026 realisticky vzrůst o jeden až tři procentní body oproti původním očekáváním.

Namísto dříve predikovaných zhruba 1,7 procenta by se tak inflace mohla pohybovat kdekoliv mezi 2,7 a 4,7 procenta. To je pásmo, ve kterém by už centrální banka pravděpodobně musela reagovat, aby zabránila rozjetí nového inflačního kola a nárůstu inflačních očekávání.

Hlavní zprávy

Marže čerpacích stanic po vypuknutí války klesly, ceny paliv přesto rostou

Ceny benzinu a nafty letí nahoru, ale marže čerpacích stanic podle ministerstva financí klesají. Data z více než dvou tisíc pump tak boří mýtus o „nenažraných“ čerpadlářích a ukazují na skutečné viníky zdražování.

Proč by ČNB mohla místo snižování sazby naopak zvýšit

Ještě před měsícem byla ve hře varianta, že ČNB v průběhu roku 2026 zahájí cyklus snižování sazeb. Argumentem byla nízká inflace a potřeba podpořit hospodářský růst po období restriktivní měnové politiky. Aktuální vývoj ale tento scénář zpochybňuje.

Pokud by se naplnily pesimističtější prognózy a inflace by se v důsledku dražších energií a souvisejících sekundárních efektů vyšplhala ke čtyřem a více procentům, byla by ČNB postavena před dilema. Na jedné straně by vyšší sazby dále zdražily úvěry a brzdily ekonomiku, na straně druhé by však jejich zvýšení bylo jedním z mála nástrojů, jak zkrotit inflační tlaky a udržet důvěru v měnovou politiku.

Centrální banka by v takové situaci musela zvažovat zejména to, zda jde o dočasný cenový šok, nebo o trvalejší změnu trendu. Krátkodobé výkyvy cen ropy a plynu obvykle nebývají důvodem k razantní změně sazeb, pokud se rychle vrátí na předchozí úrovně. Pokud by ale drahé energie přetrvávaly a začaly se promítat do mezd a cenové politiky firem, tlak na zvýšení sazeb by sílil.

Bankovní rada navíc musí sledovat i to, jak se vyvíjejí inflační očekávání domácností a podniků. Pokud by se lidé a firmy začali znovu připravovat na trvale vyšší inflaci – například požadovali vyšší růst mezd nebo rychleji zdražovali své zboží a služby – hrozilo by, že se inflace „zabuduje“ do ekonomiky. V takové situaci bývá nutné tvrdší zpřísnění měnové politiky, aby se očekávání vrátila k cíli.

Dopady stabilních sazeb na firmy, domácnosti a banky

Rozhodnutí ponechat sazby na 3,5 procenta má přímé důsledky pro firmy, domácnosti i bankovní sektor. Vyšší úrokové sazby obecně zdražují úvěry, ale zároveň zvyšují výnosy z vkladů.

• Firmy čelí dražším úvěrům na investice i provoz. To může brzdit nové projekty, modernizaci či expanzi a v konečném důsledku tlumit hospodářský růst. Na druhou stranu stabilita sazeb dává podnikům určitou jistotu při plánování.
• Domácnosti se potýkají s vyššími náklady na hypotéky a spotřebitelské úvěry. To snižuje jejich disponibilní příjem a může tlumit spotřebu. Zároveň však domácnosti profitují z vyššího zhodnocení úspor na spořicích účtech či termínovaných vkladech.
• Banky fungují v prostředí, kde se marže z úvěrových a vkladových produktů odvíjejí právě od základní sazby ČNB. Stabilní sazby usnadňují řízení bilance a cenovou politiku, ale zároveň omezují prostor pro rychlé přizpůsobení nabídky, pokud by se tržní podmínky začaly dynamicky měnit.

Pro všechny tyto skupiny platí, že nejistota ohledně dalšího vývoje je v současnosti vysoká. Pokud by se situace na energetických trzích uklidnila a inflace zůstala poblíž cíle, mohl by se na stůl vrátit scénář postupného snižování sazeb. Naopak pokračující napětí v Íránu a další růst cen komodit by mohl vést k delšímu období vyšších sazeb, nebo dokonce k jejich navýšení.

Co sledovat dál: konflikt v Íránu a globální logistiku

Klíčovým faktorem pro českou inflaci i měnovou politiku v roce 2026 se tak stává vývoj konfliktu v Íránu a jeho dopady na globální energetické a logistické řetězce. Ekonomové varují, že pokud by napětí přetrvalo, logistika z Perského zálivu zůstala ochromena a útoky by se zaměřily na těžební, zpracovatelskou či exportní infrastrukturu, dopad na světové ceny ropy a plynu by byl citelný.

To by se následně promítlo i do české ekonomiky. Kromě přímého zdražení pohonných hmot a plynu by došlo k růstu cen celé řady dalších komodit a výrobků – od potravin, jejichž produkce i distribuce je energeticky náročná, až po vysoce technologické produkty jako mikročipy, jejichž výroba závisí na stabilních a cenově dostupných dodávkách energií a surovin.

ČNB proto bude v následujících měsících sledovat nejen domácí statistiky inflace a růstu ekonomiky, ale i vývoj na světových trzích a geopolitické zprávy. Měnová politika malé otevřené ekonomiky, jakou je Česká republika, je totiž do značné míry ovlivněna právě vnějšími šoky, které nemůže sama ovlivnit, ale musí na ně reagovat.

Jaké scénáře vývoje sazeb jsou ve hře

V tuto chvíli se rýsují tři základní scénáře dalšího vývoje:

• Scénář uklidnění situace – Konflikt v Íránu se postupně zmírní, logistika v Perském zálivu se stabilizuje a ceny ropy i plynu se vrátí blíže k úrovním z počátku roku. Inflace v Česku zůstane poblíž dvouprocentního cíle nebo jen mírně nad ním. V takovém případě by ČNB mohla v průběhu roku 2026 začít opatrně snižovat sazby.
• Scénář mírného napětí – Napětí přetrvá, ale nedojde k masivnímu narušení těžby a exportu. Ceny energií zůstanou zvýšené, ale nebudou dále dramaticky růst. Inflace se posune do pásma kolem tří procent. ČNB by v takové situaci pravděpodobně držela sazby delší dobu beze změny a vyčkávala na jasnější signály.
• Scénář eskalace – Konflikt se prohloubí, dojde k významným zásahům do těžební a exportní infrastruktury, logistika bude dlouhodobě narušena. Ceny ropy a plynu vystřelí vzhůru a s nimi i česká inflace, která by se mohla přiblížit horní části odhadovaného pásma 4–5 procent. V tomto scénáři by ČNB zřejmě musela uvažovat o zvýšení sazeb, aby zabránila roztočení inflační spirály.

Co rozhodnutí ČNB znamená pro další měsíce

Březnové rozhodnutí bankovní rady ponechat sazby na 3,5 procenta je signálem, že ČNB nechce v situaci zvýšené nejistoty jednat unáhleně. Inflace je zatím pod cílem, ale rizika se jednoznačně posouvají směrem nahoru. Centrální banka tak vstupuje do období, kdy bude muset velmi citlivě vyvažovat podporu ekonomiky se svou hlavní rolí – udržet cenovou stabilitu.

Pro firmy a domácnosti to znamená, že s rychlým zlevňováním úvěrů se zatím počítat nedá. Naopak je potřeba počítat s možností, že se období vyšších sazeb protáhne, a v krajním případě i s tím, že sazby ještě vzrostou. Zároveň však platí, že vyšší úročení zůstává výhodou pro střadatele a pro ty, kdo mají volné prostředky k uložení.

Vývoj v dalších měsících bude do značné míry diktovat dění tisíce kilometrů od Prahy – v Íránu a širším regionu Blízkého východu. Právě tam se rozhoduje o tom, zda se rok 2026 zapíše jako období návratu k cenové stabilitě a postupného uvolňování měnové politiky, nebo jako další kapitola boje s vyšší inflací a přetrvávajícími geopolitickými šoky.