České veřejné finance v roce 2026: vyšší deficit, rostoucí dluh a dražší obsluha

Veřejné finance České republiky čeká v roce 2026 další zhoršení hospodaření. Podle nové makroekonomické predikce ministerstva financí by měl deficit sektoru vládních institucí vzrůst na 2,6 procenta hrubého domácího produktu (HDP), zatímco v předchozím roce činil 2,1 procenta HDP. Současně se zvýší i celková míra zadlužení, která má dosáhnout 45,6 procenta HDP oproti 44,3 procenta na konci minulého roku.

Predikce ukazuje, že i přes pokračující ekonomické oživení se státu nedaří udržet veřejné finance na stabilní trajektorii. Rostou investice, náhrady zaměstnancům, sociální dávky i dotace, což se promítá do vyšších výdajů a prohlubujícího se schodku. Zároveň se zvyšuje cena dluhu: úrokové náklady mají v roce 2026 stoupnout téměř o třetinu a ukrojit z ekonomiky výrazně větší podíl než dosud.

České zadlužení se sice nadále drží pod úrovní takzvané dluhové brzdy, přesto však čísla naznačují, že prostor pro manévrování se postupně zužuje. Rozpočtová politika tak bude v příštích letech pod stále větším tlakem – a to jak z hlediska výdajových priorit, tak z pohledu nutnosti brzdit tempo zadlužování.

Deficit míří na 2,6 % HDP: proč se schodek prohlubuje

Ministerstvo financí ve své makroekonomické predikci odhaduje, že hospodaření sektoru vládních institucí skončí v roce 2026 deficitem ve výši 2,6 procenta HDP. Oproti předchozímu roku, kdy schodek dosáhl 2,1 procenta HDP, jde o citelné zhoršení, a to navzdory tomu, že ekonomika podle resortu dál oživuje.

Resort financí připomíná, že už v minulém roce se saldo veřejných financí meziročně mírně zhoršilo – o 0,1 procentního bodu. Důvodem bylo především:

• výrazné zrychlení investic financovaných z veřejných rozpočtů,
• rostoucí náhrady zaměstnancům ve veřejném sektoru,
• vyšší sociální dávky,
• navýšení dotací do různých oblastí ekonomiky.

Tyto faktory se nezastavují ani v roce 2026, naopak dál tlačí na růst výdajů. Ministerstvo proto očekává, že:

• výdaje veřejného sektoru vzrostou o 4,2 procenta,
• příjmy porostou pomaleji, pouze o 3,1 procenta.

Právě rozdíl v dynamice příjmů a výdajů je hlavním důvodem, proč se schodek veřejných financí prohlubuje. Ekonomické oživení sice zvyšuje daňové inkaso i pojistné, ale současně zvyšuje tlak na platy ve veřejné sféře a na investice do infrastruktury a služeb.

Hlavní zprávy

Evropě hrozí nedostatek leteckého paliva, aerolinky zdražují a ruší lety

Evropě hrozí nedostatek leteckého paliva právě před letní sezonou 2026. Aerolinky varují před zdražováním letenek, rušením spojů i nouzovými opatřeními na letištích.

Strukturální deficit: problém, který nezmizí s cyklem

Vedle nominálního schodku sleduje ministerstvo také takzvaný strukturální deficit. Ten představuje výsledek hospodaření po očištění o vliv hospodářského cyklu a mimořádných položek. Jinými slovy ukazuje, jak by rozpočty vypadaly, pokud by ekonomika byla v „normálním“ stavu, bez výkyvů způsobených krizí nebo naopak přehříváním.

Podle aktuální predikce by měl strukturální deficit v roce 2026 dosáhnout 2,4 procenta HDP, zatímco v předchozím roce činil 2,2 procenta HDP. To znamená, že:

• ani po očištění o cyklické vlivy se hospodaření státu nezlepšuje,
• část schodku je „zabudovaná“ v samotném nastavení příjmů a výdajů,
• bez změny rozpočtové politiky (například v daňové oblasti nebo ve struktuře výdajů) se deficit bude obtížně snižovat.

Růst strukturálního schodku je varovným signálem pro budoucnost. Ukazuje, že problém není jen v krátkodobých šocích nebo mimořádných opatřeních, ale v dlouhodobém nastavení veřejných financí. To zvyšuje riziko, že i v období solidního růstu bude stát hospodařit v hlubokém deficitu.

Dluh stoupá na 45,6 % HDP, úroky zdražují o téměř 13 %

S rostoucím deficitem logicky roste i veřejný dluh. Ministerstvo financí očekává, že celková míra zadlužení sektoru vládních institucí v roce 2026 dosáhne 45,6 procenta HDP. Na konci předchozího roku přitom činila 44,3 procenta HDP.

Nejde však jen o samotnou výši dluhu, ale také o jeho obsluhu. Podle predikce ministerstva:

• úrokové výdaje vzrostou v roce 2026 o 12,9 procenta,
• dosáhnou úrovně 1,4 procenta HDP.

Tento nárůst odráží kombinaci vyššího objemu dluhu a nepříznivějších podmínek na finančních trzích. Po období extrémně nízkých úrokových sazeb, kdy si státy mohly půjčovat velmi levně, se situace postupně mění. Refinancování starších emisí dluhopisů za nových podmínek je pro státní rozpočet dražší a úrokové náklady tak ukusují stále větší část veřejných peněz.

Vyšší úroky mají několik důsledků:

• omezují prostor pro jiné výdaje, například na školství, zdravotnictví či investice,
• zvyšují citlivost rozpočtu na další růst zadlužení,
• mohou v budoucnu vyvolat tlak na úsporná opatření nebo zvyšování daní.

Hlavní zprávy

Mráz šokoval Česko: meruňky zmrzly, sadaři hlásí až 80% ztráty úrody!

Prudké jarní mrazy zasáhly Česko a ve Zlínském kraji zničily až 80 % úrody meruněk. Meteorologické rekordy se tak okamžitě promítají do peněženek sadařů i cen ovoce.

Dluhová brzda zatím v bezpečné vzdálenosti, ale tlak sílí

Přestože se český dluh zvyšuje, stále zůstává pod hranicí takzvané dluhové brzdy. Ta je v zákoně nastavena na 55 procent HDP. Pokud by ji stát překročil, vláda by musela automaticky přijmout přísná opatření, mimo jiné předložit návrh vyrovnaného nebo přebytkového státního rozpočtu a státních fondů.

Podle aktuální predikce se Česká republika této hranici v roce 2026 nepřiblíží. Rozdíl mezi očekávanou mírou zadlužení (45,6 % HDP) a dluhovou brzdou je stále relativně komfortní. To ale neznamená, že je situace bez rizik:

• dluh roste v období, kdy ekonomika oživuje, tedy v čase, kdy by naopak mělo docházet ke konsolidaci,
• vyšší strukturální deficit naznačuje, že bez změn v politice se dluh bude zvyšovat i v dalších letech,
• růst úrokových nákladů snižuje prostor pro investice a prorůstová opatření.

Dluhová brzda tak sice zatím nepůsobí jako bezprostřední hrozba, ale jako jasná hranice, za níž by následovala nucená rozpočtová restrikce. Čím rychleji se k ní země přibližuje, tím méně prostoru mají vlády pro vlastní rozhodování o rozpočtové politice.

Rozpočtová politika: rozdílné priority a rostoucí schodky

Vývoj veřejných financí v posledních letech je ovlivněn i rozdílnými přístupy jednotlivých vlád k rozpočtové politice. Zatímco jedna vláda kladla důraz na určité výdajové priority, její nástupkyně je přeskupovala – celkový tlak na rozpočet však zůstal vysoký.

Pro rok 2026 byl schválen státní rozpočet se schodkem 310 miliard korun. Tento rozpočet byl po přepracování prosazen koaliční vládou vedenou Andrejem Babišem. Kabinet v něm výrazně navýšil prostředky zejména:

• pro dopravu,
• pro ministerstvo práce a sociálních věcí.

Naopak oproti původnímu návrhu předchozí vlády Petra Fialy došlo ke snížení výdajů na obranu. Rozpočtové priority se tak posunuly směrem k infrastruktuře a sociální oblasti, zatímco část plánovaných prostředků pro armádu byla omezena.

Kontrastem je vývoj v předchozím roce, kdy Fialova vláda původně plánovala deficit 241 miliard korun. Skutečnost však byla výrazně horší – státní rozpočet nakonec skončil ve schodku 290,7 miliardy korun. To ukazuje na dlouhodobý problém českých veřejných financí: opakované podhodnocování výdajů nebo nadhodnocování příjmů, případně kombinaci obojího.

Výsledkem je, že bez ohledu na konkrétní vládní sestavu a její priority se rozpočty opakovaně uzavírají s vyššími schodky, než bylo původně plánováno. To se následně promítá do rychlejšího růstu dluhu a vyšších úrokových nákladů v budoucnu.

Co z čísel vyplývá pro budoucnost českých financí

Aktuální predikce ministerstva financí pro rok 2026 přináší několik zásadních poselství pro další vývoj českých veřejných financí:

• Deficit roste i v době oživení ekonomiky. Schodek 2,6 % HDP v prostředí růstu naznačuje, že rozpočtová politika zůstává expanzivní, a to i bez bezprostředního tlaku krize.
• Strukturální problém se prohlubuje. Zvýšení strukturálního deficitu na 2,4 % HDP znamená, že ani po očištění o cyklus nejsou veřejné finance v rovnováze. To bude komplikovat snahu o konsolidaci v dalších letech.
• Dluh roste pozvolna, ale vytrvale. Posun z 44,3 % na 45,6 % HDP nemusí vypadat dramaticky, ale v kombinaci s růstem úrokových nákladů vytváří tlak na budoucí rozpočty.
• Úrokové náklady se stávají významnou výdajovou položkou. Nárůst úrokových výdajů o 12,9 % a jejich podíl 1,4 % HDP znamenají, že stále větší část příjmů státu bude směřovat na obsluhu starých dluhů, nikoli na nové projekty.
• Dluhová brzda zatím nehoří, ale je na dohled v horizontu dalších let, pokud se nepodaří zpomalit tempo zadlužování a snížit strukturální schodek.

Pro budoucí vlády z toho plyne jasný úkol: najít rovnováhu mezi podporou růstu, sociální soudržností a udržitelným hospodařením. Bez úprav na příjmové i výdajové straně se české veřejné finance budou dál vzdáleně, ale setrvale posouvat směrem k dluhové brzdě – a tedy k výrazně omezenému manévrovacímu prostoru pro jakoukoli rozpočtovou politiku.

Rok 2026 tak může být vnímán jako varovný signál. Ekonomika se sice zotavuje, ale rozpočty zůstávají v hlubokém deficitu a cena dluhu narůstá. Pokud má Česká republika udržet své veřejné finance dlouhodobě pod kontrolou, bude muset v nejbližších letech přijít s promyšlenou a důvěryhodnou strategií konsolidace – dříve, než ji k tomu donutí samotná čísla.