Velké srovnání důchodů v evropských zemích. Rozdíly jsou obrovské. Ze Švýcarska si sednete na zadek
Důchod je v každé zemi něco jiného. Zatímco někde si senioři užívají vína a výletů, jinde otáčejí každé euro. A když se podíváme na Švýcarsko, zjistíme, že důchodový systém může fungovat s přesností hodinek i s lidským rozměrem.
Slovo důchod v sobě nese naději na klid a uznání po letech práce. Jenže zatímco někteří Evropané si v tomto období dopřávají čas na sebe, jiní řeší, jestli zaplatit léky nebo topení. Realita stáří se napříč Evropou liší až neuvěřitelně. Rozdíly v penzích mezi státy jsou často obrovské.
Jedna Evropa, mnoho důchodových světů
V průměru dostávají důchodci v zemích Evropské unie něco málo přes polovinu toho, co si vydělávali, když ještě chodili do práce. Pokud měl někdo měsíčně tisíc eur, v penzi mu zbývá zhruba 580. Jenže průměry můžou být ošidné. Co platí na papíře, často neodpovídá tomu, jak to vypadá v reálném životě. Mezi jednotlivými státy jsou totiž rozdíly, které jen tak nepřehlédnete.
V Bulharsku si lidé v penzi vystačí s přibližně 250 eury měsíčně. To není dost ani na důstojné přežití, natož na spokojené stáří. Naopak ve Španělsku se důchody pohybují kolem 1200 eur. Ještě výš je Lucembursko, kde penze přesahují 3000 eur měsíčně. Francie a Německo se drží ve středním pásmu, okolo 1100 až 1300 eur, zatímco v Itálii se částky šplhají až ke 1500 eurům.
Čísla jsou ale jen jednou stranou mince. Druhou jsou životní náklady. Vysoký důchod v zemi s drahým bydlením a službami nemusí znamenat lepší životní úroveň. Proto je třeba na penzi pohlížet v kontextu. Záleží na tom, kolik člověku po zaplacení všeho skutečně zbyde.
Růst cen smazává rozdíly
Vyšší částka na důchodovém výměru ještě automaticky neznamená spokojený život. V mnoha zemích totiž výdaje rostou rychleji než příjmy seniorů. Ceny energií, nájmů i potravin se neustále šplhají nahoru a nutí i dříve zajištěné lidi přemýšlet, kde ubrat. Tlak není jen otázkou chudších regionů. Stále častěji doléhá i na země, kde jsme si dřív mysleli, že stáří znamená klid, jistotu a zasloužený odpočinek.
V Německu není nic neobvyklého na tom, že si lidé i po sedmdesátce hledají způsob, jak si přivydělat. Někdo vypomáhá pár hodin týdně, jiný pracuje téměř naplno, jen aby pokryl běžné měsíční výdaje. V Itálii je naopak běžné, že se o rodiče nebo prarodiče postarají jejich blízcí. Ne proto, že by museli, ale protože důchod jednoduše nestačí ani na skromné živobytí. To, jak člověk stáří prožije, tak často záleží právě na pomoci rodiny.
Švýcarsko. Místo, kde důchodový systém funguje
Švýcarsko do Evropské unie nepatří, přesto se na něj při řeči o důchodech často ukazuje. Jejich systém je srozumitelný, funguje léta a lidem ve stáří opravdu pomáhá.
Základ tvoří státní důchod, financovaný průběžně z odvodů pracujících. K tomu se přidává zaměstnanecký pilíř, kam přispívá zaměstnanec i firma a peníze se dále investují. Třetí složka je dobrovolná a stát ji podporuje daňovými výhodami. Díky této kombinaci si většina lidí ve Švýcarsku může dovolit důstojné stáří, i když náklady v městech jako Curych nebo Ženeva jsou velmi vysoké.
Proč jsou rozdíly tak výrazné
Za rozdíly v důchodech nemůže jen bohatství země. Důležitou roli hraje přístup k sociálnímu zabezpečení, historie ekonomických reforem i kultura mezigenerační pomoci. Severské země kladou důraz na rovnost, jih Evropy se více spoléhá na rodinu. Východ Evropy stále nese důsledky transformace z minulého režimu.
Navíc populace stárne. Lidé žijí déle a pracujících ubývá. Pokud se systémy nezmění, hrozí kolaps. Některé státy už zareagovaly zvýšením věku odchodu do důchodu, jiné hledají cestu v podpoře rodin, aby bylo víc dětí, které jednou systém udrží.
Co si z toho můžeme vzít
Evropské důchody ukazují, že stáří může být klidné i nejisté podle toho, kde zrovna žijete. Rozdíly mezi zeměmi nejsou jen v číslech, ale hlavně v přístupu k lidem, kteří celý život pracovali. Švýcarsko dokazuje, že systém může být pevný, férový a funkční.
Zdroje: Ekonomický magazín, Euronews
