Tři kousky oblečení, které nepatří na pracovní pohovor: V tomto vaše hledání práce skončilo ve dveřích
Pracovní pohovor představuje v životě člověka jeden z nejvíce stresujících momentů. Ten okamžik, kdy se vám stáhne žaludek a dlaně se začnou potit, známe všichni.
Často se soustředíme na to, abychom bezchybně odrecitovali své silné stránky, vzdělání a pracovní zkušenosti, ale v tom shonu zapomínáme na jednu naprosto zásadní věc. Než vůbec otevřeme ústa a vyslovíme první pozdrav, už jsme byli posouzeni.
Lidský mozek je totiž evolučně nastavený na bleskové vyhodnocování situace. Během zlomku vteřiny si o vás druhá strana udělá komplexní obrázek, který se později jen velmi těžko mění. Jak si pomocí oblečení nevědomky nezatlouct hřebíček do kariérní rakve ještě v čekárně?
Tři nejčastější módní omyly
Když se podíváme do zákulisí náborových procesů, narazíme na „černou listinu“ tří kusů oblečení, na které jsou personalisté až alergičtí. A nenechte se mýlit, tohle nemá nic společného s tím, jestli má někdo jiný vkus než vy. Problém leží hlouběji. Tyto kousky totiž fungují jako neúprosný vysílač, který o vás do okolí křičí informace, jež byste si na pohovoru raději nechali pro sebe.
Proč otevřená obuv nepatří na pohovor?
Začněme tím, na čem se lidé pravidelně „spálí“ hned u dveří. Otevřené boty. Je až fascinující sledovat, jak hluboce je zakořeněný mýtus, že sandály jsou v kanceláři prostě jen letní alternativou polobotek. Kéž by to tak bylo. Realita je ale taková, že v profesionálním světě představují absolutní tabu. Proč jsou náboráři na tento kousek tak citliví?
Prvním je otázka intimity, protože chodidla jsou v západní kultuře vnímána jako privátní zóna. Nutit cizího člověka, v tomto případě náboráře, aby se díval na vaše odhalené prsty a paty, je podvědomě vnímáno jako narušení osobního prostoru.
K vizuálnímu vjemu se navíc přidává i ten sluchový. Typický pleskavý zvuk gumové podrážky o patu patří na plovárnu, nikoliv do zasedací místnosti, kde působí rušivě a lacině. Celkově tím vysíláte zprávu, že jste v režimu dovolené a neberete situaci dostatečně vážně.
Roztrhané džíny mohou být cool, ale ne tady a teď
Druhým hřebíčkem do rakve pracovního pohovoru jsou roztrhané džíny Kalhoty mohou stát klidně pět tisíc korun a pocházet z dílny slavného návrháře, ale na pohovoru fungují jako spolehlivý odpuzovač.
Historicky je tento styl spojen s rebelií nebo chudobou, což v kontextu byznysu vytváří zvláštní paradox. Uchazeč se snaží prodat svou kompetenci, spolehlivost a profesionalitu, ale vizuálně prezentuje „poškozené zboží“.
Zejména pro starší generaci manažerů je to silný signál nedbalosti, který vyvolává podvědomou otázku, zda se kandidát bude o firemní klienty starat stejně ledabyle jako o své kalhoty. Na pohovor zkrátka chceme působit celistvě, nikoliv děravě.
Teplákovka nebo mikina jsou hodně špatný vtip
Třetím a posledním velkým omylem je sportovní oblečení, konkrétně teplákové soupravy a mikiny s kapucí. Častým argumentem bývá odkaz na Marka Zuckerberga, který nosí mikinu a tričko jako svou uniformu. Je však nutné si uvědomit zásadní rozdíl v postavení. Zuckerberg je miliardář a majitel, který pravidla určuje, zatímco uchazeč o práci o vstup do systému teprve žádá.
Pokud přijdete v kapuci, nevypadáte jako génius ze Silicon Valley, ale jako někdo, kdo naprosto nepochopil kontext situace. Mikina s kapucí navíc psychologicky funguje jako obranný oděv, ve kterém se člověk schovává, zatímco pohovor vyžaduje otevřenost a připravenost čelit výzvám.
Důležitá je i správná barva
Možná vás to překvapí, ale barvy fungují jako tichý manipulátor – ovlivňují nejen to, jak vás vidí ostatní, ale i to, jak se sami cítíte. Pokud chcete vsadit na kartu, která snad nikdy nezklame, oblečte se do námořnické modré. Je to nenápadný hrdina pohovorů, který o vás podvědomě říká: „Jsem profík, uvažuji logicky a můžete mi věřit.“
S černou už je to složitější tanec na tenkém ledě. Sice působí luxusně a má v sobě autoritu, ale snadno sklouzne k tomu, že vytvoří bariéru a budete vypadat nepřístupně, nebo dokonce trochu namyšleně. Naopak nejhorší volbou je podle průzkumů oranžová. V přírodě signalizuje jed a varování, v kanceláři pak působí křiklavě a nestabilně.
Správný oděv vám může doslova zvednout hladinu testosteronu a dodat potřebné sebevědomí, takže se ve finále neoblékáte jen pro druhé, ale hlavně sami pro sebe.
Jak z toho ven? Volte Smart Casual
Na českém pracovním trhu často tápeme v pojmech a nevíme, co si obléct, abychom nebyli ani příliš formální, ani příliš ležérní. Pokud si nejste jistí, řiďte se pravidlem Smart Casual. Je to zlatá střední cesta, se kterou neurazíte ve startupu ani v bance.
V praxi to pro pány znamená například bavlněné kalhoty zvané chinos, ideálně v tmavě modré nebo béžové barvě, doplněné košilí s dlouhým rukávem. Celý outfit skvěle podtrhne sportovnější sako, přičemž kravata není nutná. Na nohy patří uzavřená klasika. Pánové mohou sáhnout po polobotkách nebo decentních kožených teniskách, dámy nešlápnou vedle s lodičkami či mokasínami, které doplní elegantní kalhoty a sako.
Cílem je vypadat upraveně, ne jako na plese. Celé se to dá shrnout do jednoduché strategie: Je lepší to mírně „přehnat“ než nedohnat. Sako v uvolněném startupu není trapas – je to jen známka toho, že vám na schůzce záleží, a navíc ho můžete kdykoliv odložit a splynout s davem.
Opačně to ale nefunguje. Z příliš ležérního outfitu v konzervativním prostředí už nevycouváte a ten první dojem nezachráníte, ani kdybyste byli nejlepší odborník v místnosti.
Zdroje: zoom.iprima.cz, flowee.cz
