Proč při placení kartou utrácíme víc? K plastové kartičce máme menší vazbu než k bankovkám

Představte si to: kupujete si ranní kávu. Pípnete kartou nebo telefonem a je to. Rychlé, čisté, bezbolestné. Teď si představte, že za tu samou kávu platíte stokorunou. Hledáte ji v peněžence, podáváte ji baristovi, čekáte na drobné a vidíte, jak se vaše hotovost tenčí.

Výsledek je stejný, ale pocit úplně jiný. Právě v tomhle rozdílu se skrývá odpověď na otázku, proč nás digitální platby svádějí k mnohem větším útratám. Nejde jen o náš osobní pocit. Celá společnost se bleskově přesouvá k bezhotovostním platbám. Tři čtvrtiny Čechů už platí raději kartou a objem těchto transakcí se za posledních pár let více než zdvojnásobil. Nejde jen o pohodlí. Nevědomky jsme se stali součástí obrovského psychologického experimentu. Technologie, které používáme, totiž obcházejí naše přirozené brzdy.

Proč loučení s hotovostí bolí víc

Behaviorální ekonomové zjistili, že když platíme, prožíváme negativní emoci – pocit ztráty. Čím víc nás platba „bolí“, tím méně jsme ochotni danou věc koupit. A není to jen metafora. Vědci pomocí magnetické rezonance dokázali, že když platíme hotovostí, v mozku se nám aktivuje stejná oblast jako při fyzické bolesti.

Ano, váš mozek vnímá odevzdání bankovek podobně, jako když se kopnete do palce. Tento signál funguje jako naše vnitřní biologická brzda, která nás nutí se ptát: „Opravdu mi to za tu bolest stojí?“ Platba kartou je oproti tomu něco jako anestezie. Přejetí plastem nebo kliknutí na tlačítko „zaplatit“ je abstraktní úkon. Chybí mu ten fyzický prožitek ztráty. Je to jako sledovat bouřku v televizi versus stát uprostřed ní. Jedno je informace, druhé prožitek. Náš mozek, který se vyvíjel tisíce let ve světě hmatatelných zdrojů, jako je jídlo nebo nástroje, prostě nechápe digitální peníze jako skutečnou ztrátu. Chybí mu fyzický signál, který by spustil alarm.

Česko

Kdo má doma ještě tuhle vázu po babičce, má možná dvě stě tisíc v kapse. Poznáte ji podle detailu

Pokud doma najdete staré nádobí po babičce, určitě ho nechce zkontrolovat nějakým odborníkem. Některé starožitné vázy mohou mít totiž v dnešní době nevídanou cenu. Mnohdy se částky šplhají až do statisíců. Sběratelé jsou ochotni dát za starožitnou vázu se speciálním označením klidně i půl milionu.

Kouzlo odpojení: Radost hned, bolest potom

Druhým mocným trikem platebních karet je takzvané „odpojení“. Dokonale oddělují radost z nákupu od bolesti z placení. Když platíte v hotovosti, oba momenty proběhnou najednou. Podáte peníze a hned máte zboží. Bolest a radost jsou spojené.

Kreditní karty a služby jako Twisto nebo Skip Pay to ale mění. Radost z nové věci si užijete okamžitě, ale bolest je odsunutá na konec měsíce, kdy přijde výpis. A co se stane pak? Na výpisu je jedna velká, souhrnná částka za desítky nákupů. Je skoro nemožné spojit si celkovou bolest z této sumy s radostí z těch jedněch konkrétních bot, které jste si koupili před třemi týdny. Zpětná vazba, která nás má učit lépe hospodařit, se tím naprosto oslabuje.

Od bankovek k číslům na displeji

Hotovost je hmatatelná. Můžete si ji osahat, cítíte její váhu. Vytváří to v nás silný pocit, že je to něco skutečně „našeho“. Digitální peníze jsou jen čísla na obrazovce, abstraktní data. Utrácení se pak podobá spíše posílání e-mailu než odevzdávání cenného zdroje. Tento rozdíl má fascinující dopady. Jeden experiment ukázal, že když studenti platili za hrnek s logem univerzity hotově, cenili si ho mnohem víc. Když se jich později zeptali, za kolik by ho prodali zpět, ti, co platili hotově, požadovali téměř dvojnásobek oproti těm, kteří platili kartou. Fyzická oběť peněz zkrátka dává věcem v našich očích vyšší hodnotu.

Česko

Česká televizní stanice končí po 30 letech vysílání: Peníze od diváků nestačily na zaplacení provozu

Svět komerčního vysílání semlel další malou televizní stanici. Na kanále oblíbeného kanálu Hit TV se momentálně ukazuje jenom a pouze černá obrazovka. Uzavřela totiž již druhý rok ve ztrátě a tak se České Radiokomunikace rozhodly její vysílání ukončit. Vysílání pokračuje online.

Co nám o tom říkají statistiky?

Psychologie je jedna věc, a ne každý jí věří, ale čísla mluví jasně. Statistiky totiž ukazují, že lidem nevadí kartou zaplatit až o 83 % více než hotovostí. To ukazuje i průměrná hodnota nákupu. Když se platí hotovosti pohybuje se tato hodnota kolek pěti stovek, u karet je to však už přes 2 500 Kč. To je pětinásobný rozdíl! Navíc se ukázalo, že když platíme kartou, máme v košíku mnohem více nezdravých a impulzivních nákupů, jako jsou sladkosti a chipsy. Bolest z placení hotovostí zjevně funguje i jako brzda proti našim chutím.

Jak z toho kolotoče zbytečného utrácení ven?

Jasně, nejde o to, že bychom na platební karty zanevřeli a na týdenní nákup nosili napěchované peněženky. Spíš bychom měli pochopit, co se děje v naší hlavě při utrácení, a naučit se s moderními technologiemi pracovat chytře. Pomoci vám může právě pracovat s hotovostí. Zkuste si na problematické výdaje, jako je káva, obědy nebo zábava, předem odložit nějakou hotovost do obálky. Když na vlastní oči uvidíte, jak rychle mizí, lépe si uvědomíte skutečnou hodnotu peněz. Stejně tak je dobré si zviditelnit i digitální platby. Stačí si na telefonu zapnout okamžité notifikace o každé transakci. Krátké pípnutí po nákupu vám připomene, že jste právě utratili peníze, a naruší tak bezmyšlenkovité placení. K tomu je neméně důležité udělat si z kontroly výpisů pravidelný rituál. Jednou týdně si projděte účet položku po položce a vědomě si spojte každý výdaj s konkrétní věcí. Pomůže vám to znovu získat přehled. A pro největší pokušení, kterým je online nakupování, platí zlaté pravidlo. Vložte zboží do košíku, ale nákup dokončete až druhý den. Často zjistíte, že danou věc vlastně nepotřebujete.

Zdroje: seznamzpravy.cz, researchgate