Jaký plat bere dnes zaměstnanec pošty? Většina Česka by za to ani ráno nevstala z postele

Bývala to práce se synonymem jistoty, dnes je to spíš symbol frustrace, nízkých mezd a zavřených poboček. Zatímco průměrný plat v Česku raketově roste, zaměstnanci České pošty, která v posledních dvou letech zrušila 300 poboček, se musí spokojit s částkami hluboko pod celostátním průměrem.

I po loňském plošném navýšení o 10 % je jejich průměrná mzda jen 34 113 Kč. To je o více než 15 000 korun méně, než kolik činí průměr v národním hospodářství. Pro tisíce lidí na přepážkách a doručovatelů je realita ještě drsnější. Jejich výplaty se blíží minimální mzdě, a navíc čelí systému, který soudy opakovaně označily za diskriminační.

O 15 000 méně, než je v republice běžné

Čísla jsou zdrcující. Zatímco statistici ohlásili ve druhém čtvrtletí 2025 průměrnou mzdu v Česku 49 402 Kč (a medián 41 115 Kč), průměrný pošťák bral zmíněných 34 113 Kč. Ta propast 15 000 korun není statistická odchylka, ale výsledek i po započtení loňského 10% přidání. Bez něj byl rozdíl dokonce 18 000 Kč. Načasování tohoto navýšení navíc budí otázky. V době, kdy pošta čelí stovkám žalob kvůli platové diskriminaci, které ji mohou stát miliardy, působí investice 320 milionů do platů spíš jako snaha odvést pozornost od problému, který soudy označily za nezákonný.

Česko

Kdo má doma ještě tuhle vázu po babičce, má možná dvě stě tisíc v kapse. Poznáte ji podle detailu

Pokud doma najdete staré nádobí po babičce, určitě ho nechce zkontrolovat nějakým odborníkem. Některé starožitné vázy mohou mít totiž v dnešní době nevídanou cenu. Mnohdy se částky šplhají až do statisíců. Sběratelé jsou ochotni dát za starožitnou vázu se speciálním označením klidně i půl milionu.

V Praze za stejnou práci víc, v regionu za almužnu

Zákoník práce přitom mluví jasně: za stejnou práci náleží stejná mzda. Tento princip pošta podle soudů léta porušovala. Vytvořila systém, kdy lidé v Praze dostávali za identickou práci o tisíce víc než kolegové v regionech.

Prolomil to až případ řidiče Petra Hradila z Olomouce, který bral o 3 500 Kč méně než pražský kolega. Soudy všech instancí, včetně Nejvyššího a Ústavního, smetly argumenty pošty o „vyšších nákladech v Praze“ ze stolu. Místo práce prostě není důvod platit jinak. Verdikt spustil lavinu stovek dalších žalob a odbory odhadují, že celkové dorovnání může podnik stát až šest miliard korun.

Státní firma na hraně státního minima

Zatímco se řeší miliardy, řadoví zaměstnanci bojují s platy na hraně zákonného minima. Pro rok 2025 je minimální mzda 20 800 Kč. Jenže existuje i „zaručená mzda“ podle složitosti práce. Například práce na přepážce spadá minimálně do 2. skupiny, kde je zaručený plat 24 960 Kč. Pokud pošta nabízí nástupní plat 24 300 Kč, balancuje na samé hraně zákona. Je paradox, že stát, který určuje sociální standardy, zároveň vlastní firmu, která je takto okatě podlézá.

Česko

Česká televizní stanice končí po 30 letech vysílání: Peníze od diváků nestačily na zaplacení provozu

Svět komerčního vysílání semlel další malou televizní stanici. Na kanále oblíbeného kanálu Hit TV se momentálně ukazuje jenom a pouze černá obrazovka. Uzavřela totiž již druhý rok ve ztrátě a tak se České Radiokomunikace rozhodly její vysílání ukončit. Vysílání pokračuje online.

„Ksichtovné“ a tlak na prodej pytlů do koše

Nízký plat je jen půlka problému. Tou druhou je toxické prostředí. Desítky zaměstnanců popisují obrovský tlak na prodej produktů, které s poštou nesouvisí – pojištění, účty, losy, smlouvy na energie nebo „pytle do koše“. Neplnění plánů vede ke kárání a krácení osobního ohodnocení. Odboráři tento systém trefně popsali jako „ksichtovné“ – odměny se nedávají za výkon, ale podle sympatií vedoucího. Tato frustrace se pak logicky přelévá na zákazníky.

Tak kdo má tuto práci dělat?

Kombinace nízkých mezd a toxického prostředí logicky vede k masivní fluktuaci. Poště zoufale chybí lidé. Po zrušení 300 poboček jsou navíc zbývající provozovny pod extrémním náporem, který nemá kdo zvládat.

Zaměstnanci na pokraji vyhoření musí obsloužit nejen své zákazníky, ale i ty, kterým pobočku zrušili, a to vše v podstavu. To se přímo promítá do kvality služeb. Veřejnost si stěžuje na nekonečné fronty, na nedoručování zásilek, kdy doručovatel ani nezazvoní a rovnou vhazuje oznámení, a na všeobecnou neochotu. Je to začarovaný kruh: špatně placený a frustrovaný zaměstnanec vytváří nespokojeného zákazníka a poškozená pověst firmy dál komplikuje nábor nových sil.

Transformace, nebo rozpad zevnitř?

Česká pošta tak stojí na křižovatce. Na jedné straně mluví o transformaci, odděluje Balíkovnu, v posledních dvou letech uzavřela 300 poboček a bere miliardy od státu. Na straně druhé ji definují mzdy na hranici ostudy a nezákonný systém odměňování. Žádná modernizace technologií ale nemůže uspět, pokud se firma nezmění v postoji k vlastním lidem. Podnik, který nabízí plat, za který by většina národa ani nevstala z postele, není firmou 21. století, ale skanzenem, který se rozpadá zevnitř.

Zdroje: penize.cz, e15.cz, seznamzpravy.cz,