Multitasking: Ve skutečnosti toho nestihnete víc a výsledek bude horší (Foto: Local import)
Multitasking: Ve skutečnosti toho nestihnete víc a výsledek bude horší
Dělat víc věcí najednou je skoro povinnost moderní doby. Mobil bzučí, e-maily se sypou, k tomu práce a ještě pocit, že musíme být pořád k dispozici. Multitasking má ale jeden háček – nefunguje. Místo větší efektivity přináší chaos, chyby a únavu.
Dělat víc věcí najednou je skoro povinnost moderní doby. Mobil bzučí, e-maily se sypou, k tomu práce a ještě pocit, že musíme být pořád k dispozici. Multitasking má ale jeden háček – nefunguje. Místo větší efektivity přináší chaos, chyby a únavu.
Multitasking je jen klam
Říká se, že kdo zvládá multitasking, stihne dvakrát tolik. Jenže ve skutečnosti to není žádné paralelní fungování, ale jen rychlé přepínání mezi úkoly. Mozek jako by pořád přehazoval výhybku. A každé takové přepnutí nás stojí čas i soustředění. Z venku to vypadá, že zvládáme všechno najednou, ale uvnitř se výkon postupně sype.

Jak zbytečně prodlužované schůzky ničí vaši kariéru
Kalendář narvaný schůzkami je často jen tichý svědek obrovského plýtvání časem a penězi. Neproduktivní porady jsou drahé. Třeba americké firmy stojí porady ročně na mzdách neuvěřitelných 37 miliard dolarů.
Když kvalita padá
Zkuste si psát zprávu a u toho poslouchat kolegu, co vám něco vysvětluje. Výsledek? Zpráva plná překlepů a z kolegovo slov zůstane v hlavě jen půlka. Přesně tak multitasking funguje. Méně pozornosti = víc chyb. A navíc delší čas, než úkol dokončíme. Je to jako kdybychom vařili polévku, odběhli prát prádlo a u toho si snažili ještě číst. Všechno se táhne a nic není pořádně.
Malé rozptýlení, velký problém
Není to jen o tom, že si pustíme k práci dvě věci najednou. Někdy stačí i drobnost – bliknutí notifikace, krátký hovor, rychlý pohled na sociální sítě. A jsme venku z flow. Vrátit se zpátky do plného soustředění může trvat minuty. Když se to během dne stane desetkrát, výsledek si asi domyslíte.


Jste ještě normální, nebo už nemocný workoholik: Ukážeme vám, jak poznat hranici posedlosti prací
Existují lidé, kteří mají práci rádi. Pak jsou tací, kteří ji milují. A pak přichází kategorie těch, kteří jí obětují všechno. Spánek, vztahy, nedělní obědy i narozeniny babičky. Když se práce stane centrem vesmíru, všechno ostatní začíná pomalu odpadávat jako listí na podzim. A najednou už nejde o zdravé nasazení, ale o posedlost, která si tiše brousí drápky.
Mozek není počítač
Počítač spustí deset programů a jede. My takhle nastavení nejsme. Ano, zvládneme jít a u toho poslouchat hudbu. Ale jakmile jde o dvě činnosti, které vyžadují přemýšlení, jsme v koncích. Jen zlomek lidí dokáže fungovat jinak – říká se jim „supertaskers“. Pro nás ostatní platí, že čím víc toho chceme dělat najednou, tím horší výsledek.
Neustálé přepínání stojí i nervy
Náš mozek nemá rád, když ho někdo tahá na všechny strany. Když trávíme den v neustálém rozptýlení, projevuje se to stresem, únavou, někdy i podrážděností. Ten tlak, že musíme být všude a na všechno reagovat, jen zvyšuje pocit zahlcení. A pak už nejde jen o výkon, ale i o psychickou pohodu.
Monotasking jako malá vzpoura
Paradoxně právě návrat k jedné věci najednou může být tou největší výhrou. Zavřít notifikace, nechat si vyrušit až později a vyhradit si čas jen na jeden úkol. Zní to staromódně, ale funguje to. Člověk pak udělá práci rychleji, lépe a s čistější hlavou. V dnešní době je možná monotasking větší dovednost než multitasking.
Zdroj: idnes.cz, Science Direct
💬 Komentáře (0)
Zatím zde nejsou žádné komentáře. Buďte první!