Tuhle starou hračku jsem před 5 lety prodal v bazaru za 200 Kč. Jsem hlupák, dnes jsem za ní mohl mít nejnovější iPhone
Jen před pár dny kamarád zasténal, že prodával pár starých hraček z půdy do bazaru a teď toho lituje. I jen za jednu jedinou z nich prý mohl mít nový iPhone. Zní to absurdně, ale na sběratelském trhu to může být realita.
Právě příběh tohoto člověka, který prodal starou hračku za dvě stovky, a až později zjistil její skutečnou hodnotu, nám ukazuje zajímavý ekonomický jev. Věci, které považujeme za veteš, dnes mohou mít cenu špičkové elektroniky.
Ať můžeme lépe srovnávat, zda je kamarádovo tvrzení správné, stanovme si pevnou cenu daného telefonu. V říjnu 2025 stojí poslední model iPhone 17 Pro Max skoro 36 000 Kč. A teď si představte, že za prakticky stejnou částku, někdy i vyšší, se může prodat třeba model staré Škody 120 od firmy ITES.
Je to střet dvou světů. Na jedné straně iPhone – technologický zázrak, jehož hodnota je navržena tak, aby rychle zastarala a za pět let bude jeho cena zlomková. Na druhé straně je „low-tech“ nostalgie, kus plastu z 80. let, jehož funkční hodnota je nulová, ale ta finanční paradoxně roste.
Mýtus o 40 000 Kč a realita z půdy
Částka 40 000 Kč za škodovku od ITES, která byla vyrobena ve spolupráci se společností TESLA, je ale spíše sběratelský mýtus. Tuto cenovku můžeme považovat za „svatý grál“, který definuje absolutní strop trhu pro daný předmět. Realita, kterou odhalují reálné aukce, je mnohem střízlivější.
Běžné, zachovalé, ale hrané kusy z půdy se prodávají spíše v rozmezí 3 500 až 5 600 Kč. Můžete narazit i na aukce, které při vyvolávací ceně 3 500 Kč skončily bez jediného příhozu. Proč ten obrovský rozdíl?
Běžný člověk vidí jen „starou hračku“. Sběratel vidí tři naprosto odlišné kategorie. Ta za pár stovek je „veteš“ na náhradní díly, poškozená a nekompletní. Ta za pět tisíc je „sběratelská“ – funkční, vizuálně pěkná, ale nese stopy používání, a hlavně jí chybí originální krabice.
Ale ta za čtyřicet tisíc? To je úplně jiná kategorie. Jedná se o investiční kousky, které musí být v absolutně dokonalém, nedotčeném stavu, jako by právě opustila továrnu. A co je nejdůležitější – musí být v originální, nepoškozené krabici, často i s vnitřními výplněmi. Tomu se říká „Mint in Box“ a ve světě sběratelství je právě obal často cennější než hračka samotná.
Proč tolik peněz? Nostalgie na ekonomickém vrcholu
Ale proč jsou lidé ochotni dát za kus plastu z 80. let tolik peněz? Odpověď je jednoduchá: nostalgie, ale i demografie.
Sběrateli nejsou teenageři. V oblasti těchto hraček to jsou „Husákovy děti“, generace narozená v 70. a na začátku 80. let. Dnes je jim mezi 40 a 55 lety. Jsou na absolutním vrcholu své ekonomické síly, mají kariéry, splacené hypotéky a volné finanční prostředky.
A co si kupují? Už nekupují hračky svým dětem; kupují si zpět vlastní dětství. Plní si sny, které jako malí mít nemohli.
A nejde jen o škodovky. Tento trh je reálný. Objevily se modely československých lokomotiv prodané za 42 200 Kč. Mluví se i o extrémně vzácných prototypech plastových autíček z výroby ČSSR, jejichž cena přesáhla neuvěřitelných 200 000 Kč. To je hodnota téměř šesti nejnovějších iPhonů.
Můžeme tedy říct, že prodejce prohloupil?
Vraťme se k tomu prodejci, co prodal hračku za 200 Kč. Po přečtení předešlých řádků si někdo může říct, že byl hlupák. Nebyl. Byl jen „neinformovaný“. Nevěděl, že v Česku existují dva paralelní trhy.
Ten první je „bazarový“, kde rodiče nakupují levné použité věci pro děti. Zde se pohyboval on. Ten druhý je „sběratelský“, trh nadšenců a investorů, kde se točí desetitisíce. Prodejce omylem nabídl investiční aktivum na bazarovém trhu.
Ponaučení z toho plyne jasné. Než něco starého vyhodíte nebo střelíte za pár stovek „na pivo“, podívejte se na ukončené aukce. Zjistěte si, co je klíčové – stav, kompletnost, a hlavně ten zatracený obal. Možná totiž na půdě nemáte veteš, ale nostalgii v hodnotě jednoho iPhonu.
Zdroje: atlas.centrum.cz, zpravy.aktualne.cz
