Navýšení důchodu v roce 2025? Spočítal jsem si, co to pro mě znamená, a musel jsem se smát
Jako důchodce už jsem v životě něco zažil a na mnohé si zvyknul. Třeba na to, že politici pořád jenom slibují, televize to omílá stále dokola a my, důchodci, jim čas od času sedneme na špek a říkáme si, tentokrát to snad bude lepší než minule.
I já jsem tedy na chvíli uvěřil, že avizované navýšení důchodů v roce 2025 přinese nám, důchodcům, aspoň nějakou úlevu s našimi výdaji. Politici totiž slibovali, že navýšením důchodů vykompenzují inflaci a že se máme těšit na spravedlivé přidání. A tak jsem vzal kalkulačku a spočítal si, co pro mě navýšení důchodů opravdu znamená.
Velké sliby, malá čísla
Oficiálně se můj důchod zvýšil o několik stovek korun. Na první pohled to nevypadá nijak špatně, jako důchodce už toho moc nepotřebuju, když člověk nenakupuje zbytečnosti, těch pár stovek pokryje nákup skoro na týden. Jenže pak jsem si spočítal, o kolik se mezitím zvedly ceny základních potravin. To už jsem se musel posadit. Nebo jsem si mohl nalít panáka, to by mi ale na něj musely zbýt nějaké peníze.

Kolik si za to koupím?
Podívejme se na konkrétní příklady. V roce 2024 jsem si mohl ze svého důchodu nakoupit určité množství potravin a zaplatit účty v konkrétní výši. Letos?
- Máslo zdražilo o 10 procent, takže si ho na chleba nebudu mazat tolik. Spíš se ale budu muset podívat po nějaké levnější variantě. Takové pomazánkové stojí třetinu. Jenže máslo je máslo.
- Mléko taky zdražilo. Do kávy si ho dávno neliju, to by mě vyšla pěkně draho. Jenže u mléka žádné levnější varianty nejsou. Jestli ano, rád bych věděl, co mám přidat do bramborové kaše.
- Energie se už nějakou dobu drží cenově tak vysoko, že jsem se naučil nosit ty dva svetry, než abych otočil kolečkem na topení.
- Léky, hlavně ty volně prodejné, zdražily o tolik, že se raději dám na víru v samouzdravení.
A mohl bych pokračovat. Když to všechno sečtu, zjišťuji, že i s tím „velkorysým“ navýšením důchodů si letos budu žít vlastně hůř než vloni. Až se nad tím člověk raději pousměje, než aby se rozčiloval. To by totiž mohlo vést k infarktu, a kde bych pak vzal na všechny ty náklady spojené s léčbou?

Co bude dál?
V zázraky už dávno nevěřím. Pořád ale věřím v základní lidskou slušnost a také v to, že politici jsou tu pro to, aby se starali o naše blaho. A obzvlášť o blaho nás, důchodců, kteří dlouhé roky do systému přispívali a dbali na to, aby se generacím, které přijdou po nás, dobře žilo. Přidávat na důchodech pár korun, ale přitom zdražovat všechno to, za co musíme platit, nemá žádný smysl. Stát by měl především řešit reálné náklady na život, které se rok od roku navyšují.
Mnoho mladých teď namítne, že jsme si měli na důchod našetřit. Když nám ale bylo tolik, co jim, nikdo nás nepřipravil na to, co nastane. Žili jsme v naději, že i pro nás bude v této zemi místo. Věřte mi, že kdybych jen tušil, kam se naše ekonomika dostane, dávno bych s tím něco dělal. Teď už to ale nedoženu.
Zdroje: kurzy.cz, Seznam zprávy, Pro ženy, Ministerstvo vnitra