Tohle bylo za socialismu zakázané. Dnes si bez toho neumíme představit život
Před rokem 1989 byly některé věci zakázané, byť se vždy dokázala nějaká cestička najít. Vraťme se tedy do minulosti a připomeňme si, jak to tehdy bylo s některými pro nás běžnými činnostmi.
Někteří lidé vzpomínají na socialismus s láskou a se slzou v oku. Mnozí si ovšem neuvědomují, že je to ryze subjektivní nostalgie, kterou zažívá v souvislosti s minulostí takřka každý a nemá žádné objektivní důvody. Příčinou je totiž často nespokojenost se svým vlastním životem v současnosti. Minulost (navíc spojená s mládím) se tak jeví jako lepší, ať už byla skutečnost jakákoli. Pokud se vrátíme před rok 1989, zjistíme, že některé věci, které dnes považujeme za zcela samozřejmé, byly tehdy v podstatě zakázané.
Cestování na kapitalistický Západ
Vycestovat do zahraničí nebylo za minulého režimu úplně snadné. Zahraniční dovolenou bylo možné absolvovat ve „spřátelených“ zemích, ke kterým patřilo Polsko, Maďarsko, Rumunsku, Bulharsko a Německá demokratická republika. Lidé ovšem chtěli na jih k moři. Oblíbenou destinací tak byla již tehdy „Jugoška“, nicméně jugoslávský socialismus maršála Tita nebyl tím úplně správným správním systémem. Proti zájemcům o pobyt u Jadranu tak nastupovala armáda, byť pouze ta byrokratická.
Pro odjezd do Jugoslávie byl potřeba tzv. devizový příslib, tedy písemné povolení čerpat devizové prostředky zahraničních měn. Platil přitom pro země nesocialistické, mezi které soudruzi zjevně počítali i území svých jugoslávských „bratranců“. Většina lidí pak mohla zapomenout na kapitalistický Západ, byť i tam se někteří dostali. Bylo to však skutečné byrokratické peklo, neboť mj. zahrnovalo povolení od zaměstnavatele, kádrového oddělení a národního výboru z místa bydliště, ale třeba také výjezdní doložku, což byl písemný doklad, jenž měl ve své podstatě omezovat cestování.
Upozorňujeme: někteří lidé vám budou tvrdit, že tehdy se sice svobodně cestovat nemohlo, ale dnes zase na cestování nemáme peníze. Pravdou ovšem je, že do zahraničí aktuálně běžně vyráží více než polovina Čechů, přičemž musíme nostalgikům připomenout, že na zájezdy se před rokem 1989 šetřilo léta.
Svobodné podnikání
Komunističtí mocipáni chtěli údajně národ směřovat k beztřídní společnosti, ke které ovšem v roce 1989 nebylo blíže než v roce 1948. Hned na úvod svého působení každopádně v podstatě vymítili soukromé podnikání. Za socialismu tak mnozí jedinci podnikali na černo, přičemž nejčastěji šlo o rozličné řemeslníky. Některé živnostníky sice režim toleroval, patřil mezi ně např. pražský vetešník Eduard Čapek, ale svobodné podnikání jako takové skutečně neexistovalo.
„Totalitní režim v podstatě všechno podnikání zplanýroval. A to, co se nepodařilo zlikvidovat třeba hned po roce 1948, bylo dokonáno v 60. a 70. letech, kdy ti nejzatvrzelejší jedinci odcházeli do důchodu,“ uvedl historik Libor Svoboda z Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) pro iDnes.
Mohlo by vás zajímat: zdá se, že Češi si možnost svobodně podnikat vynahrazují v současnosti. Počet registrovaných živnostníků se totiž v České republice setrvale pohybuje kolem dvou milionů.
Nepohodlná hudba a hudebníci
V současné době máme přístup ke všem možným i nemožným hudebním žánrům. Nebylo tomu ale tak vždy. Trnem v oku papalášů před rokem 1989 byli především máničky a hudební underground. Dané kapely často vyjadřovali nesouhlas s vládou komunistické strany. Pořádat koncerty zakázaných nebo nepohodlných kapel bylo malé dobrodružství. Vylepovat plakáty veřejně nešlo, takže se jednotlivé akce různě maskovaly. Doplňme, že každá z nich musela mít zřizovatele jako Socialistický svaz mládeže (SSM) nebo hasiče.
Ačkoli ve skutečnosti proběhly mnohé koncerty režimem nechtěných kapel, ne vždy to dopadlo dobře. Příkladem může být (ne)slavně proslulý hudební festival v hostinci Na Americe v Českých Budějovicích. Zahrát měla místní kapela Adept a pražští The Plastic People of the Universe a DG307. Jenže hned na začátku akce zahájila policie brutální zásah proti tzv. vlasatcům. Daný výjev zahrnoval obušky, slzný plyn, štěkot psů a řev policejních sirén. Účastníci tak nakonec měli poněkud jiný zážitek. Doplňme, že později se režimu nezamlouvali ani pankáči.
Zdroje: 100+1 zahraničních zajímavostí, Wikipedia, iDnes, Kurzy, Někde něco, Deník
