Právní poradna: Soused nás neustále šmíruje a narušuje naše soukromí. Domluva nepomáhá
Po letech šetření si paní Jana s manželem a dětmi konečně pořídili vysněný dům se zahradou. Těšili se na klidné večery na terase a víkendové grilování. Soused z vedlejšího domu, pan Karel, se zpočátku zdál být jen trochu zvědavý.
„Začalo to nevinně,“ líčí paní Jana. „Kdykoliv jsme vyšli na zahradu, do minuty se objevil u plotu nebo v okně. Když jsme měli první grilování s přáteli, celou dobu stál na své terase a jen se díval. Bylo nám to trapné i před návštěvou.“
Situace eskalovala. Pan Karel si pořídil silný dalekohled, kterým, jak rodina vypozorovala, sledoval nejen jejich terasu, ale mířil jim i do oken obývacího pokoje a kuchyně. „Cítila jsem se poníženě, jako zvíře v zoo. Přestali jsme na terase jíst, děti si nechtěly hrát na zahradě. Ztratili jsme pocit bezpečí ve vlastním domově,“ dodává paní Jana.
Snahy o domluvu skončily fiaskem
Poslední kapkou byla instalace nové bezpečnostní kamery na dům pana Karla. Kamera byla demonstrativně natočena tak, že zabírala nejen jeho vjezd, ale i velkou část jejich zahrady a přímý vstup na jejich terasu.
Pokus o domluvu skončil fiaskem. Pan Karel se ohradil, že je na svém pozemku, kamera je jeho a může si dělat, co chce. Rodina je v koncích a ptá se, zda se proti takovému chování dá vůbec legálně bránit.
Kde končí zvědavost a začíná problém z pohledu práva?
Příběh paní Jany je bohužel až příliš častý. Kde ale přesně leží hranice a co s tím?
Právo je v tomto ohledu tu trochu záludné. Nejvyšší správní soud v minulosti řekl, že obtěžování pouhým pohledem je právní problém jen ve zcela mimořádných případech. V podstatě soudy lidem vzkazují, že pokud jim vadí, že na ně jejich soused vidí ze svého okna, mají si pořídit závěsy a hustší plot.
To je pro mnohé zklamání. Je tu však cesta, jak se bránit, protože z právního hlediska je obrovský rozdíl mezi pasivním pohledem a aktivním sledováním. Jakmile pan Karel vzal do ruky dalekohled nebo na zahradu namířil kameru, přestal se jen „dívat“. Začal cíleně sledovat soukromý život a zachycovat podobu. A to už je přímý, zákonem zakázaný zásah do práva na soukromí dle § 86 občanského zákoníku.
Toto je klíčový argument. Nesnažte se bránit proti pohledu. Braňte se proti sledování.
Kamera namířená na váš pozemek je kapitolou sama pro sebe. Jakmile zabírá, byť jen kousek vaší zahrady, terasy nebo oken, je to ve většině případů nelegální. Soused se v tu chvíli stává správcem osobních údajů a musí mít oprávněný zájem, který přebije ten váš na soukromí. Což při snímání vašeho bazénu nebo obýváku prostě nemá.
Jak tedy strategicky zastavit šmírování?
Domluva selhala. Hádky u plotu nikam nevedou. Je čas na strategii. U soudu totiž neuspějete s pouhým tvrzením, že vás soused sleduje, potřebujete fakta. Proto je naprosto klíčové stát se sběratelem důkazů.
Vaší nejsilnější zbraní může být něco jako deník incidentů. Zní to otravně, ale je to základ úspěchu. Zapisujte si podrobně, co se stalo, tedy datum a přesný čas, popis chování souseda, kdo byl zrovna přítomen a jaký to mělo důsledek. Za důsledek se v tomto ohledu považuje i to, že jste museli utéct z terasy domů.
Stejně důležité je fotit. Ale pozor, foťte ten problém, ne souseda. Zdokumentujte, jak je kamera namířena a co přesně zabírá z vašeho pozemku. A až budete mít příště grilování, požádejte přátele, aby si toho všimli. Svědci jsou k nezaplacení.
Než se hnát k soudu, využijte autority, které jsou zdarma a efektivní. Pokud je hlavním problémem kamera, podejte stížnost na Úřad pro ochranu osobních údajů. Je to překvapivě účinná cesta a úřad má pravomoc sousedovi nařídit, aby kameru otočil, rozmazal část záběru nebo ji úplně odstranil.
Pro obecné schválnosti je tu obecní úřad. Podejte na něj tzv. Podnět k prošetření přestupku proti občanskému soužití. Soused bude pozván před přestupkovou komisi a hrozba pokuty někdy dělá zázraky.
Než půjdete k soudu
Pokud ani úřady nepomohly, je čas na poslední formální varování, známé jako předžalobní výzva. Je nejlepší nechat ji poslat od advokáta. Je to formální dopis, který říká, aby dotyčný se svým počínáním přestal, nebo se sejdete u soudu. Psychologický efekt je obrovský. Navíc je to procesní nutnost. Pokud ji totiž nepošlete a rovnou podáte žalobu, soud vám pak nemusí přiznat náhradu za právníka, i když vyhrajete.
A pokud ani to nezabere, zbývá žaloba. Je to poslední instance, ale pokud na ni dojde, jděte rovnou na věc a podejte žalobu na ochranu osobnosti. Důvod je prostý, s touto žalobou můžete žádat mnohem víc. Můžete totiž chtít nejen to, aby se soused zdržel sledování, ale také aby odstranil příčinu, například demontoval kameru. A hlavně mu může soud nařídit, aby vám poskytl finanční náhradu za stres a ztrátu pocitu bezpečí.
A to už se šmírákovi sakra prodraží. Váš domov je váš hrad a právo na soukromí v něm je základ. Nenechte si ho vzít.
Zdroje: bulletin-advokacie.cz, d-test.cz, kurzy.cz, pravo21.cz
