Češi a alkohol: Jsme opravdu národ pijáků, nebo je to jen mýtus?

Češi a alkohol jsou dvě věci, které k sobě podle mnoha lidí neodmyslitelně patří. Hospody jsou u nás součástí každodenního života, pivo je často levnější než voda a domácí pálení destilátů se v některých regionech považuje za rodinnou tradici. Ale jak moc odpovídá představa o Česku jako „národu pijáků“ realitě? Opravdu patříme mezi největší konzumenty alkoholu na světě, nebo jde jen o zažitý mýtus?

V posledních letech se o českém vztahu k alkoholu diskutuje stále častěji. Statistiky ukazují, že naše spotřeba je vysoká, zároveň se ale začínají objevovat trendy, které naznačují změnu přístupu. Stále více lidí se snaží o střídmější konzumaci a popularita nealkoholických alternativ roste. Přesto ale alkohol zůstává hluboce zakořeněný v české společnosti a mnoho lidí si neumí představit společenské události bez sklenky piva nebo vína.

Kolik alkoholu skutečně vypijeme?

Česká republika se pravidelně umisťuje na předních příčkách statistik spotřeby alkoholu. Podle dat Světové zdravotnické organizace vypije průměrný Čech přes 14 litrů čistého alkoholu ročně, což je jedno z nejvyšších čísel na světě. V přepočtu to znamená, že každý dospělý člověk u nás vypije v průměru 280 piv, 100 sklenic vína nebo 175 panáků tvrdého alkoholu za rok.

Pivo stále zůstává nejoblíbenějším alkoholickým nápojem v Česku, průměrný občan ho vypije kolem 140 litrů ročně. To je nejvíce na světě a s velkým náskokem před dalšími zeměmi. Například v Německu, které je také známé svou pivní kulturou, je tato spotřeba nižší. Víno je v Česku méně populární, přesto se jeho spotřeba za poslední roky zvyšuje, hlavně díky rostoucímu zájmu o moravská vinařství. Tvrdý alkohol má v Česku své pevné místo, i když ve srovnání s východoevropskými zeměmi, jako je Rusko nebo Bělorusko, pijeme tvrdého alkoholu méně.

Jak se liší naše pití od jiných zemí?

Kromě samotného množství je důležité i to, jakým způsobem alkohol konzumujeme. Ve středomořských zemích, například ve Francii nebo Itálii, je běžné dát si k jídlu skleničku vína, ale lidé se méně často opíjejí do bezvědomí. V Česku je naopak běžné pít ve větším množství najednou, často až do stavu silné opilosti. Tento způsob konzumace se označuje jako „binge drinking“ a je považován za rizikový.

Dalším specifikem české kultury je nízká cena alkoholu. Pivo je v hospodách často levnější než nealkoholické nápoje, což vede k tomu, že lidé dávají přednost pivu před vodou nebo limonádou. Navíc je alkohol v Česku velmi snadno dostupný – koupit ho lze téměř kdekoli a v jakoukoli denní dobu, na rozdíl od skandinávských zemí, kde je prodej alkoholu regulován přísnějšími zákony.

Historické kořeny českého vztahu k alkoholu

Pití alkoholu má v Česku dlouhou historii. Už ve středověku se pivo považovalo za běžnou součást jídelníčku a vařilo se nejen v klášterech, ale i v měšťanských domech. Hospody byly centrem společenského života, kde se lidé scházeli nejen k popíjení, ale i k politickým debatám. Kromě piva má v české kultuře své místo i domácí pálení alkoholu, především na Moravě, kde se vyrábí slivovice a další ovocné destiláty.

Společenský tlak na pití

Jedním z faktorů, který ovlivňuje vysokou spotřebu alkoholu v Česku, je společenský tlak. Mnoho lidí se setkává s tím, že pokud na společenské akci nepijí, musí se obhajovat. „Dáš si aspoň jedno pivo“ je věta, kterou slyšel téměř každý, kdo někdy odmítl alkohol.

V jiných zemích, například v Británii nebo Skandinávii, je stále častější trend střídmého pití nebo úplné abstinence. U nás se tento přístup rozvíjí pomalu, ale přibývá lidí, kteří se rozhodnou alkohol omezit nebo zcela vynechat. Akce jako „Suchý únor“, která vybízí k měsíční abstinenci, získávají na popularitě a pomáhají ukázat, že je možné fungovat i bez alkoholu.

Mění se náš vztah k alkoholu?

Přestože spotřeba alkoholu v Česku zůstává vysoká, objevují se známky změny. Mladší generace už nepije v takovém množství jako jejich rodiče a roste obliba nealkoholických alternativ. Nealkoholická piva se stala běžnou součástí nabídky restaurací a supermarketů a jejich prodej každoročně stoupá.

Zároveň se mění i vnímání alkoholu jako „neškodného“ doplňku života. Dříve se o zdravotních rizicích nadměrného pití příliš nemluvilo, dnes už se více upozorňuje na negativní dopady, včetně vyššího rizika rakoviny, onemocnění jater nebo psychických problémů.

Co nás čeká do budoucna?

Přestože se trendy mění, Češi se svého piva pravděpodobně jen tak nevzdají. Spotřeba alkoholu v Česku sice může postupně klesat, ale hluboce zakořeněná kultura hospod a společenských setkání nad sklenkou piva zůstane. Co se ale může změnit, je způsob, jakým pijeme – více lidí se může přiklánět ke kvalitě namísto kvantity a hledat střídmější přístup k alkoholu.

Možná už nebudeme jedním z největších konzumentů alkoholu na světě, ale české pivo a tradice spojené s jeho konzumací budou stále důležitou součástí naší identity.

Zdroje: iRozhlas, NMS Market Research, drogy-info.cz