Šetříte, ale je vám to k ničemu? Možná vám peníze utíkají kvůli drobnostem
V mnoha rodinách panuje stejný scénář. Na začátku měsíce si řeknete, že tentokrát budete rozumní a odložíte si něco bokem. Jenže na jeho konci zjistíte, že účet je prázdný a prasátko hladové. Přitom se zdá, že neutrácíte za nic velkého. A právě v tom bývá zakopaný pes. Peníze mizí po malých částkách a člověk ani neví jak.
Psychologie peněz a drobné pasti
Lidská mysl má zvláštní schopnost podceňovat malé výdaje. Deset korun sem, dvacet korun tam a člověk má pocit, že se nic neděje. Jenže když se tyto drobnosti sečtou, je to jako když vám do vany kape voda. Nejdřív nic, ale za pár hodin už je plná. Psychologové tomu říkají efekt malých úniků. Mozek se prostě neumí rozčilovat nad drobnostmi, a tak jim dává volnou ruku.
Typickým příkladem jsou kávové zastávky. Jedna latte v kavárně denně stojí klidně tolik, co oběd ve školní jídelně. Za měsíc už se bavíme o tisícovce, a to by bylo hodně levných domácích turků. Další klasikou jsou aplikace a předplatná. Netflix, hudba, cloud, aplikace na cvičení a najednou platíte víc než za roční permanentku do fitka, které stejně nenavštěvujete.
Nákupy pod vlivem emocí
Když má člověk špatný den, často si chce zvednout náladu malým nákupem. Říká se tomu odměňovací efekt. Najednou si odnášíte domů nový svetr nebo třetí pánev, i když ta druhá je ještě v záruce. Peněženka pláče, ale mozek se tváří spokojeně. Tento způsob utrácení je nebezpečný právě proto, že působí nevinně. Každý nákup sám o sobě není katastrofa, ale dohromady tvoří díru do rozpočtu, do které by se vešel i menší bazén.
Síla plastových karet
Platba kartou má jednu velkou psychologickou nevýhodu. Bolí méně než hotovost. Když předáváte prodavačce bankovku, vidíte, jak se peníze zmenšují. U karty jen přiložíte plast a pípne to. Mozek to vnímá jako hru, ne jako skutečnou ztrátu. Proto lidé utrácí víc, než kdyby používali hotovost. Nejde o to, že by karta byla zlá. Jen nás příliš chrání před realitou.
Domácí rozpočet a jeho nepřátelé
Dalším problémem bývá absence jasného rozpočtu. Mnoho rodin sice říká, že šetří, ale nikdo pořádně neví, kolik mohou utratit na jídlo, kolik na zábavu a kolik na účty. Výsledkem je, že se peníze rozkutálí všude možně. Rozpočet přitom není omezující nástroj. Je to spíš navigace, která ukazuje, jestli jedete správným směrem, nebo jste odbočili k benzínce pro třetí bagetu v týdnu.
Neviditelní žrouti peněz
Mezi klasické rozpočtové upíry patří nákupy jídla, které se pak vyhodí. Kolikrát jste koupili čtyři jogurty v akci a dva skončily v koši. Podobně fungují i slevy. Někdy je sleva skutečně výhodná, ale často jen láká k tomu, abyste si koupili něco, co vůbec nepotřebujete. Dalším příkladem jsou účty za energie. Zapnutá televize, když nikdo nekouká, nabíječka v zásuvce nebo světla svítící jak na stadionu. Malé částky, které se ale na konci roku promění v pořádnou sumu.
Cesta z bludného kruhu
Řešení není v tom, že si zakážete kávu, kino nebo nový svetr. To by byl život jak z trestanecké kolonie. Důležité je mít přehled, kam peníze tečou, a najít rovnováhu. Praktickým trikem je třeba pravidlo dvou dnů. Pokud chcete něco koupit, počkejte dva dny a znovu se zeptejte, jestli to opravdu potřebujete. Často zjistíte, že touha byla jen chvilková a peníze zůstanou v kapse.
Proč pořád nešetříme
Šetření není jen o matematice. Je to hlavně o zvycích a o schopnosti odolat drobným pokušením. Lidé si často myslí, že k bohatství vede velká výhra v loterii nebo náhlý bonus v práci. Ve skutečnosti je to spíš o každodenních rozhodnutích, která se zdají nepodstatná. Ušetřená dvacetikoruna každý den dělá za rok několik tisíc. A to už je částka, za kterou se dá pořídit třeba nová lednice nebo slušná dovolená.
Malé změny s velkým dopadem
Pokud chcete konečně začít opravdu šetřit, začněte u drobností. Vypínejte světla, vařte doma místo fast foodu, kontrolujte účty a pravidelně projděte předplatná. Když se těchto pár návyků spojí, zjistíte, že na konci měsíce zůstane něco navíc. A to je pocit, který vás dokáže potěšit víc než nová mikina z výprodeje.
Šetření není o tom, že se vzdáte všeho příjemného. Je to spíš hra, kde hledáte skuliny, kudy vám utíkají peníze. A když je najdete a zacpete, zjistíte, že to jde. A možná se konečně stane, že prasátko nebude prázdné, ale spokojeně si zachrochtá.
Zdroj: Ekonom, Seznam Zprávy
