Kolik vydělával horník za socialismu a kolik vydělává nyní? Ze srovnání vám bude smutno

Kdysi byli horníci elita s platem až čtyřikrát vyšším než průměr. Někteří si vydělali víc než ministr. Dnes berou sice nadprůměrně, ale prestiž je pryč. Za socialismu horník bral až 12 tisíc korun při průměru 3170 Kčs, dnes má kolem 57 tisíc při průměru 43 tisíc. Rozdíl v postavení je obrovský.

Zlaté časy za socialismu

Když se před rokem 1989 řeklo horník, všichni věděli, o čem je řeč. Hodně peněz, dobré postavení, respekt. Horníci patřili mezi nejlépe placené profese v celém Československu.

Běžný horník vydělával mezi 6 000 až 8 000 korunami měsíčně. To byla slušná suma, když průměrná mzda v roce 1989 činila jen 3 170 korun. Znamená to, že si horník přišel na dvojnásobek až trojnásobek toho, co ostatní.

Nejlepší z nich si vydělali ještě víc. V uranových dolech v Příbrami někteří brali až 12 tisíc korun. To byl plat jako měl ministr nebo generální tajemník strany. Proto se taky říkalo, že horníci jsou černá šlechta.

Po výplatě restaurace v hornických oblastech praskaly ve švech. Oslavovalo se dva dny. Peníze se utrácely rychlostí blesku a nikdo je nepočítal. Dneska na to starší hosté vzpomínají s nostalgií.

Výhody na každém kroku

Peníze nebyly jediná výhoda. Horníci měli spoustu dalších benefitů, o kterých se jiným profesím ani nesnilo. Po určitém počtu odpracovaných let bylo pět týdnů dovolené na rekreaci, většinou v Beskydech. To byla nadstandardní výhoda. Zatímco ostatní měli třeba tři týdny volna, horníci odpočívali víc.

Doly organizovaly akce pro rodiny, kulturní vyžití a děti horníků měly přednost při přijímání na školy. Být horníkem znamenalo být někdo. Celá společnost to uznávala a respektovala.

Dřina a zase jen dřina

Za ty peníze se ale pořádně dřelo. Osmihodinová směna v hloubce tisíc metrů pod zemí není žádná legrace. Prach, tma, stísněné prostory, neustálé nebezpečí. A představa, že takhle pracujete osm hodin denně? Šílené. Dneska stroje udělají velký kus práce, ale tehdy se hodně práce dělalo ručně.

Zdravotní problémy přicházely zákonitě. Silikóza plic, choroby dýchacích cest, problémy s klouby. Střední délka dožití horníků v Ostravě v osmdesátých letech byla 53 a půl roku. To bylo i tehdy extrémně málo.

Spousta lidí tam šla s vidinou vysokého výdělku. Potřebovali peníze. Věděli, do čeho jdou, ale jiná možnost nebyla.

Jak je to dnes?

Dneska už horníci nejsou elita. Platí se jim pořád slušně, ale ten obrovský náskok zmizel.

Podle oficiálních dat OKD průměrná měsíční mzda v roce 2024 činila 56 801 korun. To je solidní číslo, když průměrná mzda v Česku je kolem 43 tisíc. Pořád to je víc než průměr, ale už ne tak dramaticky.

Předáci a zkušení horníci si vydělají klidně 40 až 50 tisíc hrubého. Řadoví horníci berou kolem 30 až 35 tisíc. Hodně záleží na přesčasech a bonusech za výkon.

Poměrově je to úplně jiné než za socialismu. Tehdy byl horník na dvojnásobku až trojnásobku průměru. Dnes je to jen 1,3 násobku.

Kam se poděla prestiž?

Problém není jen v penězích. Je to hlavně o tom, jak společnost horníky vnímá.

Za socialismu byli hrdinové. Budovali socialismus, těžili uhlí pro republiku, měli speciální postavení. Dneska? Jen další zaměstnanci v umírajícím odvětví.

V roce 2026 končí poslední české doly. Hornictví v Česku zanikne. S tím mizí i celá hornická kultura, tradice, know-how. 300 let hornické historie skončí vytěžením posledního vozíku.

Horníci, kteří tam pořád pracují, to vědí. Dělají práci bez budoucnosti. Mladí tam nejdou, není proč. Kdo chce jít do oboru, který za rok zmizí?

Realita bez příkras

Dá se říct, že horníci dnes na tom nejsou špatně. Berou nadprůměrně, podmínky jsou bezpečnější díky moderní technice, pracovní doba se zkrátila.

Ale ten pocit výjimečnosti je pryč. Dřív byli šlechta, dneska normální dělníci s trochu vyšším platem. Respekt společnosti se vytratil.

Mnoho bývalých horníků skončilo po uzavření dolů špatně. Těžká práce jim zničila zdraví a jiné zaměstnání nesehnali. Někteří skončili na ulici nebo v invalidním důchodu s minimem peněz.

Stát je víceméně opustil. Po revoluci se zavíraly doly jeden za druhým, propouštělo se, region chudl. Z více než 110 tisíc zaměstnanců v hornictví zbylo pár tisíc.

Co z toho plyne?

Když si to sečtete, horníci na tom finančně možná nejsou tragicky. V absolutních číslech berou slušně. Ale když to přepočítáte na poměr k průměru a vezmete v úvahu ztrátu prestiže a zdraví, je to smutný příběh.

Za socialismu vydělával horník trojnásobek průměru, měl spoustu výhod a byl respektovanou osobností. Dnes bere třetinu navíc oproti průměru a nikdo si ho nevšímá.

Navíc pracuje v oboru, který za pár let zanikne. Jeho profese přestane existovat. Žádná budoucnost, žádná perspektiva pro děti.

Je to symbolický konec jedné éry. Hornictví formovalo Ostravsko stovky let. Za pár let to bude jen historie. A s ním zmizí i poslední zbytky té staré hornické slávy. Možná si mladí ani nedokážou představit, jak moc horníci kdysi znamenali. Byli páteří průmyslu, elitou dělnické třídy. Teď jsou jen reminiscencí na dobu, která už nikdy nevrátí.

Zdroje: iDnes, ekonomickýdeník.cz, INFO.cz