Klasické platební karty zmizí do 10 let. Nahradí je vychytávka jako ze sci-fi. Už se testuje i v Česku
Jako člověk, který miluje jakoukoliv technologickou novinku, co mi ušetří pár vteřin života, sleduji konec „doby plastové“ s neskrývaným nadšením.
Pamatujete si ještě, jak jsme s sebou všude tahali peněženky nadité hotovostí? Dneska už u pokladny vnímám vytahování klasické plastové karty taky skoro jako retro záležitost. A data mi dávají za pravdu, že tenhle kousek PVC o rozměrech 85 × 54 mm to má spočítané.
Globální finanční svět totiž prochází revolucí. Analýzy trhu i chování nás, spotřebitelů, mluví jasně ,když říkají, že do deseti let bude fyzická karta jen muzeální exponát. Co ji nahradí?
Mobil byl jen začátek, teď nastupují prsteny
Česko je v bezkontaktním placení světová velmoc, to o nás víme. Už teď pětina Čechů platí mobilem a u mladých je to skoro samozřejmost. Proč taky hledat kartu, když mám telefon v ruce? Jenže telefon se vybíjí a pořád je to „cihla“ v kapse.
Tady na scénu nastupuje trend, který mě osobně baví nejvíc tedy tzv. wearables, neboli nositelná elektronika. Konkrétně platební prsteny. Zapomeňte na chytré hodinky, které musíte každý večer nabíjet. Hitem let 2024 a 2025 je pasivní prsten, jako je třeba Niceboy ONE.
Je to geniálně jednoduché. Prsten nemá baterii, je voděodolný a z keramiky, takže se nepoškrábe. Energii si „cucne“ z terminálu v momentě, kdy ho přiložíte. Prostě nasadit a zapomenout.
Banky jako mBank do toho teď šlapou ve velkém a nabízejí tyhle prsteny skoro zadarmo, aby nás naučily platit gestem ruky. Je to návykové a hlavně bezpečné. V prstenu totiž není číslo vaší karty, ale jen zašifrovaný „token“. Když prsten ztratíte, v apce ho vypnete a jedete dál. Žádný stres.
Jaká je ta sci-fi vychytávka?
Když jsem se ale ponořil hlouběji, zjistila jsem, že prsteny jsou jen přestupní stanice. Ta pravá „divočina“ se odehrává pod kůží. A ne, nemluvím o tajných vládních experimentech, ale o komerční službě, která normálně funguje i u nás. Už dnes si můžete nechat implantovat čipy, se kterými otevřete dveře, nasdílíte vizitku nebo zaplatíte.
Zní to šíleně? Možná. Ale pro technologické nadšence je to svatý grál – peněženku už nikdy nezapomenete, máte ji doslova v sobě. Celý proces je rychlý, implantát se zavádí jehlou mezi palec a ukazováček.
Má to ale jeden velký háček, který mě jako potenciálního zájemce trochu brzdí. Expirace. Platební karty mají platnost 3 až 5 let. Co pak? U plastu si necháte poslat nový. U implantátu máte problém.
Ukázal to odstrašující případ firmy Walletmor, kdy lidem v USA ze dne na den přestaly čipy fungovat, protože vypršela certifikace jedné šarže. Představa, že musím na chirurgii jen proto, že mi „prošlo datum spotřeby“ na ruce, je zatím moc i pro mě.
Navíc je tu otázka magnetické rezonance. I když jsou moderní čipy bezpečné, mohou na snímcích dělat šmouhy, což doktoři nevidí rádi.
Budoucnost? Jsme jí my sami
Pokud se vám (stejně jako mně) nelíbí představa řezání do ruky, je tu třetí cesta, kterou teď testuje Mastercard v Polsku nebo Amazon v USA. Biometrie. Platba pohledem nebo dlaní.
Terminál si prostě naskenuje vaši oční duhovku nebo mapu žil v dlani. Nepotřebujete prsten, mobil, ani čip. Klíčem k vašemu účtu jste vy sami. Je to hygienické, bleskové, ale taky trochu děsivé z pohledu soukromí.
Co to s námi udělá?
Tahle neviditelnost plateb má jeden zajímavý psychologický dopad. Odborníci tomu říkají „konec bolesti z placení“. Když vytahujete pětistovku z peněženky, mozek to vnímá jako ztrátu. Když jen tak mávneme kartou (nebo telefonem) u terminálu, ten pocit z opravdového utrácení jaksi zmizí. Všechno je to tak bezbolestné a rychlé, že to doslova nahlodává naši finanční disciplínu.
Není divu, že část lidí se bouří a chce si zachovat hotovost – bojí se totiž, že přijdou o kus svobody. A já s nimi úplně souzním. Mít možnost volby je přece klíčové.
Plast končí, ať chceme nebo ne
Jak to tedy bude za 10 let? Nemyslím si, že budeme všichni očipovaní. Budoucnost bude hybridní. Většina z nás zůstane u mobilů a hodinek. My, hračičkové a mladá generace, přejdeme na prsteny. A ti nejodvážnější půjdou do implantátů, až se vyřeší jejich životnost.
Jedno je ale jisté. Ta ošoupaná plastová kartička, kterou nosíte v peněžence, se pomalu stává historií. Není to o tom, že by ji jedna konkrétní věc zničila.
Zdroje: centrum.cz , e-news.cz, newsgate.cz, newstream.cz
