Jsem svobodná matka a v peněžence mi zbylo jen 200 korun. Co teď?

Přibývá domácností, ve kterých žijí lidé sami. Zároveň ubývá domácností, kde žijí úplné rodiny. A někde na půli cesty jsou matky samoživitelky. Jsem jedna z nich a právě se potýkám s pocity nejistoty a beznaděje. Jedno je jisté –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ nejsem v tom sama. Rodičů samoživitelů je u nás kolem 20 procent.

Každodenní realita je tíživá

Jako svobodná matka mám zkušenost s pocity smutku i zklamání. Moje dcera chodí do školky, já musím vydělávat a obstarávat ji i domácnost. Život rodiče samoživitele je někdy tak dobrodružný, že se dá přirovnat k horské dráze. Role matky a pracující ženy je jedna z nejnáročnějších úloh na světě. Sama pocházím z tradiční rodiny, tedy se aktuálně snažím zastat pozici matky a zároveň otce.

Pečuji o dceru a snažím se jí zajistit veškerou péči, kterou mají ostatní děti z plnohodnotných rodin. Nechci, aby se v kolektivu cítila méněcenná. Musí se mi tedy dařit kloubit práci a péči o dceru a domácnost. Alimenty mi chodí nepravidelně a nemohu se na ně spoléhat, bývalý partner utekl i před zodpovědností potenciálního rodiče. Proto se snažím vydělávat dostatek peněz sama a nečekat na jakékoliv externí peněžní zdroje. Jsem účetní a mohu pracovat z domova, což považuji za velkou výhodu. Smutné je, že přibližně 30 procent samoživitelů nedostává žádné výživné a asi 13 procent rodičů dostane výživné občas jako já. Rodič, který je má zasílat, nejeví o dítě zájem navzdory sankcím, které mu hrozí.

Finanční stránka je pouze jedním problémem

Rodiče samoživitelé jsou vystaveni velkému množství situací, které musí zvládnout. Obvykle je na podobná řešení v rodině hned několik lidí, jen vy jste na ně sami. Chci dceru vychovat dobře a vést ji ke správným hodnotám, zároveň čelím jejím dotazům, proč nemá tolik hraček nebo proč nemáme doma tolik ovoce.

Aktuálně je moje peněženka skoro prázdná a do přijetí některých plateb ještě pár dní zbývá. Musím pečlivě zvážit, do čeho částku vložím. Jenže co je dnes 200 korun? Nakoupím to nejnutnější jako chleba nebo zeleninu, abychom měly večeři. Avšak právě v takových chvílích se bojím toho, že přijde nečekaný výdaj. Šetřit není v takové situaci snadné. Co když budu muset k zubaři? Co když se rozbije pračka? Co když budu muset dát do servisu svůj počítač, na kterém pracuji? Bude na čase vzít si pak půjčku? Mohla bych ji ale splácet?

Učím dceru žít skromně

Přemýšlím, co vše si mohu odpustit. Sama piji zejména vodu z kohoutku, používám základní nejnutnější kosmetiku a v podstatě si nekupuji nic pro radost. Neustále se snažím dceři poskytnout to nejlepší, často na úkor sebe. Věřím ale, že přijde lepší období, získám například více lépe pracovních pracovních zakázek a vše se zlepší.

Zatím brzy vstávám, odvedu dceru do školky, pokusím se zajistit nutné nákupy, stihnout zpracovat co nejvíce pracovních úkolů a vyzvednu dceru ze školky. Chci se jí co nejvíce věnovat, takže pokud to jde, nechci pracovat odpoledne, ale vracím se k práci až večer. Spím hodně málo a často se cítím vyčerpaná.

Mám nárok na příspěvek na bydlení a přídavek na dítě. Ten základní je 830 Kč a na bydlení mi chodí 7 404 Kč, protože celkové náklady na bydlení i v malém bytě jsou daleko vyšší než 30 procent mého příjmu. Občas mě trápí, že zákazníci neplatí vystavené faktury za mnou odvedenou práci včas. Výživné dorazí jen někdy a koupím za to například oblečení, protože ze starého dcera vyrostla. Zbytek peněz putuje především na jídlo, lékárnu a drogerii. Při současných cenách za potraviny nebo energie bych musela pracovat ve dne v noci, abych sama aktuálně dosáhla přijatelného příjmu.

Co se týká zábavy a volného času, sama skoro nikam nechodím, protože ani nemám čas. Dceru beru na bezplatná hřiště nebo na kolo, které dostala od mé kamarádky, jejíž dcera už potřebovala větší kolo, protože je starší. Dbám zejména na to, aby se mé dcerce dostávalo kvalitní zdravotní péče a vzdělání. Potřebuje nosit brýle a chodit na logopedii. Za odměnu jí pak někdy dám novou hračku, aby měla motivaci.

Pomáhá mi kontakt se svobodnými maminkami

Jednou z věcí, která mi dodává naději, je přátelství s jinými matkami, které jsou v podobné situaci a vím, že se dovedou vžít do života, který žiji. Současně tak naše děti rozvíjí sociální kontakty a cítí se začleněně a normálně navzdory tomu, že nemají oba rodiče. Můžeme si vyměňovat zkušenosti nebo například oblečení. Také lze využít možnosti vzájemného hlídání, když například potřebuji k lékaři.

Vím, že existují lidi nebo organizace, které se snaží samoživitelům pomáhat. Je možné obrátit se například na Klub svobodných matek nebo projekt Fandi mámám.

Nerada bych, aby mě dcera vnímala jako přetíženou a neustále zaneprázdněnou matku, co řeší jen dospělé a nepříjemné záležitosti. Snažím se jí být vzorem a dát jí vše, co potřebuje, přestože si to občas vyžaduje disciplínu a vlastní odpírání. Věřím, že s odvahou a silou jít vpřed si dokážu zajistit dobrý život.

Zdroje: ceskenoviny.cz, csu.gov.cz, algonadace.cz, mpsv.cz