Jsem prodavačka v supermarketu a beru 22 tisíc čistého. Jak s tím vyžívám?

Práce prodavačky není jednoduchá, i když si ji občas někteří lidé možná představují jako rutinu a práci vhodnou pro lidi bez vzdělání. Můj plat je jen 22 tisíc čistého. Jak mám s takovým platem vyjít a jaké mám zkušenosti jako prodavačka v supermarketu?

Každý den v práci začíná stejně, tedy brzy ráno, kdy je obchod ještě prázdný. Čeká mě spousta pohybu mezi regály, doplňování zboží a obsluhování zákazníků. A to vše především s úsměvem, i když nohy bolí a říkám si, že už to fakt nemůžu vydržet. Někdy se setkávám s rozčílenými zákazníky, kteří nemohou najít to, co zrovna potřebují.

Svoji práci dělám dobře, ale občas je to náročné. Lidé potřebují někoho, kdo jim pomůže najít zboží nebo jim rychle namarkuje položky. Když někdo odchází s úsměvem, tak mi to na chvíli zlepší den…

Realita měsíčního rozpočtu

Když jsem začínala, neměla jsem úplně představu, jak těžké bude vyžít s 22 tisíci měsíčně. Na první pohled to vypadá jako dobrý plat, ale když začnu počítat výdaje, zjistím, že to není tolik, jak bych si přála.

Můj měsíční rozpočet vypadá asi takto:

• Nájem: 9 000 Kč – bydlím v malém bytě, což je výhoda, protože platit nižší nájem je pro mě velmi důležité. Ale i tak je to částka, která mě každý měsíc zatěžuje.
• Jídlo: 4 000 Kč – nakupuji v tom samém supermarketu, kde pracuji, což pro mě znamená nějaké zaměstnanecké slevy. Ale i tak se musím snažit šetřit, vařím doma a vyhýbám se zbytečným výdajům.
• Doprava: 1 500 Kč – mám měsíční jízdenku na MHD. Do práce to nemám naštěstí daleko, ale i tak mě cestování něco stojí.
• Služby: 3 000 Kč – zde jsou hlavně energie, telefon a internet. Je částka, která mě někdy potrápí. Když přišla faktura za elektřinu v zimě, musela jsem pořádně plánovat, abych na všechno měla.

S těmito výdaji se každý měsíc soustředím na to, co musím zaplatit jako první, a co si nemůžu dovolit. Musím šetřit, abych vůbec skončila na nule a ne v mínusu. Občas si nějakou malou radost dopřeji. Ale dovolené do zahraničí nebo nové oblečení jsou pro mě nereálné. O víkendech si zajdu s přáteli na kávu nebo si koupím něco malého, co mi udělá radost. Ale cesty na vysněná místa u moře zůstávají jen v mých představách. Pokud si chci něco užít, obvykle to není nic drahého. Jedu na víkend za last minute ceny nebo navštívím rodinu.

Jak se cítím ve své práci?

V práci jsem denně v kontaktu s lidmi, kteří si přijdou pro své zboží, a často mám pocit, že jejich život je jednodušší. Většina z nich se tváří, že mají všechno pod kontrolou. Někdy se ale cítím zaseknutá na stejné mzdě, na stejném místě. Také samozřejmě vím, že jsou lidé, kteří mají lepší platy a podmínky, ale zároveň jsem vděčná za to, co mám. Zároveň jsou mnohem horší a náročnější profese.

Chtěla bych mít víc peněz na úspory nebo si dopřát lepší životní standard. Někdy si ale říkám, že tohle je moje realita, dokud nezměním práci. A to je možná důvod, proč někdy přemýšlím, jestli bych neměla zkusit něco jiného.

Každý měsíc je u mě hlavně o plánování. Když se podíváte na všechny mé výdaje a příjmy, tak lehce zjistíte, že na kvalitní život to opravdu nestačí. Lidé často zapomínají, jak náročná je práce v obchodě. Prodavačky a pokladní mají náročnou práci nejen fyzicky, ale i psychicky. K tomu se přidávají nepravidelné směny, víkendy a práce v nočních hodinách. Lidé si někdy vylévají svou zlost právě na nás. 

Všechny profese mají své těžkosti, ať už je to prodavačka, učitel nebo řidič. Možná se to zdá jako jednoduchá profese, ale opak je pravdou. Každá práce má své výzvy, které člověk plně pochopí až tehdy, když je sám zažije.

Zdroje: Břeclavský deník, Médium, Novinky, Seznam zprávy