Mladí zuří: Důchodci mají velké byty, domy i pozemky. Kde máme bydlet my? ptají se
Zatímco rodiče a prarodiče většinou bydlí ve vlastních bytech a domech, bez hypotéky či jiného zadlužení, mladá generace tápe a snaží se vyřešit problémy s bydlením. Cena nájmů nemovitostí neustále roste a pro mnohé se zdá zcela nedostupnou. Pak mladí zůstávají dlouho u rodičů, což může vyvolávat oboustrannou frustraci a nepříjemné konflikty. Přitom málokterý člověk čerstvě po dokončení školy má takový příjem, aby z něj zvládl platit sám nájem nebo si pořídil nemovitost na hypotéku.
Rodiče bydlí ve vlastním, děti nemají kam jít
Možná si řeknete, co je to za hloupost. Mladí si přece mohou koupit vlastní nemovitost, stejně, jako to udělali jejich rodiče nebo prarodiče. Jenže opak je pravdou. Ceny dnešních nemovitostí jsou extrémně vysoké. Jen v Praze se průměrná cena bytu pohybuje kolem 150 000 Kč za metr čtvereční. Získat hypotéku na takový byt nebo dokonce dům je pro mnohé mladé lidi nereálné. Jejich platy často neodpovídají vzdělání, protože nedosáhli potřebné praxe. Navíc banky zpřísnily pravidla a každý, kdo žádá o hypotéku, by měl mít našetřeno alespoň 20 % z ceny nemovitosti. U 5 milionů to dělá obrovskou částku, kterou člověk čerstvě po škole těžko našetří (pokud mu dostatečně nenaspořili rodiče).
Starší lidé přitom často bydlí ve velkých a prostorných domech či bytech, jejichž náklady už mají dávno splacené. Na jednu stranu – byla to jejich investice, aby dosáhli klidného stáří. Na druhou stranu mladí to mohou vidět jako nespravedlnost. Navíc starší generace si vystačí obvykle s jednou či dvěma místnostmi. Mohli by tak domy a byty pronajmou a jít do menšího, nebo se s dětmi podělit o bydlení. Jenže to neudělají. Chtějí je zachovat pro své potomky. Nemovitosti tak zůstávají nevyužité a uměle snižují dostupnost bydlení na trhu.
Vysoké nájmy, nedostupné hypotéky
I když mnozí mladí lidé mají poměrně slušné příjmy, stejně často na vlastní bydlení nedosáhnou. Problémem je již zmíněná vlastní našetřená částka, kterou k hypotéce potřebují. Tu by si museli nejprve naspořit, jenže jak? Pokud půjdou do podnájmu, budou platit extrémní částky jiným lidem a často jim nezbyde na spoření. Tak vzniká pocit, že platí bydlení někomu jinému a k vlastní nemovitosti se nikdy nedopracují.
Problém je i ve fenoménu krátkodobých pronájmů typu Airbnb. Ten vyhání nájemníky z měst a tlačí ceny za pronájem nahoru. Kvůli tomu pak mladí lidé bydlí v malých bytech, protože nájem za velké by neutáhli, popř. využívají spolubydlení. Často také zůstávají dlouho u rodičů, dokud nenajdou partnery, se kterými by spojili příjmy a mohli si dovolit vlastní bydlení, ať už v nájmu, nebo formou hypotéky.
Nespravedlnost vládne světem. Kdo je na vině?
Není divu, že plno mladých lidí pociťuje frustraci a poukazují na nespravedlnost. Proč mají starší generace mnohdy i několik nemovitostí, které nepotřebují, zatímco oni si nemohou dovolit ani malý byt v osobním vlastnictví? Starší generace tvrdí, že je to neschopnost mladých lidí, vydělat dostatek peněz, a hlavně si z nich něco našetřit. Ne vždy tomu tak je.
Problém je ve špatně nastaveném systému – nízká výstavba nových bytů, přísnější podmínky pro získání hypotéky, nízké platy a vysoké nájmy, stejně jako spekulace s nemovitostmi. To vše hraje roli v tomto „kolotoči“, z něhož mladí mnohdy marně hledají cestu ven.
Co bude dál?
Pokud nedojde na trhu s nemovitostmi brzy k rapidní změně, je možné, že se ekonomická nerovnost i sociální napětí mezi generacemi prohloubí. Mladá generace může stále častěji volat po radikálním politickém řešení a hledat alternativy vlastního bydlení a způsobu života mimo tradiční systém. Zda změny nastanou a jakým směrem, je zatím hudbou budoucnosti. Nezbývá jen doufat, že nedojde k ještě většímu rozdělení na ty, kteří vlastní i několik nemovitostí a na ty, kteří na vlastní bydlení nikdy nedosáhnou.
Zdroj:
