Dřina za almužnu: Kdo v Česku pracuje za minimální mzdu a proč?
Pracují osm, deset i dvanáct hodin denně. Uklízejí, starají se o hosty nebo vykonávají namáhavou fyzickou práci a na konci měsíce jim přijde výplata, která sotva pokryje nájem a jídlo. Žádné úspory, žádná dovolená, žádné vyhlídky na lepší budoucnost. Tohle není extrémní případ, ale denní realita desítek tisíc Čechů.
Česko je rájem levné práce. Zatímco politici a manažeři mluví o rostoucích mzdách, lidé na opačném konci společnost dřou za směšné výplaty, které se od minimální mzdy liší jen pár stovkami korun. Na kterých pěti pozicích berou lidé nejméně? Proč jsou jejich mzdy tak nízké? A dá se s tím vůbec vyžít?
1. Švadleny a šičky
Za krásné oblečení jsme ochotni vyhodit tisíce korun, napadlo vás ale někdy, kolik z toho dostane švadlena, díky které si máme co obléct? Bez práce švadlen a šiček se neobejdeme jediný den, přesto je tohle povolání mezi neviditelnými a nedoceněnými.
Průměrná hrubá mzda na této pozici dosahovala na konci loňského roku 23 370 korun hrubého. „Miluju svou práci, ale někdy mám pocit, že nás berou jako stroje. Práce je hodně, ale peníze žádné,“ říká Ivana, která šije pro jednu z velkých textilních firem. „Abych vyžila, musím si něco přivydělat. Šiju na zakázku oblečení nebo přešívám šaty, které lidem nejsou. Svůj volný čas bych ale raději trávila jinak než prací,“ zoufá si Ivana.
2. Číšníci a servírky
Práce lidí na place restaurací nebo barů není nijak jednoduchá. Pracují dlouho do noci, musí být komunikativní, a to ideálně v několika jazycích, také musí být flexibilní a odolní proti stresu a za žádnou cenu nesmí ztratit úsměv na rtech.
Takové vlastnosti přitom musí mít i vrcholoví manažeři, jenže narozdíl od nich nejsou servírky ani číšníci tak dobře placení. Jejich průměrná mzda šplhá k částce 22 353 korun hrubého. Podstatnou část příjmů mají ze spropitného, jenže ve chvíli, kdy onemocní nebo nastoupí na mateřskou dovolenou, náhrada jejich mzdy se počítá z tohoto neuctivě nízkého základu.
3. Vrátní
Na první pohled nenáročná práce někde v kukani láká především důchodce nebo lidi s omezenými možnostmi na trhu práce. Ve skutečnosti je to ale dřina, která rozhodně pohodlná není. Dlouhé noční šichty, nepravidelné směny i velká zodpovědnost, to je jen výčet toho, co práce vrátného obnáší.
Zkreslené představy měl na počátku i Josef, který je už v důchodovém věku a který si na práci na vrátnici cení hlavně toho, že může být nadále mezi lidmi. „V noci ale bývám sám. Přiznávám, že mám i trochu strach, přeci jen zrovna fyzická zdatnost není to, co se od vrátného očekává. Jinou práci si v mém věku ale neseženu,“ říká Josef, který za svou práci na plný úvazek dostává 22 274 korun hrubého.
4. Uklízečky
Školy, nemocnice, obchody, bez nich by se to v místech, kam denně přijdou tisíce lidí, hemžilo bacily nebo potkany. Práce uklízeček je ve velké míře postavená hlavně na dodržování hygienických předpisů a nelze ji tedy nijak odfláknout nebo odložit na jindy. Uklízečky jsou na pracovišti mezi prvními, aby, až se otevře, přišli všichni do čistého prostředí, nebo naopak odcházejí domů mezi posledními. A za to všechno dostávají české uklízečky v průměru 21 005 korun hrubého.
Jenže čistotu a bezpečnost pro naše zdraví považujeme za takový standard, že nikoho nenapadne, že samo se nikde neuklidí. „Nikdo si nás neváží. Když něco uklidím, během pár minut je to zase zašpiněné. Že by si třeba lidé otřeli boty do podrážky, to nehrozí. Uklízíme pořád dokola, ale nikdo to nevidí,“ stěžuje si Marie, která pracuje jako uklízečka v nemocnici už patnáct let.
5. Dělníci na stavbě
Za nejhůře placenou profesi v Česku jsou podle žebříčků považováni stavební dělníci. Nosí těžké materiály, pracují i za extrémního počasí, riskují své zdraví. A to všechno za mzdu jen o pár korun překračující minimální mzdu, která v Česku v roce 2025 činí 20 800 hrubého.
„Pracujeme i dvanáct hodin denně, často i v sobotu. Když ale přijde výplata, mám pocit, že se to nevyplatí,“ říká dvaadvacetilý Tomasz, který do Česka přišel před dvěma lety z Polska. „Jediná práce, kam mě tenkrát vzali bez znalosti jazyka i praxe, byla právě stavba. Dneska už umím česky dobře, pořád na mě ale koukají skrz prsty, když se jdu jako cizinec ucházet o práci. Zatím mě jinam nevzali,“ dodává Tomasz.
Proč jsou jejich platy tak nízké?
Jedním z hlavních důvodů nízkých mezd v uvedených profesích je podle odborníků fakt, že v nich pracují převážně ženy, cizinci či osoby s omezenou možností uplatnění na trhu práce. Lidé bez znalostí českého jazyka či s absencí odborného vzdělání pracují na pozicích, kde tento nedostatek nikomu nevadí. Jenže nekvalifikované pozice jsou také ty nejhůře placené.
Dalším důvodem je podle odborníků nízká odborová síla. Lidé ve špatně placených pozicích nemají možnost nebo sílu bojovat za vyšší mzdy. Buď se bojí, že přijdou o práci, nebo je odbory vůbec nezajímají. To vše pak vede k situacím, kdy se špatně placené pozice stávají pastí, ze které je těžké uniknout.
Co s tím?
Řešení nejsou jednoduchá. Měla by se zvýšit minimální mzda? Posílit odbory? Nastavit lepší dotace pro sektor veřejných služeb, kam obecně teče málo peněz na personální náklady? Otázka, se kterou si odborníci i politici lámou hlavu už desítky let. Jedno je ale jisté. Pokud se nic nezmění, stále více lidí bude pracovat za hranicí důstojnosti.
Zdroje: Peníze.cz, Poznat svět, Stream.cz, Ministerstvo práce a sociálních věcí
