Kdo si třídí v peněžence bankovky podle nominální hodnoty, měl by zbystřit. Psychologové si o tom nemyslí nic dobrého

Každý to má jinak. Někdo nahází peníze do peněženky, jak mu přijdou pod ruku, jiný má potřebu mít všechno v lajně – stovky ke stovkám, padesátky k padesátkám, hezky srovnané podle velikosti a všechny bankovky stejným směrem.

Na první pohled nevinný zvyk. Jenže podle psychologů může tohle chování leccos naznačovat o povaze, vztahu k penězům i o vnitřním napětí, které člověk nosí s sebou.

Řád, nebo posedlost?

Lidé, kteří si systematicky třídí bankovky, bývají podle výzkumů více orientovaní na pořádek, pravidla a kontrolu. Někdy jde o praktický návyk – prostě je jednodušší rychle sáhnout po správné částce. Jenže u některých se ze zvyku stává až nutkání. Pocit, že peníze „musí“ být v dokonalém pořádku, jinak přichází nepohoda nebo nervozita. A to už může být známka úzkostných tendencí nebo perfekcionismu, který člověka brzdí i v jiných oblastech života.

Protiklad: chaos jako svoboda

Na opačném konci spektra stojí ti, kteří bankovky prostě nahází do peněženky nebo kapsy bez ladu a skladu. Pro ně jsou peníze spíš prostředek než fetiš. Psychologové říkají, že u takových lidí jde často o větší spontánnost a menší potřebu mít věci pod kontrolou. Na druhou stranu to může ukazovat i na lehkovážný vztah k financím – kdo si neváží pořádku v drobnostech, může mít chaos i v rozpočtu.

To, jak zacházíme s hotovostí, není jen praktická stránka věci. Je to i odraz toho, jak vnímáme peníze samotné. Pro někoho jsou symbolem jistoty, proto je pečlivě hlídá a třídí. Pro jiného představují jen nástroj – rychle je utratit, rychle doplnit. Ať už jde o pořádek, nebo chaos, oboje se dá číst jako určitá „psychologická vizitka“.

Kdy zbystřit

Psychologové upozorňují, že samo o sobě třídění bankovek není problém. Stejně jako jejich neuspořádanost. Varovným signálem je až moment, kdy se z toho stane nutkavý rituál – třeba když člověk nedokáže zaplatit, dokud si nejprve nesrovná všechny bankovky, nebo má nepřiměřený vztek, pokud je peníze „rozhozené“. V takové chvíli už nejde jen o zvyk, ale o nástroj, jak ulevit úzkosti.

Zajímavé je, že vztah k pořádku v peněžence se liší i podle zemí. V Japonsku je běžné mít bankovky vždy perfektně srovnané – považuje se to za projev úcty k penězům i k obchodníkovi. V některých evropských státech naopak převládá spíš ležérní přístup a lidé si s tím velkou hlavu nedělají. To jen ukazuje, že stejné chování může být v jedné kultuře vnímáno jako normální, zatímco jinde působí podivně.

Peněženka jako zrcadlo

Možná se to zdá malicherné, ale i taková drobnost, jako je stav naší peněženky, dokáže leccos napovědět. O povaze, vztahu k pořádku, k financím i k sobě samotným. Neznamená to, že kdo má bankovky chaoticky, je nezodpovědný, a kdo si je třídí, je nutně perfekcionista. Ale může to být vodítko – malé okno do našeho vnitřního světa.

Zdroj: bps.org.uk, reddit.com, quora.com