Přetěžuje vás šéf? Pokud nepomůže domluva, nebojte se změnit práci
Neustálé přesčasy, zprávy večer a občas i o víkendu, k tomu pocit, že práce nikdy nekončí. Přetížení není jen otázkou nepohodlí, ale také rizikem, které ohrožuje zdraví a životní rovnováhu. Naučit se včas říct dost a postavit si hranice je dnes stejně důležité jako pracovní výkon.
Kdo někdy pracoval pod šéfem, který má pořád pocit, že se dá zvládnout ještě víc, ví, jak rychle se obyčejný pracovní den může změnit v nekonečný závod. Ráno začnete s jedním úkolem, a než se nadějete, máte jich na stole hromadu. Jeden náročný týden se přežije, druhý taky, ale když se to stane běžnou realitou, začne to být na pováženou. Lékaři i psychologové varují, že dlouhodobý tlak nedopadá jen na psychiku. Dřív nebo později si vezme daň i na těle. Lidé pak častěji řeší potíže se srdcem, vysoký tlak nebo únavu, která se už nedá vyspat. Není proto divu, že se o přetěžování v práci mluví čím dál víc a že se téma dostává i na titulní strany novin.
Otevřená komunikace jako první krok
Než se rozhodnete k radikálním změnám, zkuste začít u rozhovoru. Mlčet a doufat, že si šéf všimne sám, je sázka na jistou frustraci. Osvědčenou cestou je mluvit konkrétně. Místo neurčitého mám toho moc je lepší ukázat, kolik úkolů skutečně řešíte a jaké mají termíny. Racionální argumenty bývají slyšet víc než stížnosti. Psychologové upozorňují, že lidé, kteří jsou dlouhodobě přetížení, dělají častěji chyby a jejich výkon jde dolů. Na výsledcích firmy se to pak projeví rychleji, než by si vedení přálo. Proto má smysl si o problému otevřeně promluvit. Nejde jen o odvahu postavit se šéfovi, ale o krok, který může nakonec pomoci oběma stranám.
Kdy požádat o podporu
Mnozí lidé se obávají, že požádat o pomoc je známkou slabosti. Opak je pravdou. Profesionál, který si umí říct o podporu, prokazuje zralost a schopnost myslet strategicky. V praxi to může znamenat rozdělení úkolů v týmu, úpravu priorit nebo i dočasnou výpomoc kolegů. V mnoha firmách už dnes fungují různé formy podpory. Když už toho má člověk v práci nad hlavu, může se v některých firmách obrátit na personalisty nebo na interní poradce. Někde dokonce fungují koučové, kteří se věnují právě lidem v podobné situaci. Pocit, že na všechno nejste sami, je v takových chvílích k nezaplacení. Díky tomu se stres snáší snáz a lidé mají větší chuť u firmy zůstat. Často k tomu stačí drobná úprava režimu. Někdo uvítá pružnější začátek pracovní doby, jinému pomůže možnost občasného home office. I takové jednoduché změny dokážou v týmu výrazně zlepšit náladu.
Když už domluva nepomůže
Jsou ale situace, kdy nepomáhá ani trpělivost ani dialog. Když šéf pořád dokola přehlíží vaše potřeby a dává najevo, že mu je jedno, jestli máte rodinu nebo čas pro sebe, je nejspíš čas uvažovat o odchodu. Statistiky ukazují, že lidé v posledních letech mění práci často právě kvůli nevhodnému chování nadřízených. Peníze už nejsou ten hlavní důvod. Odejdete-li z prostředí, kde se necítíte respektovaní, není to prohra, ale důkaz, že si vážíte svého zdraví a času. Žádná pracovní pozice nestojí za to, abyste kvůli ní přišli o energii a chuť do života.
Proč hranice chrání zdraví
Psychologové se shodují, že zdravé pracovní hranice chrání nejen psychiku, ale i fyzické zdraví. Neustálý tlak totiž narušuje spánek, oslabuje imunitu a zvyšuje riziko vážných onemocnění. K tomu přidejte podrážděnost, která se snadno přenese i do rodiny nebo partnerských vztahů. Naopak lidé, kteří umí říct teď už stačí a umí si práci uspořádat podle svých možností, bývají spokojenější a dosahují lepších výsledků. Je to paradox, ale právě schopnost odmítnout přetížení často vede k vyšší produktivitě.
Co si z toho odnést
Pracovní přetížení není drobnost, kterou lze přejít mávnutím ruky. Pokud se ocitnete v situaci, kdy vás šéf tlačí na hranici únosnosti, začněte otevřenou komunikací. Když to nestačí, požádejte o pomoc a podporu. A pokud ani to nevede ke změně, mějte odvahu odejít. Vaše zdraví, psychická pohoda a osobní život mají vždy vyšší hodnotu než pracovní místo. Dobrá práce se totiž pozná nejen podle výsledků, ale i podle toho, že vám dovolí zůstat sami sebou.
Zdroje: World Health Organization, The Cut, iDnes
