Tohle divné udělátko mi zbylo ještě po Rusácích. Včera jsem ho střelil v army shopu a rázem mám na nový mobil
Když se řekne staré vojenské vybavení, většina lidí si představí plechovou přilbu nebo zelenou pláštěnku. Jenže občas se ve skříni nebo na půdě objeví opravdová rarita. Takové udělátko, které vypadá jako z jiné planety, ale ve skutečnosti bylo ještě nedávno součástí výbavy vojáků. A přesně takhle jsem se ocitl tváří v tvář sovětskému polnímu telefonu TA57.
Malá krabička s velkým příběhem
TA57 na první pohled připomíná mix mezi starým magnetofonem a přenosnou nabíječkou na autobaterii. Má krabicový tvar, hromadu knoflíků a kabelů, a hlavně robustní sluchátko, které by se dalo použít i jako zbraň. Sověti totiž všechno dělali tak, aby to vydrželo atomový výbuch, takže je jasné, že i telefon musel zvládnout víc než jen přepojení hovoru.
Tenhle přístroj se vyráběl od šedesátých let a sloužil k tomu, aby vojáci mohli komunikovat v terénu. Zapojil se do polních kabelů, točilo se klikou a vojáci si mohli povídat. Samozřejmě bez signálu, bez tarifu a bez toho, aby vám někdo poslal reklamní SMS o novém tarifu na data.
Jak fungoval telefon bez mobilní sítě
Celý kouzelný trik TA57 spočíval v tom, že nepotřeboval mobilní vysílače ani satelity. Stačilo natáhnout dva dráty mezi jednotkami a komunikace byla na světě. Točilo se klikou, aby vznikl signál, a na druhé straně zazvonil podobný přístroj. Když vojáci přiložili ucho ke sluchátku, slyšeli hlas kamaráda z okopu o pár kilometrů dál. Prosté, účinné a hlavně bezpečné, protože nepřátelské odposlechy měly velkou práci chytit takový analogový signál.
Proč jsem se ho zbavil
Když jsem ho před časem objevil, říkal jsem si, že to bude skvělá dekorace. Jenže pak jsem zjistil, že moje návštěvy mají tendenci ptát se, jestli jde o bombu nebo přístroj na kontakt s mimozemšťany. Pravda, vzhled tomu napovídal. Takže jsem ho nakonec odnesl do army shopu. A světe div se, pán za pultem se rozzářil jako malý kluk u vánočního stromečku. Evidentně jsem donesl poklad.
Za chvíli jsem měl v kapse pár stokorun a před očima představu, že si místo starého udělátka pořídím nový mobil. Moderní technologie za staré železo, ironie doby v přímém přenosu.
Sbírkový kousek i rarita na poličce
Sběratelé podobných vojenských předmětů by vám řekli, že TA57 má hodnotu nejen v kovu, ale i v historii. Každý kus je důkazem doby, kdy se armády připravovaly na úplně jiný druh konfliktu než dnes. Byla to éra, kdy byl telefon na kliku považován za moderní komunikační prostředek a internet byl jen pojem v hlavách vizionářů.
Pokud byste dnes chtěli takový telefon koupit, připravte si pár tisíc korun. Záleží samozřejmě na stavu, kompletnosti příslušenství a na tom, zda k němu dostanete i originální návod v azbuce. Army shopy a internetové aukce občas podobný kousek nabízejí, ale rozhodně to není běžná věc, kterou byste našli na každém rohu.
Nostalgie i nadsázka
Někdo se na starý telefon dívá jako na kus šrotu, jiný v něm vidí okno do minulosti. Já osobně si ho budu pamatovat jako zařízení, které mi umožnilo upgradovat se do jednadvacátého století. Protože ruku na srdce, TA57 sice vypadá skvěle na fotkách a hodí se do muzea, ale když potřebujete zavolat babičce, že přijdete na svíčkovou, nový mobil je prostě praktičtější.
Na druhou stranu, až mi jednou vypadne proud a nebude fungovat ani wifi, možná si vzpomenu na tenhle starý přístroj. Stačilo natáhnout drát a spojení bylo hotové. Bez hesel, bez aktualizací, bez toho, že by vás někdo nutil přijmout cookies.
Polní telefon TA57 je připomínkou doby, kdy technika byla jednoduchá, těžká a téměř nesmrtelná. Pro někoho je to rarita, pro jiného kus historie, pro další jen podivná krabice, co zabírá místo ve sklepě. Já už ho doma nemám, ale díky němu si můžu užívat moderní vymoženosti a napsat článek právě na mobilu, který jsem si za něj pořídil. A to je hovor, který rozhodně stojí za to.
