Metoda 50/30/20 může pomoci kontrolovat rozpočet, ale pro nízkopříjmové domácnosti nemusí být vhodná
V peněžence to občas skřípe a člověk hledá způsoby, jak mít finance víc pod kontrolou. Jednou z populárních cest je metoda 50/30/20. Na první pohled vypadá elegantně a přehledně, skoro jako recept na bábovku. Jenže když se na ni podíváme blíž, zjistíme, že ne každému se podle tohoto receptu bude péct stejně dobře.
Princip je jednoduchý. Příjmy se rozdělí na tři hromádky. Polovinu, tedy 50 procent, věnujete na nutné výdaje. Sem spadá bydlení, jídlo, doprava a další nezbytnosti. Druhá hromádka, 30 procent, je určena na přání. To znamená kavárny, dovolené, kino nebo třeba nové boty, které nepotřebujete, ale které vám dělají radost. Poslední díl, 20 procent, jde na úspory nebo splácení dluhů. Vypadá to snadno. Jen vzít kalkulačku a tři hromádky jsou na světě.
Proč je metoda populární
Lidi mají rádi jasná pravidla. Když vám někdo řekne, že každé euro či korunu máte rozdělit do předem určených šuplíků, cítíte se hned jistější. Je to jako s dietou, kde víte přesně, kolik kalorií smíte sníst. Jenže podobně jako u diet se i tady ukazuje, že realita může být tvrdší než barevné grafy na Instagramu.
Výhody pro běžné domácnosti
Pokud máte stabilní příjem, metoda 50/30/20 může udělat divy. Najednou zjistíte, že neutrácíte tolik za hlouposti, protože 30 procent na přání se rozkutálí rychleji, než by člověk čekal. Uvědomíte si, že kino, kavárna, nové tričko a menší výlet mohou dohromady spolknout celou částku dřív, než řeknete popcorn. A zároveň získáte jistotu, že se část peněz ukládá stranou. To je klíčová výhoda, protože spořit se většině z nás nechce.
Kde metoda drhne
Problém nastává u nízkopříjmových domácností. Pokud máte příjem, který sotva pokryje základní potřeby, pak vám 50 procent na nezbytnosti nestačí. Nájem, elektřina, potraviny a doprava mohou snadno spolknout mnohem víc. A kde pak vzít na přání a dokonce na úspory. V takových případech se z metody 50/30/20 stává spíš hezký sen než praktický nástroj. Je to podobné jako doporučení jíst denně pět porcí ovoce. Na papíře krásné, ale zkuste to zaplatit, když rozpočet sotva stačí na brambory.
Psychologický efekt
I když není metoda vždy realistická, má jednu nepopiratelnou výhodu. Přinutí vás přemýšlet o tom, za co utrácíte. Už jen samotné rozdělení výdajů do tří kategorií otevře oči. Najednou vidíte, že místo aby se peníze rozutekly neznámo kam, máte jasně pojmenované škatulky. A to pomáhá, protože mozek má rád pořádek.
Pokud máte nižší příjmy, můžete si upravit procenta. Třeba 70 procent na nezbytnosti, 20 procent na přání a 10 procent na úspory. Nebo klidně i 80/15/5. Není to o magických číslech, ale o principu. Ten spočívá v tom, že aspoň něco, i kdyby to byla stokoruna, jde pravidelně na stranu. To vytváří dobrý zvyk a dává pocit, že máte situaci v rukou.
Pro koho je metoda vhodná
Hodí se pro lidi, kteří mají příjem na úrovni, kde 50 procent pokryje základní životní potřeby. Pokud patříte mezi ně, metoda vás naučí disciplíně a přehledu. Pokud ne, pak je lepší se inspirovat jen principem a hledat vlastní poměr, který dává smysl.
Rozdělování peněz na tři hromádky může být trochu jako dělit čokoládu mezi děti. Teoreticky to jde spravedlivě, ale v praxi se vždycky najde někdo, kdo dostane víc, protože měl smutnější oči. Tak je to i s rozpočtem. Teorie 50/30/20 je pěkná, ale nakonec to stejně často dopadne tak, že přání dostanou o pár kostiček víc, než by měly.
