Právní poradna: Soused si ze společných prostor domu před bytem udělal druhou předsíň. Tvrdí, že je to jen jeho věc
Botník, skříňka nebo jen pár odložených bot na společné chodbě. Je to téma, které v mnoha bytových domech vyvolává napjatou atmosféru. Přitom zákony na společné prostory pamatují, protože tady může jít i o život.
Pojďme se na tuto situaci podívat věcně, ale především lidsky a bez emocí. I když můžeme slyšet argumenty, že je to věc jen toho souseda nebo že jde jen o kousek místa a stěžovatel asi nemá, co na práci. Jedná se však o vážný problém, a to hned ve dvou rovinách.
Čí je vlastně ta chodba?
Jádrem sousedského sporu je často nedorozumění v tom, co vlastně znamená společný prostor. Je lákavé vnímat ten kousek chodby přímo před naším prahem jako trochu víc svůj.
Občanský zákoník v tom má ale jasno. Chodby, schodiště, vchody či výtahy jsou definovány jako společné části domu. Patří úplně všem vlastníkům v domě, a to bez výjimky. Každý z nás má samozřejmě právo tyto prostory užívat. To však zahrnuje jen chůzi po nich, abychom se dostali k bytu.
Umístění botníku či skříně už ale není běžné užívání. Je to faktické zabírání prostoru, který patří i všem ostatním. Dotyčný tak zmenšuje prostor pro ostatní a v podstatě si soukromě přivlastňuje něco, co mu nepatří. Z právního hlediska je prostě argument „je to moje věc“ naprosto mylný.
Větší problém než právo je naše bezpečí
Přestože je vlastnická stránka důležitá, ten skutečný a bohužel často přehlížený problém je jinde. Je jím požární bezpečnost.
Společná chodba totiž není jen obyčejný průchod. Podle zákona je to téměř vždy úniková cesta. Je to prostor, který má v případě nouze sloužit dvěma klíčovým účelům. Zaprvé musí umožnit všem obyvatelům rychlou a bezpečnou evakuaci a zadruhé musí umožnit hasičům a záchranářům rychlý a bezpečný přístup.
Jakýkoli nábytek nebo odložený předmět na této cestě představuje dvě obrovská rizika, která si často neuvědomujeme. Prvním rizikem je překážka v kouři. Zkuste si představit ten nejhorší scénář. V domě hoří, vypadl proud a chodba je plná hustého, neprůhledného kouře. Viditelnost je nulová. V panice se snažíte dostat ven po hmatu. V tu chvíli se i malý botník stává smrtelně nebezpečnou pastí. Můžete o něj zakopnout, zablokovat cestu ostatním za sebou nebo záchranářům s nosítky.
A teď to hlavní, co si málokdo uvědomí, botník ze dřevotřísky, boty z plastu a gumy, nebo odložený kabát, to všechno je v podstatě palivo. Dáváme tím ohni potravu přímo na chodbu, která má být přitom podle všech předpisů naprosto čistá a bez jakýchkoli hořlavých předmětů. Tím, že na chodbu umístíme nábytek, dáváme ohni palivo, aby se rychleji šířil. A co je horší, při hoření těchto materiálů vzniká extrémně hustý a vysoce toxický kouř.
Kdo za to nese odpovědnost?
Pokud by se nedej bože něco stalo, otázka odpovědnosti je neúprosná. Samotný vlastník botníku může dostat pokutu od hasičů (HZS) a je plně odpovědný za škodu na zdraví či majetku, kterou jeho překážka způsobí.
Odpovědnost však nese i společenství vlastníků (SVJ) jako celek, které je povinno udržovat volné únikové cesty a hrozí mu od HZS statisícové pokuty. A teď pozor, protože osobní odpovědnost dopadá i na jednotlivé členy výboru SVJ.
Ti mají povinnost jednat s péčí řádného hospodáře. Pokud o problému prokazatelně vědí, ale nekonají, mohou být v případě tragédie osobně a celým svým majetkem odpovědní za škodu, která vznikla jejich nečinností. To je riziko, které si mnoho dobrovolníků ve výborech neuvědomuje.
Jak situaci řešit citlivě a konstruktivně?
Cílem není vést sousedskou válku, ale zajistit bezpečný domov pro všechny. Nejlepším řešením je prevence a osvěta. Je ideální mít jasně formulovaná pravidla v domovním řádu a na schůzích SVJ pravidelně a vlídně vysvětlovat, že zákaz odkládání věcí na chodby není „nesmysl“, ale klíčové bezpečnostní pravidlo.
Často pomůže i přátelská lidská domluva, kde sousedovi vysvětlíme rizika, o kterých možná ani nevěděl. Pokud domluva selže, musí výbor SVJ zaslat danému vlastníkovi formální výzvu k odstranění věcí s odkazem na požární předpisy a stanovit přiměřenou lhůtu.
Jako krajní řešení, pokud ani to nepomůže, může SVJ věci odstranit svépomocí. Zde je ale třeba postupovat opatrně, protože věci se nesmí vyhodit. Musí se bezpečně uskladnit a vlastník musí být vyzván k jejich převzetí. Náklady na odstranění a uskladnění pak hradí on.
Závěrem, nejde tu o to, kdo vyhraje spor o botník. Jde o společnou odpovědnost za bezpečí našich rodin a sousedů. Je nezbytné pochopit, že pravidlo prázdné chodby není symbolem nevlídnosti či osobní zaujatosti, ale symbolem domu, kde lidé myslí jeden na druhého.
Zdroje: hasicicr.cz, portalsvj.cz, podnikatel.cz, portalobydleni.cz
