Jaké byly platy a kolik stály základní potraviny v roce 1989 ve srovnání s dneškem. Jak moc si Češi polepšili?
Vzpomínky na ceny před rokem 1989 jsou jako zaklínadlo. Máslo za 10 Kčs, bochník chleba za tři koruny, mléko za 2 Kčs. Z dnešní perspektivy, kdy jsou ceny potravin tématem číslo jedna, to zní skoro jako ekonomický ráj.
Je logické, že se tak lidem vkrádá do mysli otázka: „Nebylo za komunistů opravdu lépe?“ Dobře, ale nechme teď pocity stranou a pojďme se raději podívat na čistá čísla. Těsně před revolucí, v roce 1989, si lidé v průměru vydělali 3 170 Kčs hrubého. Když skočíme do roku 2024, tak průměrný plat v Česku už přesáhl 46 000 Kč.
Je to sice krásný téměř patnáctinásobný skok, ale samotné číslo je k ničemu. Klíčem není informace, kolik vyděláme, ale co si můžeme za tyto peníze koupit.
Jak na tom je nákupní košík při srovnání cen v minutách?
Nejlepší a nejspravedlivější srovnání není v korunách, ale v čase. Kolik minut jsme museli na danou potravinu pracovat tehdy, a kolik dnes?
Počítejme opravdu jednoduše. Při 170 hodinách měsíčně činila mzda na minutu v roce 1989 asi 0,31 Kčs. Dnes je to zhruba 4,5 Kč za minutu. A teď pojďme na nákup. Například na máslo (250 g) jste v roce 1989 museli pracovat 32 minut. Dnes na něj při běžné ceně 59,90 Kč vyděláte za pouhých 13 minut, což je méně než polovina času.
Ještě dramatičtější je to u kuřete při přepočtu na cenu za 1 kg. Tehdy stálo 30 Kčs, což představovalo 97 minut práce. Dnes je to při běžné ceně 70 Kč jen 15,5 minuty. Na kuře tak pracujeme šestkrát kratší dobu. Podobně vejce, které stálo 1,20 Kčs a vyžadovalo téměř 4 minuty práce, dnes (při ceně 6 Kč) stojí jen 1,3 minuty našeho času.
Čísla mluví jasně. I když jsou ceny nominálně mnohem vyšší, na základní potraviny pracujeme dramaticky kratší dobu. Za průměrný plat si jich dnes koupíme dvakrát až šestkrát více.
Propast jménem elektronika a auta
Zatímco u jídla je pokrok velký, v oblasti spotřebního zboží je to revoluce.
Pamatujete na barevnou televizi? V roce 1989 to byl luxus za cca 12 500 Kčs. Průměrný člověk na ni musel dát čtyři celé své měsíční platy. Dnes si za jeden průměrný plat koupíme televize klidně čtyři. Poměr se zcela obrátil.
A co teprve auto? Nová Škoda stála průměrně 84 600 Kčs. To bylo 26,7 průměrných platů. Více než dva roky práce, za předpokladu, že by člověk nejedl a nebydlel. Dnes je srovnatelný nový vůz dostupný za zhruba 10 průměrných platů. Doba nutná k vydělání na auto klesla skoro o dvě třetiny.
Proč se nám tedy zdá, že je draho? Odpověď je bydlení
Jak je tedy možné, že i přes tato data má mnoho lidí pocit, že se jejich situace dramaticky nelepší? Mohou za to náklady na bydlení, které dramaticky změnily strukturu našich výdajů.
V roce 1989 fungoval systém státem vlastněných a silně dotovaných bytů. Náklady na průměrný byt (nájem, energie, voda) činily asi 145 Kčs měsíčně. To byla pouhá 4,6 % tehdejšího hrubého příjmu.
Dnes je situace diametrálně odlišná. Ceny bydlení a energií jsou tržní. Tyto náklady dnes běžně tvoří 27 % až 32 % průměrného příjmu domácností. Ekonomický tlak se jednoduše přesunul. Zatímco v roce 1989 byl největší výzvou sehnat zboží, dnes je největší výzvou zaplatit střechu nad hlavou.
Skrytá cena, na kterou se zapomíná
Jakékoli čistě číselné srovnání je navíc neúplné, pokud nezapočítáme „skrytou cenu“ socialismu. Cena zboží se totiž neplatila jen v korunách.
Platilo se časem. Nekonečné fronty nebyly výsadou luxusu. Běžně se stálo na maso, toaletní papír nebo banány. Lidé si museli brát v práci volno nebo vstávat ve čtyři ráno, aby měli maso na nedělní řízky.
Platilo se důstojností. Klíčem k lepšímu životu nebyly peníze, ale známosti. Mít kamaráda řezníka nebo zelináře bylo cennější než mít peníze v peněžence. Kvalitnější zboží bylo podpultové.
A především se platilo absencí volby. Existoval jeden druh Gothaje, pár druhů jogurtů. Heslem doby bylo: „Ber, nebo nech být.“ Dnešní výběr desítek druhů čehokoli byl doménou sci-fi. Shánění základních věcí byla práce na plný úvazek.
Takže polepšili jsme si, nebo ne?
Odpověď na titulní otázku je jednoznačná: Ano, polepšili jsme si dramaticky.
Matematika ukazuje, že naše reálná kupní síla u potravin je dvojnásobná až šestinásobná. A co je možná nejdůležitější, zmizela ona skrytá cena. Zmizely fronty, nejistota a ponižující shánění. Svoboda volby a okamžitá dostupnost zboží představují obrovskou hodnotu, kterou čísla jen těžko vyjádří.
Toto zbohatnutí však není bez nákladů. Ekonomický tlak se přesunul a hlavní zátěží dnešních rozpočtů je bydlení. Ale i s tímto břemenem je celková životní úroveň, měřená tím, co si za svou práci můžeme pořídit, nesrovnatelně vyšší.
Zdroje: tn.cz, zpravy.aktualne.cz, blesk.cz
