Nejnespravedlivější zákon Česka: Kdy musíte platit na bývalého manžela či manželku výživné?
Rozvod bývá těžký sám o sobě. Emoce, majetek, děti… a pak ještě výživné pro bývalého partnera. Ano, i to v Česku existuje. Málokdo o tom ví, dokud se ho to netýká. A když zjistí, že po letech manželství bude dál posílat peníze člověku, se kterým už dávno nic nemá, bývá to šok.
Když rozvod nestačí
Většina lidí má pocit, že rozvodem se všechno uzavře. Každý si půjde po svém a minulost zůstane minulostí. Jenže české právo to vidí trochu jinak.
Podle občanského zákoníku (§ 760 a další) totiž může mít rozvedený, ať už muž, nebo žena, nárok na výživné.
Pokud jeden z bývalých partnerů není schopen se uživit sám a tato jeho nebo její situace souvisí s manželstvím, může po druhém chtít finanční podporu.
Týká se to třeba lidí, kteří kvůli péči o rodinu roky nepracovali, nebo těch, kdo se po rozvodu ocitnou v horším zdravotním stavu. Smyslem zákona má být určitá ochrana slabší strany, aby rozvod neznamenal úplný pád na dno.
Soud neřeší jen peníze
Když se dva nedohodnou, rozhodne soud. A ten se přitom dívá na všechno – nejen na výši příjmů. Zákon přímo říká, že soud zohlední délku manželství, dobu od rozvodu, ale i to, jestli si ten, kdo o výživné žádá, snažil najít práci, nebo jestli by mohl žít z vlastního majetku.
Hodnotí se i to, kdo se během manželství staral o domácnost, děti, kdo umožnil tomu druhému věnovat se kariéře. A samozřejmě i to, jestli se žadatel po rozvodu nechová vyloženě nevhodně – například pokud by se dopustil trestného činu vůči bývalému partnerovi.
V praxi to znamená, že výživné soud přiznává spíš výjimečně – v případech, kde je jasné, že jeden z partnerů je na tom opravdu špatně a ta situace přímo souvisí s minulým manželstvím.
Jak to celé funguje
Výživné bývá většinou měsíční částka, která se platí dopředu. Ale není to jediné možné řešení. Někdy se manželé domluví na jednorázovém odbytném – tedy na částce, která všechno uzavře najednou. A zákon dokonce připouští i nepeněžní plnění – třeba bydlení, jídlo nebo služby, pokud to oběma vyhovuje.
Když se rozvedení partneři dohodnout nedokážou, soud výši výživného určí sám. Obvykle jen na omezenou dobu, aby měl ten slabší z dvojice čas se postavit na vlastní nohy.
Kdy povinnost končí
Zákon naštěstí pamatuje i na to, že tato povinnost nemůže trvat věčně. Jakmile oprávněný rozvedený manžel uzavře nové manželství nebo vstoupí do registrovaného partnerství, nárok automaticky zaniká. Stejně tak může výživné ukončit soud, pokud se prokáže, že už není potřebné – třeba když si dotyčný najde práci nebo má vlastní příjem.
Kde začíná pocit nespravedlnosti
Tady se dostáváme k jádru věci. Mnoho lidí tenhle zákon považuje za zbytečně tvrdý – jako by člověk nikdy nemohl mít od bývalého klid. „Proč bych měl živit někoho, s kým už dávno nic nemám společného?“ slýchají právníci poměrně často.
Na druhou stranu, ten zákon má svůj smysl. Bez něj by třeba žena, která se dvacet let starala o rodinu, mohla po rozvodu skončit bez prostředků a bez šance se rychle postavit na vlastní nohy.
Jenže hranice mezi ochranou a zneužíváním je tenká. Jsou případy, kdy soud uzná výživné i pro člověka, který by si mohl přivydělat, ale nechce. A právě to v očích veřejnosti dělá z tohoto ustanovení „nejnespravedlivější zákon“ vůbec.
Co by měl vědět každý, kdo se rozvádí
Rozvod je víc než podpis na papíře. Pokud jeden z bývalých manželů skončí bez příjmů a prokáže, že za to může průběh manželství, může žádat podporu. Pokud jste na opačné straně, vyplatí se mít připravené důkazy, že druhý má reálnou možnost si vydělat.
Výživné pro rozvedeného manžela není trest ani odměna. Je to pojistka, která má chránit ty, kteří se během manželství obětovali pro rodinu. A i když ten zákon mnohé rozčiluje, jeho cílem je, aby po rozvodu nezůstávali lidé úplně sami – bez prostředků a bez šance začít znovu.
Zdroj: portal.gov.cz, info.cz, YouTube
