Kolik berou vrcholoví manažeři v Praze a za co? Částky jsou astronomické, výkon průměrný
Praha žije dva úplně jiné životy, které se o sebe ani neotřou. V tom prvním byla průměrná hrubá mzda na konci roku 2024 necelých 60 000 Kč. V tom druhém si špičkoví manažeři ročně odnášejí balíky kolem tří milionů korun.
Základní platy vrcholových manažerů se sice pohybují kolem 150 000 Kč, ale medián pro ty úplně nejvyšší sahá až k 337 000 Kč měsíčně. Není to jen statistika. Je to zásadní otázka: Jsou tyhle miliony zaslouženou odměnou za skvělé vedení, které táhne naši ekonomiku? Nebo je to systém odtržený od reality?
Základní plat je jen začátek
Abychom pochopili tyhle sumy, musíme si uvědomit, že základní plat je jen začátek. Data z různých průzkumů sice ukazují průměrný základní plat manažera někde mezi 135 a 150 tisíci korunami, ale skutečné bohatství se rodí jinde.
Jsou to variabilní složky, tedy bonusy. Ty dokážou klidně zdvojnásobit měsíční příjem a vyšroubovat celkovou roční odměnu právě na ty dva až tři miliony. Průměrný roční bonus dělá úctyhodných 400 000 Kč, u nejvyšších pozic je to ale klidně 30 % ze základu. K tomu si připočtěte prémiová služební auta, nadstandardní pojištění a třeba kurzy MBA.
Za co se platí? Hlavně za rychlý zisk
A teď to nejdůležitější: Za co tyhle bonusy vlastně jsou? Odpověď je celkem jasná. V drtivé většině jsou navázané na celofiremní finanční výsledky. U nejvyšších šéfů tvoří tenhle faktor až 60 % výpočtu bonusu. Osobní výkon nebo výkon týmu hrají až druhé housle.
Co to v praxi znamená? Manažeři jsou motivováni hlavně k maximalizaci krátkodobých čísel – zisku, obratu, ceny akcií. Jak uvidíme, tohle se může ošklivě bít s tím, co Česko dlouhodobě potřebuje.
I zde se skrývá propast, která ženám krátí bonusy až o 42 %
Na první pohled to v managementu vypadá, že v platech panuje rovnost. Rozdíl v základu mezi muži a ženami je jen 3 %. Háček je ale v bonusech. Ženy na manažerských pozicích dostávají v průměru o 42 % nižší bonusy než jejich kolegové. Celkový rozdíl v příjmu (plat + bonus) tak najednou skočí na téměř 10 %. A co je horší, tahle bonusová propast se za poslední rok ještě zvětšila. Systém, který rozděluje bohatství, je zjevně vychýlený.
Paradox vysokých platů a průměrných výsledků Česka
Tady se dostáváme k jádru problému. Zatímco platy manažerů letí vzhůru, klíčové ukazatele české ekonomiky žádná sláva nejsou. Jednotlivé firmy mohou být v zisku, ale jako celek zadrháváme.
Tak třeba produktivita práce. Data mluví jasně. Česko je na 77 % průměru EU. Jednoduše řečeno, za hodinu práce vytvoříme skoro o čtvrtinu méně hodnoty než průměrný Evropan. A jak to doháníme? Jednoduše! Prostě víc pracujeme. Průměrný Čech odpracuje o 17 % více hodin ročně než průměrný občan EU.
Ekonomové se však shodují, že problém rozhodně není v lenosti lidí, ale v malých investicích do technologií a automatizace. Český dělník má prostě „horšího robota“ než ten německý.
Podobně je na tom inovativní výkonnost. Zpráva European Innovation Scoreboard nás řadí mezi „mírné inovátory“. Dosahujeme asi 90 % průměru EU. Proč? Chybí investice do výzkumu a vývoje a firmy málo spolupracují s univerzitami. Nejsme inovační tygr, spíš takový průměr.
Platíme manažery za špatné věci?
A tady se kruh uzavírá. Na jedné straně máme systém odměn, který tlačí manažery k co nejlepšímu finančnímu výsledku tento rok. Na druhé straně máme strategickou slabinu země, která volá po drahých, dlouhodobých investicích do technologií a inovací.
Problém není, že by manažeři byli špatní. Problém je, že jsou placeni za špatné věci. Analýza ČNB potvrzuje, že právě investice do strojů zvyšují produktivitu. Jenže taková investice je drahá a ukrojí z krátkodobého zisku – tedy z metriky, na které závisí manažerský bonus. Logicky uvažující šéf tak může zásadní inovaci odložit, aby si zajistil svou roční odměnu.
Ten „průměrný výkon“ ekonomiky tak může být přímým důsledkem systému, který vytváří ty „astronomické“ platy. Platíme prémiovou cenu za správu současného stavu, ne za budování budoucnosti. A to je otázka za miliony, kterou si už nemůžeme dovolit ignorovat.
Zdroje: csu.cz, positiv.cz, platy.cz, penize.cz
