Evě je 86 let a našla si práci v supermarketu. Nic jiného jí nezbylo. Zoufalá důchodkyně je smutným zrcadlem celé české společnosti

Věk 86 let bývá spojen s klidem, rodinným zázemím a odpočinkem. Rostoucí náklady, nízké důchody a nejistý pracovní trh však nutí tisíce českých seniorů vracet se do zaměstnání. Příběh mnoha seniorů je jen špičkou ledovce, který ukazuje, jak těžký život čeká i další české důchodce.

Proč musí osmdesátníci pracovat, aby přežili?

Evě je 86 a většinu života pracovala jako zdravotní sestra, starala se o pacienty, sloužila noční směny a byla zvyklá spíše dávat, než brát. Po odchodu do důchodu si představovala, že si užije čas s vnoučaty, bude péct koláče a občas vyrazí na výlet. Jenže po zaplacení nájmu, léků a základních výdajů ji z důchodu zbývalo sotva pár stokorun. Proto se rozhodla vzít práci v supermarketu. Stojí u regálů, vyrovnává zboží a snaží se udržet krok s tempem, které by vyčerpalo i mladší ročníky.

Její příběh ukazuje, že český důchodový systém nedokáže zajistit důstojný život každému. Jak je možné, že lidé, kteří celý život poctivě pracovali, dnes musejí v osmdesáti letech chodit do zaměstnání, aby si mohli koupit chleba?

Ekonomická realita českých seniorů

Podle údajů Českého statistického úřadu pobírá průměrný důchodce v Česku přibližně 20 tisíc korun měsíčně, avšak medián je nižší. Ale průměr je ošidný – značná část seniorů, zejména žen, má důchod mnohem nižší. Z čeho tedy tito lidé žijí?

Ceny potravin, energií a nájmů rostou rychleji než valorizace důchodů. V důsledku toho se zvyšuje počet seniorů, kteří se ocitají pod hranicí chudoby. A tak se nabízí otázka, zda je práce v pokročilém věku opravdu svobodnou volbou, nebo spíše zoufalou nutností?

Práce jako přilepšení, nebo záchrana?

Někteří senioři tvrdí, že práce jim pomáhá udržovat aktivitu a dává smysl jejich dnům. Skutečně ale všichni pracují proto, že chtějí? Přibližně třetina pracujících důchodců přiznává, že by s chutí zůstala doma, kdyby měla dostatek financí.

Je však nutné rozlišovat mezi těmi, kdo chtějí zůstat aktivní, a těmi, kteří prostě musí. Pro Evu a mnoho dalších jde o boj o přežití. V takových případech se práce stává nejen fyzickou zátěží, ale také psychickou. Stárnoucí tělo nezvládá dlouhé směny, nohy bolí, únava se hromadí a přesto si nemohou dovolit to vzdát.

Trh práce a diskriminace podle věku

Má vůbec trh práce o seniory zájem? Odpověď je složitá. Někteří zaměstnavatelé si váží zkušeností starších pracovníků, oceňují jejich spolehlivost a loajalitu. V jiných odvětvích ale panuje věková diskriminace. Firmy se obávají zdravotních komplikací, nižší produktivity nebo obtížnějšího zapracování.

To znamená, že paradoxně ti, kteří práci nejvíce potřebují, ji nejhůře hledají. Výjimkou jsou právě supermarkety a některé služby, kde se senioři uplatňují – ovšem za mzdu, která je sotva vyšší než jejich důchod.

Stárnoucí společnost a budoucnost

Česká republika patří mezi země s rychle stárnoucí populací. Pokud už dnes vidíme osmdesátileté lidi za pokladnami, co bude za dvacet nebo třicet let? Otázka udržitelnosti důchodového systému se řeší už pár let. A zatímco politici o tomto problému diskutují, senioři jako Eva řeší, zda si mohou dovolit zaplatit topení.

Možná by řešením mohlo být zvýšení důchodů, přísnější regulace cen energií či podpora seniorů v oblasti bydlení. Některé země také zavedly programy, které podporují zaměstnávání starších lidí v méně fyzicky náročných pozicích – například v administrativě nebo v poradenství.

Příběh Evy není jen osobní tragédií, ale i varováním. Ukazuje, že český důchodový systém a společenský přístup k seniorům mají vážné trhliny. Místo klidného stáří čeká mnoho lidí tvrdá realita – nutnost pracovat i v době, kdy už na to nemají síly.

Opravdu chceme, aby se toto stalo běžným standardem? Nebo dokážeme vytvořit společnost, kde stáří bude spojeno s respektem a důstojností, nikoli s chudobou a zoufalým sháněním brigád?

Zdroj: iDnes I., iDnes II., Deník, Český statistický úřad