Důchodce hledal ztracené klíče, místo toho objevil poklad za miliony

Obyčejné hledání ztracených klíčů se v mžiku proměnilo v nečekaný objev. Pana Eduarda Zatloukala zavedla touha po nalezení klíčů až na půdu, kde objevil skrytý poklad. Doteď o něm neměl sebemenší ponětí, o to větší radost přišla ve chvíli, kdy si uvědomil, že původně patřil zřejmě jeho dědečkovi.

To, co nejprve vypadalo jako ztracený čas při hledání klíčů, se proměnilo v nečekaný objev. Pan Eduard si nemohl vzpomenout, kam je položil – místo klíčů ale našel něco, na co člověk nenarazí každý den. V návalu zoufalství se pan Eduard vydal své klíče hledat na půdu, i když věděl, že tam pravděpodobně nebudou. Ovšem jak se říká, když něco hledáš, hledej pořádně, a tak pan Eduard pátral, až našel. Ale ne klíč, nýbrž něco daleko hodnotnějšího! Sbírku starých poštovních známek! Ležela bez povšimnutí na půdě celá desetiletí a až při jejím nálezu si pan Eduard uvědomil, že určitě musela patřit jeho dědovi. Byl totiž léta zapáleným filatelistou. Odborníci hodnotu nalezené sbírky známek ocenili na několik milionů korun.

Hledání klíčů vedlo do minulosti

Pan Zatloukal je důchodce a především vášnivý kutil. Proto většinu svého času tráví ve sklepě, kde si zřídil malinkou dílnu. A právě klíče od sklepa jsou „hlavními hrdiny“ tohoto příběhu. Ony se panu Eduardovi ztratily a když je nemohl několikátý den po sobě najít, vydal se na půdu, kde má uskladněné staré věci po svých rodičích a prarodičích.

„Říkal jsem si, že třeba jsem je zastrčil do nějaké krabice, nebo je odložil, když jsem tam tuhle nesl nějaké nářadí,“ popisuje s úsměvem. Mezi zaprášenými krabicemi našel i jednu, kterou si do té doby nikdy pořádně neprohlížel. Klíče v ní sice nebyly, zato velký poklad ano.

Nenápadná krabice ukrývala sběratelský klenot

Když ji otevřel, nestačil se divit. Uvnitř bylo několik kožených alb se stovkami poštovních známek. Byly pečlivě uspořádané, popsané a očividně dlouhá léta opečovávané. „Okamžitě jsem si vzpomněl na dědu. Vždycky si večer sedal ke stolu s lupou a ty známky různě umisťoval z jednoho alba do druhého. Nikdy jsem tomu moc nerozuměl, ale na dědečkovi bylo vidět, jak ho to baví,“ přidává rodinnou vzpomínku pan Zatloukal.

Sbírka obsahuje známky především z období Rakouska-Uherska, První republiky, Protektorátu, poválečného Československa i několik zahraničních rarit. Některé známky jsou v perfektním stavu a ještě v původním obalu, což podle odborníků výrazně zvyšuje jejich hodnotu.

Mimořádná hodnota sbírky

Po prvotním překvapení se pan Zatloukal rozhodl obrátit na filatelistické znalce. A ti měli jasno hned. Označili sbírku za neobyčejnou s tím, že některé známky se dokonce na trhu objevují jen jednou za čas. Sběratelskými klenoty se totiž sbírka dědečka pana Zatloukala jen hemžila, proto se její hodnota vyšplhala na několik milionů korun. Filatelisti zvlášť ocenili kompletnost a výborný stav sbírky. K tomu pan Eduard dodává, že dědeček si své sbírky velmi považoval a staral se o ni výborně, proto ho její vynikající stav nepřekvapil.

Poklad z půdy

Pan Eduard se netají tím, že pro něj má sbírka především nevyčíslitelnou osobní hodnotu. Je to hmatatelná vzpomínka na rodinného příslušníka, který tu už nějaký čas není. Proto se zatím přesně nerozhodl, co s pokladem z půdy udělá. Už na začátku si ujasnil, že ji nechce rozprodávat po kouskách, to by dědovi podle svých slov nemohl udělat. Preferuje její umístění do muzea nebo do ruk podobně zapáleným filatelistům, jakým býval jeho dědeček.

Jeho příběh je tak důkazem toho, že skutečné poklady často leží „po ruce“ – stačí mít trochu štěstí třeba právě v podobě zapomenutých klíčů.