Vážení dědečkové a babičky, tohle nikdy nedělejte svým vnoučatům, protože vám to do smrti neodpustí
Být prarodičem je opravdová radost, ale i výzva. Vnoučata vás bezpodmínečně milují, často se stanete jejich záchytným bodem, bezpečným “místem” v jejich životech. Právě proto je může velmi bolet každá, možná na první pohled i bezvýznamná maličkost na vašem chování.
Některé věci se totiž do dětské duše zaryjí opravdu hluboko. A dospělí si ani neuvědomují, že řekli nebo udělali něco tak špatného. Děti ale tuto nespravedlnost nebo nevhodnou poznámku mohou nosit v srdci do konce života. Někdy stačí jen drobný zvyk, věta, neškodný žert, které v dítěti vyvolají negativní emoci. Které věci bychom tedy měli raději přehodnotit a zamyslet se nad nimi?
Nekritizujte jejich rodiče
Dítě své rodiče miluje, a to i když nejsou dokonalí. Pokud je před ním shazujete, máte nevhodné připomínky, díváte mu najevo, že lidé, které má nejraději, vlastně nejsou hodni vaší úcty. Největší problém nastává u tchyní a tchánů, kteří často nevhodnými poznámkami nešetří.
V dítěti tak můžete vyvolat zmatek, bolest a nejistotu. Čemu má vlastně věřit? opravdu jsou jeho rodiče v něčem tolik špatní, že na to musí babička nebo dědeček poukazovat? Možná se vám výchova vašich dětí, snachy, nebo zetě nezamlouvá. Nechte si to ale pro sebe, případně to řešte s nimi, nikoliv s vnoučaty.
Nesrovnávejte je s ostatními
„Tvůj bratranec už čte plynule, a to je mladší než ty.“ Zdánlivě nevinná věta, která má možná v dobré víře dítě motivovat. Většina z nich to ale bere za zradu. Mají pocit, že pro vás nejsou dost dobří a začnou pochybovat o vlastní hodnotě.
Každé dítě má své tempo a vlastní talenty. Když je s někým neustále srovnáváte, může mít pocit, že jeho úspěchy jsou vlastně nedostatečné. To vede k pocitům méněcennosti i k rivalitě mezi sourozenci nebo dalšími dětmi z rodiny.
Stejně tak není dobré dělat rozdíly mezi vnoučaty. Pokud se s dětmi od dcery potkáváte častěji než s těmi od syna, je samozřejmé, že budete mít bližší nebo hlubší vztah. Děti by to však nikdy neměly pocítit. Snažte se přistupovat stejně i k dětem, které přišly do manželství vašich potomků se svatbou a jsou vám tedy nevlastní – zejména v situaci, kdy je jejich sourozenec vaše “vlastní” vnouče.
Nesnižujte jejich emoce
„Neřvi, nic se nestalo.“ Věta, která zazněla snad v každé domácnosti. Vám to možná připadá jako hloupost, ale pro dítě je to v dané situaci velký problém. Nezlehčujte ho – pokud máte pocit, že je to opravdu maličkost, raději to s dítětem rozeberte tak, aby si to samo uvědomilo.
Je potřeba děti učit, že emoce nejsou slabost. Strach, smutek i vztek jsou normální a je důležité svou nespokojenost nějak projevit. Když je dítě smutné, prostě mu buďte oporou, když má vztek, zkuste se společně uklidnit. Děti se zvládání emocí učí především od dospělých a jde o běžný vývoj jejich osobnosti.
Nevytahujte jejich chyby před ostatními
„Pamatujete, jak se Tomášek počůral na výletě?“ Pro vás možná legrační historka, pro dítě jde o veřejné ponížení. Obzvlášť před kamarády nebo širší rodinou to může být bolestivé a trapné. Takové příběhy si nechejte na dobu, až bude vnouče dospělé. Pak se jim v kruhu nejbližších možná zasměje.
Nepoužívejte je jako prostředníky
„Řekni mámě, že se na mě zlobí zbytečně.“ Zní to nevinně, ale pro dítě je to obrovská duševní zátěž. Stavíte ho do role poslíčka v dospělém konfliktu, kterému nerozumí. Částečně na něj přenášíte zodpovědnost za to, že pokud se bude máma i po předání vzkazu zlobit, udělalo něco špatně i dítě.
Nikdy svá vnoučata nezatahujte do problémů mezi dospělými. Ať už formou těchto vzkazů, nebo osobních hádek. Děti se ve své mysli stanou snadnou součástí této situace, i když se jich přímo netýká. Snaží se pak přiklánět na některou ze stran, vybírat si mezi dvěma důležitými osobami, což není vhodné pro jejich psychiku ani zdravý vývoj.
Zdroje: Marianne.cz, iDnes.cz
