Na byt jste nepotřebovali ani korunu. Jak to, že dnes dřeme na hypotéku celý život?
Stesky po dobách (dávno) minulých slýcháme dnes a denně. Jak je např. možné, že se dnes dřeme na hypotéku celý život, když dřív jsme na byt nepotřebovali ani korunu? Ve skutečnosti to však nebylo ani zdaleka tak růžové.
Stesky po minulosti, ve které bylo vše lepší než dnes, obvykle nepramení z objektivního hodnocení světa okolo nás, ale ze subjektivní nespokojenosti s vlastním životem, byť třeba nevědomé. U bydlení by se nicméně mohlo zdát, že kritika se zakládá na pravdě. Byty jsou dnes drahé a často nedostupné, zatímco před rokem 1989 byly výrazně levnější a navíc vám byly přiděleny. Pokud se ale na tehdejší bytovou situaci zaměříme poněkud zevrubněji, růžové brýle se nám poněkud zamlží.
Bydlení za socialismu
Za socialismu bylo určitým způsobem bydlení dostupnější než dnes. Sluší se připomenout, že byty byly v tehdejší době státní, podnikové a družstevní. Podle vyhlášky, která platila prakticky beze změn mezi lety 1964 a 1989, se za metr čtvereční platilo 2,50 Kčs. Byt 3+1 o velikosti 70 m2 tak vyšel na 175 korun, a to prakticky nezávisle na lokalitě. Ačkoli platy byly tehdy mnohonásobně nižší než dnes, za bydlení se skutečně platilo méně. Jenže dostat takový byt nebylo vůbec jednoduché.
Výskat si nad nízkými cenami za bydlení jste si mohli až v případě, že jste skutečně bydleli podle svých představ. To mohlo být dosti náročné, zdlouhavé a především nejisté až nemožné. Připomeňme, že na přidělení bytu existovaly pořadníky a rozdělovníky s bodovacím systémem. Na bydlení jste přitom mohli čekat opravdu dlouho, když se někdy takové čekání protáhlo na mnoho let.
„Za socialismu existoval příděl metrů čtverečních, tuším, že na jednoho člověka připadalo osm metrů čtverečních bytové plochy. Pokud tedy děti vyrůstaly v rodině bydlící v malém bytu, měly šanci získat víc bodů. Pokud se ale někdo narodil do většího bytu, čekal na přidělení družstevního nebo podnikového bytu i patnáct nebo dvacet let, byť třeba v daném podniku pracoval od osmnácti. Někdy tak rodiče přihlašovali své potomky do bytových družstev už v jejich dětském věku, nebo se hledaly jiné cesty, jak se dostat v pořadníku výš,“ cituje Deník.cz pamětnici, paní Markétu.
Doplňme, že u podnikových bytů muselo s přídělem souhlasit ROH (Revoluční odborové hnutí), u bytů z výstavby JZD (Jednotného zemědělského družstva) zase představenstvo. Kádrově čistý posudek a politická angažovanost přitom rozhodně nebyly na škodu. Lidé často řešili bytovou situaci tak, že bydleli společně se svými příbuznými, případně s úplně cizími lidmi. Rodiče někdy také byt přenechali svým potomkům a odstěhovali se na chatu nebo chalupu.
Bydlení si sami postavíme (anebo získáme jinak)
Socialistická vláda stavěla domy (především tzv. paneláky) poměrně hojně, a pokud nebylo zbytí, vznikala podniková družstva, jejichž členové se vrhali na stavbu bytů svépomocí. To samozřejmě činili ve svém volném čase a často po dobu stavby existovali společně se svými rodinami v dost nehezkých podmínkách. Mohli se ovšem také snažit poskočit v pořadníku, a to např. díky úplatku. Existoval ostatně i černý trh, který se zaměřoval právě na uživatelská práva k bydlení.
Můžu bydlet, kde chci a jak chci?
Současnou situaci v bydlení je pochopitelně třeba řešit, nicméně vydávat se dřívější cestou zřejmě nebude tím pravým ořechovým. Jistě, ceny bytů byly dříve nižší, protože byly určovány centrálně a stát podporoval bydlení jako součást širší sociální politiky. Jenže výše jsme si ukázali, že jste se z nízkých cen za bydlení mohli radovat často až za dlouho, přičemž je nutné doplnit, že po dlouhém čekání jste nakonec někdy dostali byt, který vám nemusel vůbec vyhovovat.
Je třeba připomenout, že občané Československé socialistické republiky neměli velkou možnost výběru, co se týče umístění nebo typu bydlení. Možnost vyjádřit se k tomu, jak jste chtěli bydlet, byla tedy poněkud omezená. Na závěr ještě doplňme, že byty ve většině případů patřily státu, takže nikdy nebyly skutečně vaše. To mohlo mít vliv kupříkladu na dělání úprav. Každopádně si minulost nemalujme na růžovo a řešme současnou situaci za pomoci efektivnějších řešení.
